Jan Blažej Santini-Aichel

Jan Blažej Santini-Aichel (3. února 1677 Praha – 7. prosince 1723 Praha) byl významný český architekt italského původu, který se proslavil svým jedinečným stylem nazývaným barokní gotika.

[editovat] Život

Narodil se na den sv. Blažeje jako nejstarší syn do vážené rodiny pražského kameníka Santini-Aichela a druhého dne byl pokřtěn v chrámu sv. Víta jako Jan Blažej Aichl. Narodil se s tělesnou vadou – byl na část těla ochrnutý a chromý, což mu bránilo úspěšně pokračovat v otcově kariéře a převzít po něm kamenickou dílnu. Kamenictví se přesto vyučil (stejně jako bratr František), ale studoval také malířství, pravděpodobně u Kristiána Schrödera. Po vyučení se okolo roku 1696 vydal sbírat zkušenosti obvyklou vandrovní cestou. Prošel Rakousko a v Itálii dorazil až do Říma, kde měl možnost se seznámit s díly tesinského Francesca Borominiho, radikálního architekta považovaného římskými konzervativními současníky za „blázna“. V Itálii také přebral do svého jména otcovo jméno Santini, stejně tak učinil i bratr František.

V roce 1700 už Santini samostatně stavěl, projektoval a měl vlastní peníze, tzn. byl členem některého ze stavitelských cechů a vlastnil stavební firmu. V činnosti navazoval na architekta J. B. Matheye, po jehož smrti některé projekty přebral a dokončil, přebral i Matheyův okruh stavebníků a částečně navázal i na jeho styl. Santinimu se dařilo a v roce 1705 koupil Valkounský dům (čp. 211) v Nerudově ulici za 3000 zlatých v hotovosti. O dva roky později koupil i sousední dům U zlaté číše (čp. 212) a oba domy spojil.

Po Schröderově smrti si Santini roku 1707 vzal za ženu jeho dceru Veroniku Alžbětu. S Veronikou měl čtyři děti, ale všichni tři synové – Jan Norbert Lukáš (* 1707), Josef Rudolf Felix Řehoř (* 1708) a František Ignác (* 1710) – zemřeli na souchotiny ještě jako děti a zbyla jen dcera Anna Veronika (* 1713).

Když v roce 1720 manželka Veronika umřela, oženil se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic, čímž si zajistil úzké rodinné vazby na českou nižší šlechtu. S ní měl v roce 1721 dceru Janu Ludmilu a v roce své smrti syna Jana Ignáce Rocha. Kmotry všech Santiniho dětí se stali Santiniho mecenáši z řad vysoké šlechty.

[editovat] Dílo

• Kapitulní děkanství, Pražský hrad (1705–06)
• Kolovratský (Thunovský) palác (dnes sídlo Italského velvyslanectví), Malá Strana, Praha (projekt 1706, výstavba 1716–21)
• Kostel svatého Prokopa (Chotouň) (1708–10)
• Chrám Jména Panny Marie, Křtiny
• tzv. Svaté schody u Kostela Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze na Karlově (1708–11)
• úpravy klášterního kostela a kláštera ve Žďáru nad Sázavou. (po roce 1706)
• Dolní hřbitov ve Žďáru nad Sázavou (1709)
• kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory
• kaple Jména Panny Marie, Mladotice (1708–1710)
• Kondelův dům, Nebřeziny
• dostavba sýpky, Klášter Plasy
• konvent, Klášter Plasy
• proboštství s poutním kostelem Zvěstování Panny Marie zvané Mariánská Týnice
• klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie, Klášter Kladruby
• proboštství kláštera Údolí blahoslavené Panny Marie, Pohled (1714)
• poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, Žďár nad Sázavou
• zámek Karlova Koruna, Chlumec nad Cidlinou (1721–1723)
• kostel sv. Libora, Jesenec
• kaple sv. Anny, Panenské Břežany
• kostel sv. Petra a Pavla v Horní Bobrové
• kostel sv. Václava, Zvole
• poutní Chrám Jména Panny Marie, Křtiny
• přestavba kláštera v Želivi
• panská hospoda v Ostrově nad Oslavou na půdorysu ve tvaru W
• kostel Navštívení Panny Marie na půdorysu želvy v Obyčtově
• hospodářský dvůr Kalec

[editovat] Fotogalerie

Karlova Koruna	kostel sv. Václava ve Zvoli	poutní kostel na Zelené hoře	Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kladrubech
Katedrála Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory	Mariánská Týnice

[editovat] Citát

„Santiniho Zelená Hora je báseň… Zatímco stavby dvacátého století jsou jenom slogany.“ --Mojmír Horyna

[editovat] Mnoho podob jména

Sám Santini, ale i doba a mnohonárodnostní evropské prostředí jsou zdrojem mnoha podob jeho jména. Setkat se můžeme s tvary a přepisy: Jan Blažej Santini, Jan Santini Aichl, Giovanni Santini, Jan Blažej Santini-Eichel, Giovanni Santini-Aichl, Johann Blasius Santini-Aichel, Giovanni Blasius Santini či Jan Blažej Santini-Aüchel.

[editovat] Reference

• Mojmír Horyna: J. B. Santini-Aichel – Život a dílo. Karolinum, Praha 1998, ISBN 80-7184-664-3
• Jan Sedlák: Jan Blažej Santini – setkání baroku s gotikou. Vyšehrad, Praha 1987
• Jan Sedlák a kolektiv: Významné památky okresu Žďár nad Sázavou, 1982
• Viktor Kotrba: Česká barokní gotika – dílo Jana Santiniho-Aichla. Academia, Praha 1976
• Fritz Barth: Santini – Ein Baumeister des Barock in Böhmen. Hatje Cantz Verlag GmbH+C, 2004, ISBN 3-7757-1468-5

[editovat] Externí odkazy

• Životopis v KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918
• Po Santiniho stopách na Žďársku (Novinky.cz)

Tento biografický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.