Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
| Jan Werich | |
|---|---|
| Narození | |
| Datum: | 6. února 1905 |
| Místo: | |
| Úmrtí | |
| Datum: | 31. října 1980 |
| Místo: | |
Jan Werich (6. února 1905 Praha – 31. října 1980 Praha) byl český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scénárista, významný představitel meziválečné divadelní avantgardy a poválečné české divadelní kultury, spisovatel. Jeho dcera Jana Werichová byla česká herečka a překladatelka.
Obsah |
Jan Werich vystudoval gymnázium v Praze, v Křemencové ulici, kde se také seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Po maturitě studoval práva na Karlově univerzitě.
V roce 1926 vytvořili s J. Voskovcem dvojici. Nejprve spolupracovali v redakci časopisu Přerod a brzo na to začala i jejich divadelní spolupráce v Osvobozeném divadle. Ta vyústila do jejich první hry Vest pocket revue – názvem mysleli tím malou revui do kapsičky u vesty. Werich byl na plakátech uveden jako J. W. Rich.
V letech 1927–1938 jejich divadelní spolupráce pokračovala, do roku 1935 působili v Osvobozeném divadle, v letech 1935–1937 působili pod hlavičkou tzv. Spoutaného divadla, kde uvedli jednu ze svých nejodvážnějších her Balada z hadrů.
V roce 1937 se vrátili k Osvobozenému divadlu, které bylo o rok později (1938) uzavřeno a J. Werich, J. Voskovec a jejich dlouholetý hudební autor Jaroslav Ježek byli nuceni opustit Československo. Druhou světovou válku strávil spolu v USA, kde se živili jako herec; především mezi tamní českou komunitou.
V roce 1945 spolu s J. Voskovcem obnovili Osvobozené divadlo, vzhledem k politické situaci ale už nebylo možné dělat politickou satiru. V roce 1950 Werichův partner Jiří Voskovec emigroval do USA.
Po roce 1948 Jan Werich působil v řadě pražských divadel. V letech 1956–1961 byl ředitelem Divadla ABC. J. Werich založil Divadlo Voskovce a Wericha, kde se jeho novým partnerem stal Miroslav Horníček z jejich divadelní tvorby této doby se staly nejznámější tzv. forbíny tj. předscény.
Jeho poválečná činnost je spojena s tehdejším režimem, jeho kritici mu vytýkají, že ačkoli byl velmi populární, nezastal se svých pronásledovaných a vězněných kolegů a přátel. Na druhou stranu byl Jan Werich mezi prvními, kdo podepsal Vaculíkovu petici Dva tisíce slov a např. intervenoval v 50. letech za básníka Jana Palivce.
Roku 1963 mu byl udělen titul národní umělec.
V roce 1977 vyšel v Rudém právu seznam signatářů Anticharty s Werichovým jménem. Tehdy již těžce nemocný Jan Werich protestoval s tím, že byl uveden v omyl, neboť listina, která mu byla předložena, byla prezentována jako prezenční listina shromáždění představitelů kulturní obce. Dnes toto tvrzení nelze ověřit. Werich požadoval vyškrtnutí svého jména ze seznamu signatářů, ale nebylo mu vyhověno a jeho protesty nebyly zveřejněny.
Při příležitosti stého výročí jeho narození vydala Česká národní banka pamětní stříbrnou minci v nominální hodnotě 200 Kč.
První hry dvojice V+W byly spíše zábavné s velkým množstvím hudby, tyto hry byly politicky neangažované.
V pozdější době psal spolu s J. Voskovcem politicky angažované revue, většina z nich byla silně levicově zaměřená, upozorňovali na nezaměstnanost a na sociální rozdíly. Pozdější díla byla zcela nepokrytě antifašistická.
Jejich dialogy jsou zaměřeny proti maloměšťáctví, hlouposti, totalitě atd. Parodie byly zaměřeny nejen na dění v tehdejší době, ale i na historii.
Na popud německého velvyslanectví, které si stěžovalo na urážku hlavy státu, byli V + W vykázáni z paláce U Nováků a sezónu 1935-36 odehráli pod názvem Spoutané divadlo v sálu Rokoko. Zde vznikla divácky nejúspěšnější hra této dvojice:
Na jaře 1936 se V+W vrací do prostor paláce U Nováků a taktéž k názvu Osvobozené divadlo.
Na hudbu J. Ježka napsali do těchto her texty mnoha písní (např. Nebe na zemi).
Po návratu do Československa stihli Voskovec s Werichem ještě podle hudební komedie Finian's Rainbow od 'Yip' Harburga a Freda Saidyho napsat hru:
S režisérem Martinem Fričem natočili několik filmů, jejichž vyznění je silně protifašistické a prosocialistické.
Tato tvorba J. Wericha je více či méně spjata s vládnoucím komunistickým režimem.
V pořadí: píseň – interpret – (hudba/text) – rok
| Devětsil (1920–30) |
|---|
|
zakladatelé: Adolf Hoffmeister | Jaroslav Seifert | Karel Teige | Vladislav Vančura vůdčí osobnosti: Vítězslav Nezval | Jaroslav Seifert | Karel Teige architekti: Jaroslav Fragner | Jan Gillar | Josef Havlíček | Karel Honzík | Josef Chochol | Jaromír Krejcar | Evžen Linhart | Pavel Smetana básníci: Konstantin Biebl | František Halas | Jindřich Hořejší | Jiří Wolker divadelníci, herci: Jiří Voskovec | Jan Werich hudebníci: Jaroslav Ježek režiséři: Emil František Burian | Jiří Frejka | Jindřich Honzl | Vladislav Vančura spisovatelé: Julius Fučík | Karel Konrád | Vladislav Vančura výtvarníci: Adolf Hoffmeister | Otakar Mrkvička | František Muzika | Jindřich Štyrský | Toyen fotografové: Jaroslav Rössler | Karel Teige | Evžen Markalous | Jindřich Štyrský kritici, teoretici, vědci: Jiří Frejka | Julius Fučík | Jindřich Štyrský | Karel Teige | Bedřich Václavek |