Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
| Jan Zábrana | |
|---|---|
| Narození | 4. červen 1931 Herálec, ČSR |
| Úmrtí | 3. září 1984 Praha, ČSSR |
| Povolání | překladatel |
| Národnost | Čech |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Manžel/Manželka | Marie Zábranová |
| Děti | Eva Zábranová |
 oficiální stránka |
|
 Seznam děl v databázi Národní knihovny |
|
 Portál literatura |
|
Jan Zábrana (4. červen 1931 Herálec — 3. září 1984 Praha) byl český básník, prozaik a významný překladatel z ruštiny a angličtiny.
Obsah |
Jan Zábran se narodil v Herálci roku 1931 a v roce 1940 se s rodinou přestěhoval do Humpolce. Roku 1950 byla odsouzena Zábranova. Téhož roku složil maturitu na humpoleckém gymnáziu, ale nebyl vzhledem k politické perzekuci své rodiny přijat na filozofickou fakultu. Do roku 1952 studoval čtyři semestry na Katolické bohoslovecké fakultě UK v Praze, téhož roku je odsouzen také jeho otec. Pak pracoval jako pomocný dělník v Tatrovce Smíchov, Družstvu Smalt v Radotíně, provozovně ve Veletržní ulici.[1]
Poté se 27. října 1954 stal překladatelem na vlastní noze, ovšem také se začínají projevovat záchvaty deprese. V roce 1957 debutuje v časopise s vlastní básnickou tvorbou. Při amnestii v roce 1960 jsou propuštěni Zábranovi rodiče na svobodu. V roce 1963 je požehnáno manželství s Marií Leskovjanovou, do kterého se narodila o rok později dcera Eva.
V roce 1965 vydává svoji první sbírku básní Utkvělé černé ikony. V roce 1969 je vydána jeho poslední báseň za jeho života. V následujících letech upadá do stále těžších depresí. V roce 1976 Zábrana onemocněl diabetem a v roce 1984 umřel na rakovinu.[2]
Od roku 1954 se věnoval literární práci jako překladatel z povolání. Zaměřil se zejména na ruskou, anglickou a americkou prózu a poezii a pro české čtenáře objevil četné pozoruhodné autory a hodnotná díla. Patří k nim například překlad básní předního ruského básníka Osipa Mandelštama. K řadě svých překladů připojil esejistické komentáře. Souborné vydání vyšlo pod titulem Potkat básníka (1989).
Přeložil básně Émile Verhaerena (sbírka Básně - výbor, překlady Jiří Konůpek a Jan Zábrana, Praha, SNKLU, 1962, edice Světová četba, Sv. 294).
Vedle překladatelské činnosti se věnoval vlastní literární tvorbě, především poezii. Za svého života publikoval sbírky Utkvělé černé ikony (1965), Lynč (1968) a Stránky z deníku (1968), v nichž usiloval o spojení básnického civilismu s filozoficky laděnou subjektivní tvůrčí tóninou. Celé jeho básnické dílo bylo vydáno posmrtně v souborech Jistota nejhoršího (1991) a Básně (1993).
V 50. letech psal hrabalovsky laděné prózy (Sedm povídek, 1993). Později napsal spolu s Josefem Škvoreckým několik detektivek (Vražda v zastoupení, 1967) a dětskou knížku Táňa a dva pistolníci (1965). Sugestivní svědectví o své době, o svém životě, názorech a postojích podal v deníkových reflexích z let 1970-84, publikovaných posmrtně ve dvou svazcích pod titulem Celý život (1992).
