Jaroměřice nad Rokytnou

Jaroměřice nad Rokytnou
Pohled na Jaroměřice z cesty k vrchu Žabík
znak vlajka
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0614 590754
kraj (NUTS 3):	Vysočina (CZ061)
okres (NUTS 4):	Třebíč (CZ0614)
obec s rozšířenou působností:	Třebíč
pověřená obec:	Jaroměřice nad Rokytnou
historická země:	Morava
katastrální výměra:	51,36 km²
počet obyvatel:	4 258 (k 1. 1. 2007)
zeměpisná šířka:	49°05'39.99" s. š.
zeměpisná délka:	15°53'35.05" v. d.
nadmořská výška:	422 m
PSČ:	675 51
zákl. sídelní jednotky:	12
části obce:	7
katastrální území:	7
adresa městského úřadu:	Městský úřad Jaroměřice nad Rokytnou Náměstí Míru č.p. 2 Jaroměřice nad Rokytnou 675 51
starosta / starostka:	Karel Nedvědický
Oficiální web: http://www.jaromericenr.cz E-mail: mesto@jaromericenr.cz
Zdroje k infoboxu a částem obce

Město Jaroměřice nad Rokytnou (2. pád do Jaroměřic, 6. pád v Jaroměřicích; něm. Jarmeritz) leží v Jaroměřické kotlině Jevišovické pahorkatiny na úpatí Českomoravské vrchoviny asi 13 km od Třebíče.

Město je bohaté svým kulturním dědictvím, a to zejm. tamním barokním zámkem s kostelem svaté Markéty a působením Františka V. Míči a Otokara Březiny. Od roku 1999 je známo konáním Mezinárodního hudebního festivalu Petra Dvorského.^[1]

[editovat] Geografická charakteristika

Jaroměřice nad Rokytnou se rozkládají v Jaroměřické kotlině. Tu na severu uzavírá výčapský hřbet, součást klučovské hrásti, jíž vede rozvodí mezi řekami Jihlavou a Rokytnou.

Podloží Jaroměřic tvoří žuly a ruly. Převažujícím půdním typem jsou kyselé hnědé půdy. Kvalitnější hnědozemě jsou v údolí Rokytky a v údolí Štěpánovického potoka. Do východní poloviny Jaroměřicka (a Jaroměřic) zasahuje třebíčský masív se svými žulosyenity (durbachity; jde o horniny bohaté na draslík a hořčík, dále rubidium, barium, chrom a nikl, relativně též na uran a thorium), s žílami aplitů a pegmatitů. V kamenolomě Královec u Příštpa nacházíme nažloutlé středně zrnité horniny bohaté křemenem – biotitické až muskoviticko-biotitické granity. Na Žabíku se nacházejí křemence, tzv. sluňáky.^[2]

Řeka Rokytná dělí Jaroměřice nad Rokytnou na dvě části – severní a jižní. V parku státního zámku Jaroměřice nad Rokytnou vytvořili lidé dvě její slepá ramena, dnes patrná jen při vyšším stavu vody. Přímo u Jaroměřic přijímá Rokytná vody potoka Rokytky (jinak též zvaného Jaroměřička) a Štěpánovického potoka. U Jaroměřic se pro vodáky začíná splavný úsek řeky (km 73,2).

[editovat] Pamětihodnosti

• státní zámek Jaroměřice nad Rokytnou;
• kaple svatého Josefa;
• barokní přestavba špitálu a kaple svaté Kateřiny;
• kostel sv. Markéty;
• sýpky bývalé Ústřední vojenské zásobárny;
• zbytky lorety a kláštera servitů;
• sloup Nejsvětější Trojice.

Státní zámek Jaroměřice nad Rokytnou	Vesnická památková zóna Boňov	Klášter servitů
Nádvoří Jaroměřického zámku

[editovat] Z historie

[editovat] O původu Jaroměřic

O původu Jaroměřic je první (1730) česky zpívaná opera, jejíž hudbu zkomponoval František V. Míča a verši opatřil Antonín Ferdinand Dubravius (Dúbrava). Částečně nám dává nahlédnout, co se tehdy tradovalo o původu města.

Nejdříve byl na místě dnešních Jaroměřic les a v něm byl jednou na lovu kníže. Poblíž studánky v místě Dolního náměstí se mu podařilo skolit krásného jelena šestnácteráka. Místo se knížeti zalíbilo, a kázal tedy místo vymýtit a zjara rozměřit pro budoucí město a menší hrad. A od jarního měření získalo město své jméno. Jelen pak je po staletí ve znaku města.^[3]

Vědecky^[4] se však jméno Jaroměřice vykládá jako „ves lidí Jaromírových“.

[editovat] Přehled historie

Pod Hradiskem v lokalitě na Bydliskách

• 250 000 př. Kr. – první doklady osídlení (sekáč valounu z rohovce nalezený na kopci Žabík);
• paleolit – lidé dnešního typu na Hradisku na jihozápadě Jaroměřic;
• neolit (6000 až 4000 př. Kr.) – doloženy kultury s lineární keramikou, kultury s vypíchanou keramikou a kultura s moravskou malovanou keramikou;
• eneolit (4000 až 2000 př. Kr.) – doba měděná; kultura nálevkovitých páhárů a kultura zvoncovitých pohárů;
• doba bronzová (2000 až 750 př. Kr.) – kultura popelnicových polí je doložena jen okrajově;
• starší doba železná (doba halštatská, asi 750 př. Kr. až 400 př. Kr.) – horákovská kultura;
• mladší doba železná (asi 400 př. Kr. až 0) – laténská kultura Keltů;
• 2. století – na Jaroměřicku doloženi Germáni;
• 10. století – Slované ze Znojemska postoupili k Jaroměřicím;
• 1131 – tradiční rok založení obce (heraldická pověst); Jaroměřice zeměpanským statkem;
• 1325 – první písemná zmínka: král Jan Lucemburský daroval patronát jaroměřického farního kostela cisterciáckému klášteru v Sedlci. Světským držitelem Jaroměřic byl Rajmund z Lichtemburka, pán Bítova;
• 1498 – král Vladislav Jagellonský daroval Jaroměřice lénem Václavu z Ludanic;
• 1522 – jaroměřické panství koupil Jan z Pernštejna;
• 1534 – novým vlastníkem rod Meziříčských z Lomnice;
• 1613 – Jaroměřice koupil Jiří Rechenberk ze Želetic;
• 1623 – začátek vlády Questenberků: Jaroměřice jako konfiskát kupuje Gerhard z Questenberka;
• 1661 – vlády se ujímá Jan Antonín z Questenberka;

Questenberský jaroměřický zámek

• 1686 – majitelem třetí z Questenberků: Jan Adam, za něhož vyvrcholila barokní přestavba Jaroměřic;
• 1752 – Jaroměřice převzali Kounicové;
• 1848 – zrušeno poddanství, vrchnost ztratila vládu nad svým lidem, lidé už nemuseli odvádět vrchnosti poplatky z půdy, na níž hospodařili, ta se stala jejich majetkem;
• 1871 – Jaroměřice napojeny na železnici;
• 1897 – jaroměřický velkostatek – po vleklých dědických sporech – přiřkl rakouský nejvyšší soud Rudolfu Kristiánu z Vrbna a Bruntálu; 1927 jeho majetek zdědila jeho manželka Elvíra, původem bavorská princezna;
• 1899 – nová, reprezentativní budova školy;
• 1901 – v Jaroměřicích začíná působit Otokar Březina;
• 1928 – návštěva prezidenta republiky T. G. Masaryka;
• 1929 – skonal Otokar Březina;
• 1933 – nová budova radnice;^[5]
• 1936 – návštěva prezidenta republiky Edvarda Beneše;
• 1939 – slavnost dvoustého výročí vysvěcení chrámu kostela sv. Markéty za účasti brněnského biskupa ThDr. Josefa Kupky;

Kaple sv. Josefa

• 1943 – velkostatek koupily říšské dráhy pro svou Reichsbahnschule (školu). Po druhé světové válce byl zkonfiskován;
• 1944 – na jaroměřické radnici proces s třemi boňovskými protinacistickými odbojáři;
• 8. května 1945 – německá armáda opustila město a v něm je vystřídala sovětská vojska (14.15 na náměstí);
• 1947 – návštěva prezidenta republiky Edvarda Beneše;
• 28. února 1948 – faktické řízení správy města přebírá akční výbor; během března je obměněn národní výbor i jeho rada;
• září 1950 – ustaveno jednotné zemědělské družstvo; 1962 sloučeno se stáním statkem;
• 1955 – Masarykovo náměstí přejmenováno na Náměstí Míru;
• 26. srpna 1968 – intervenční bulharská armáda projíždí Jaroměřicemi ve směru na Moravské Budějovice;
• 1980 – slavnostní otevření hotelu Opera;
• 80. léta – Jaroměřice se stávají střediskovým městem: k městu jsou připojovány okolní obce;
• 1984 – otevřen obchodní dům Rokytná;
• 1987 – otevřeno velkoryse řešené autobusové nádraží;
• 1990 – obnoveno obecní zřízení;
• 1996 – předseda poslanecké sněmovny udělil Jaroměřicím znak a prapor;
• 1999 – první ročník Mezinárodních hudební slavností Petra Dvorského; téhož roku ustaven Mikroregion Rokytná;
• 2000 – čistička odpadních vod;
• 2001 – otevřen dům s pečovatelskou službou.

[editovat] Obyvatelstvo

[editovat] Vývoj počtu obyvatel

Podle sčítání lidu v roce 2001 žilo v Jaroměřicích 4106 obyvatel. Jak dokládá tabulka, počet obyvatel Jaroměřic nepostihují žádné velké výkyvy.

Zatímco počet obyvatel ostatních místních částí Jaroměřic klesá nebo stagnuje, počet obyvatel místní části Jaroměřice nad Rokytnou se v posledních dvaceti letech mírně zvyšuje.

[editovat] Náboženské vyznání

Podle sčítání lidu 2001 převažovali lidé věřící (1870) nad lidmi bez vyznání (1469). Z věřících se nejvíce lidí hlásí k římskokatolické církvi (1775); ti společně se souvěrci z přifařených okolních obcí vytváří Římskokatolickou farnost Jaroměřice nad Rokytnou.

Církev československá husitská byla zastoupena 10 věřícími, Českobratrská církev evangelická 24 věřícími. Náboženská společnost Svědků Jehovových pak 15 lidmi.

[editovat] Členění města

Místní části města

Město Jaroměřice nad Rokytnou má sedm místních částí:

• Boňov s 99 obyvateli;
• Jaroměřice nad Rokytnou s 3 129 obyvateli;
• Ohrazenice s 229 obyvateli;
• Popovice se 143 obyvateli;
• Příložany s 213 obyvateli;
• Ratibořice s 220 obyvateli;
• Vacenovice se 73 obyvateli.

Dne 24. listopadu 1990 se od Jaroměřic oddělila trojice obcí: Blatnice, Bohušice a Lesůňky. Od 1. ledna 1993 Příštpo.

Jaroměřické zastupitelstvo města využilo možnosti dané mu obecním zřízením a v místních částech zřídilo osadní výbory.

[editovat] Významné místní osobnosti

• Otokar Březina;
• Antonín Ferdinand Dubravius;
• Josef Kapinus;
• Jaroslav Krčál.

[editovat] Doprava

[editovat] Silnice

Jaroměřicemi procházejí tyto silnice:

• II/152 od Myslibořic do Moravských Budějovic;
• II/360 od Třebíče a Výčap;
• II/361 z Jaroměřic na Příštpo a Jevišovice;
• III/15228 na Bohušice;
• III/36078 na Popovice;
• III/4014 na Ratibořice;
• III/15231 na Ohrazenice.

[editovat] Železnice

Jaroměřice jsou ve své části Popovicích napojeny na železniční trať č. 241 Okříšky–Znojmo; jsou rychlíkovou stanicí.^[7]

Ještě v 80. letech bylo v provozu autobusové spojení z Náměstí Míru a Tyršovy ulice (od sokolovny) na nádraží a zpět, a to ke každému vlaku.

[editovat] Související články

• Římskokatolická farnost Jaroměřice nad Rokytnou,
• Železniční stanice Jaroměřice nad Rokytnou.

[editovat] Zdroje

• Moravskobudějovicko. Jemnicko. Ed. Vladimír Nekunda, Jan Janák, Pavel Michna. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997. Vlastivěda moravská (65. svazek) 846 s. ISBN 80-85048-75-2.
• JIČÍNSKÝ, P., NOVÁČEK, O., SUCHARDA, J. Malé dějiny Jaroměřic nad Rokytnou. PhDr. Jan Sucharda – JAS Hrotovice, 2002. 192 s.
• O životě a umění : Listy z jaroměřické kroniky 1700-1752. Sborník prací. Uspoř. Alois Plichta. 1. vyd. Jaroměřice nad Rokytnou : Osv. beseda Měst. NV, 1974. 456 s.

[editovat] Reference

1. ↑ Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského
2. ↑ Moravskobudějovicko. Jemnicko. Ed. Vladimír Nekunda, Jan Janák, Pavel Michna. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997. Vlastivěda moravská (65. svazek) 846 s. ISBN 80-85048-75-2.
3. ↑ KRČÁL, J. O Jaroměřicích nad Rokytnou. In O životě a umění : Listy z jaroměřické kroniky 1700–1752. Jaroměřice nad Rokytnou : Místní osvětová beseda v Jaroměřicích nad Rokytnou ve spolupráci s Musejním spolkem v Brně; 1974, s. 11.
4. ↑ JIČÍNSKÝ, P., NOVÁČEK, O., SUCHARDA, J. Malé dějiny Jaroměřic nad Rokytnou. PhDr. Jan Sucharda – JAS Hrotovice, 2002. Strana 10.
5. ↑ Zprávy památkové péče II. (1938), str. 61: „radnice, vzniklá přestavbou měšťanských domů asi v druhé polovině 19. stol. (…), byla r. 1931 zbořena bez vědomí památkového úřadu a nahrazena novostavbou pochybenou v proporcích“.
6. ↑ ^{a b} Retrospektivní vývoj počtu obyvatel podle jednotlivých sčítání lidu, domů a bytů. Český statistický úřad
7. ↑ Od jízdního řádu 2006/2007 již rychlík Znojmo–Praha není uveden.

[editovat] Externí odkazy

• Oficiální stránky města