Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Plukovník Jaroslav Durych (2. prosince 1886, Hradec Králové – 7. dubna 1962, Praha) byl český prozaik, básník, dramatik, publicista, římskokatolický teolog a vojenský lékař.
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec | |
Velmi brzy osiřel. Nejprve studoval církevní seminář v Příbrami, ale byl vyloučen za četbu zakázané literatury. Poté odešel do Prahy, kde vystudoval lékařskou fakultu. Fakultu dokončil v r. 1913 a protože studoval na vojenské stipendium, působil za první světové války jako vojenský lékař v Haliči. Po válce si v Přerově zřídil soukromou praxi, brzy se vrátil do vojenské služby, v československé armádě dosáhl hodnosti plukovníka.
Někdy bývá dokonce označován za „disidenta 1. republiky“, a to kvůli odmítavému postoji k antikatolicismu, který panoval v Československu mezi válkami. Velmi tvrdě kritizoval Karla Čapka, především za jeho pacifismus. Svými názory se řadí k nejkonzervativnějším autorům své doby.
Za kontroverzní je považována jeho tvorba ze třicatých let, kdy ve svých dílech otevřeně podporoval fašismus v Itálii[zdroj?] a frankismus ve Španělsku. Zejména je jeho oponenty kritizována komentátorská tvorba z tohoto období, v níž vyzdvihuje stranu generála Franca ve španělské občanské válce, kterou pojímá jako boj španělského katolicismu o přežití proti rudému barbarství. Někteří z jeho obhájců ovšem upozorňují, že šlo pouze na reakci na minimálně stejně problematický postoj Karla Čapka a dalších autorů, kteří stejně nekriticky podporovali tzv. „republikány“, a že Durych od své podpory frankismu jakožto politického systému později upustil.[zdroj?]
Za nacistické okupace a v době komunistického režimu v Československu žil Durych v izolaci a jeho díla nesměla být vydávána. Vyšlo mu pouze několik novinových článků, které napsal pod pseudonymy. Pohřben je na hřbitově v pražském Bubenči.
Obsah |
O Durychově tvorbě lze říci, že za nejlepší část českých dějin považuje dobu pobělohorskou (po r. 1620) – tj. katolické baroko. V jehož duchu chápe i svou koncepci české minulosti. Dále lze říci, že se zabýval sociální problematikou a usiloval o pevný řád, který nacházel v náboženských jistotách a v hledání absolutna. Chudobu a bídu (u něj často ženy), nechápal jako sociální problém, ale jako Boží vyznamenání. Hlavní úlohu v jeho historickém díle nenesou masy, ale spíše schopní jedinci, kteří však nejsou romantisováni. Díky kontrastům mezi dobrým a zlým a jejich věrném líčení, lze hovořit o „barokním naturalismu“.
Nejvýznamnější částí Durychovy tvorby jsou historická témata.
Divadelní hry, týkají se církevních námětů nebo dějin: