Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Jaroslav Hašek (30. dubna 1883 Praha – 3. ledna 1923 Lipnice nad Sázavou) byl český spisovatel, publicista a novinář.
Obsah |
Po nedokončených studiích na gymnáziu se vyučil drogistou a nakonec maturoval na obchodní akademii. Stal se zaměstnancem banky Slavia. V této době se seznámil s českými anarchisty a postupně se dostal do jejich čela.
Začal vést bohémský a tulácký život (prošel pěšky mj. Slovensko, Halič, Uhry).
V této době se začal živit pouze literaturou a novinařinou a také začal mít problémy s alkoholem, které se postupem času zvětšovaly. Seznámil se s Jarmilou Mayerovou, se kterou se později oženil.
V roce 1907 byl krátce vězněn za svoji anarchistickou činnost.
Roku 1908 redigoval Ženský obzor, od 1910 Svět zvířat (satiristický časopis - neexistující zvířata), od 1911 přispíval do Českého slova, dále pak přispíval do: Čechoslovanu, Pochodně, Humoristických listů.
V roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry, a vystupoval jako její kandidát. V tomto období byl spolu s F. Langrem, E. A. Longenem, E. E. Kischem a dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde byl i hlavním účinkujícím.
V roce 1915 dobrovolně narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odešel na haličskou frontu. O úmyslu narukovat téměř nikomu neřekl, proto byl nějakou dobu hledaný. V září 1915 se nechal zajmout a roku 1916 vstoupil do československých legií, publikoval v časopise Čechoslovan.
Přes Jugoslávii se dostal do Ruska, kde roku 1918 v Moskvě vstoupil do české sociálně demokratické strany (bolševiků). V roce 1918 vstoupil do Rudé armády, byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci aj. Co vedlo Haška k opuštění myšlenky anarchismu a přijetí socialistických myšlenek, nikde neobjasnil, na základě jeho díla lze říci, že k anarchii měl rozhodně blíže. V Rusku se znovu oženil (po návratu do Čech nebyl souzen za mnohoženství jen díky tomu, že v Rusku nebyl zrovna pořádek a neuznávaly se vzájemně různé smlouvy).
V prosinci 1920 se vrátil do Prahy, kde se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Mnoho historek z této doby sepsal Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj.
Znechucen politickým vývojem odešel do Lipnice nad Sázavou, kde později zemřel.
V roce 2005 byl Jaroslavu Haškovi na pražském Žižkově odhalen jezdecký pomník od Karla Nepraše.
Někdy je Hašek chybně řazen do legionářské prózy. Legionářská próza je psaná legionáři a odehrává se na legiích což se Haška netýká.
V české a slovenské veřejnosti je Jaroslav Hašek zafixovaný jako bohém. Možná dokonce jako prototyp bohéma začátku dvacátého století. Ve skutečnosti jde z velké části o legendu a možná dokonce o vlastní Haškovu sebestylizaci. Jako autor byl Hašek velmi produktivní, což přece jen vyžaduje přiměřenou vnitřní disciplínu. Z jeho děl je také cítit, že měl rozsáhlé (možná trochu nesystematické) humanitní vzdělání.
Nejzajímavější je sledovať Haškovo působení v Rusku v letech 1916-1920. Zde nikdy nebyl a dodnes není vnímán jako bohém a pouhý humoristický spisovatel. Naopak, jako veľmi zodpovědný bolševický armádní funkcionář a vážený intelektuál [1]. V letech 1916-1918 v Kyjevě pracoval v legionářských časopisech, později přeběhl k bolševikům [2]. Roku 1918 se vyznamenal jako odvážný veliteľ oddílu československých rudoarmějců při obraně Samary [3]. Po pádu Samary se několik měsíců skrýval na území kontrolovaném bílými vojsky [4].
Na konci roku 1918 působil jako veliteľ oddielu Čuvašů v Rudé armádě a jako zástupce vojenského velitele bugulmského okresu. Podľe všeho se choval dosti brutálně a nařídil značný počet poprav [5]. Jako komisař sloužil v politickém oddělení Tuchačevského 5.armády Východního frontu [6] a potom na Sibiři, kde vydával několik časopisů. Jedním z nich byl také první časopis v burjatčine "Jur" (úsvit) [7], takže pro sibiřské Burjaty je Hašek jedním z "otců národa", protože pro ně vymyslel abecedu (upravenou azbuku) a tak vlastně založil jejich moderní literaturu.
Roku 1820 byl v Irkutsku, kde působil jako člen městského sovětu [8] zraněn při pokusu jej zavraždit [9]. V tom samém roce pravděpodobně podnikl v sovětských službách záhadnou misi do Mongolska [10].
Je možné, že ve specifických revolučních ruských podmínkách dostal Hašek možnosť uplatnit ty stránky svého charakteru, které se nemohly projevit ve stabilizovaných a v podstatě maloměstských českých pomerech. Důležité také určitě bylo, že Hašek dostal jako stranický úkol zákaz pití alkoholu [11]. Do Československa byl v podstatě vyslán s cílem organizovat komunistické hnutí, což také podporuje tezi, že v sovětském Rusku musel být vnímán jako zodpovědný člověk a schopný organizátor.
Hašek má v Rusku dodnes velmi mnoho příznivců, kteří dokonca mají vlastní organizaci. Ve městě Bugulma má Hašek vlastní muzeum [12]. Zdá se dokonce, že velká část jeho díla (fejtony a članky publikované v armádních novinách a v ruštině) je v českých zemích neznámá [13], [14].
Zpočátku psal především cestopisné povídky, črty a humoresky (mnohé byly zfilmovány), které publikoval časopisecky.
Většinu ze svých děl napsal v pražských hospodách.
Základem jeho próz byly jeho skutečné zážitky, to vnáší do znalostí o jeho životě zmatek, protože není vždy jasné co je pravda a co je pouze básnická nadsázka. Hašek nenáviděl přetvářku, sentimentalitu, usedlost, ironicky reagoval na sociální verše. Dalším typickým znakem jeho tvorby je odpor k mravním a literárním konvencím. Většina jeho děl je roztroušena po různých časopisech a novinách, jen malá část z nich byla soustředěna.
Tvořil velmi lehce a byl mistrem mystifikace.
Kabaretní scény a hry:
Posmrtně – většina těchto děl je sebrána z jeho rané časopisecké tvorby, mnohá díla byla zfilmována:
 |
Související články obsahuje: Portál Literatura |
