Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Jiří Žáček (* 6. listopadu 1945, Chomutov) je český spisovatel, překladatel, sběratel a tvůrce aforismů.
Obsah |
Narodil se 6. listopadu 1945 v Chomutově. Dětství a školní léta prožil v jihočeských Strakonicích. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební ve Volyni (1959-1963) a stavební fakultu ČVUT v Praze (1963-1970). Po tříleté praxi na vodohospodářské správě v Benešově u Prahy dezertoval od inženýrství k literatuře. Do roku 1991 pracoval jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel, necelý půlrok v nakladatelství Carmen, v létech 1992-1994 v časopise Vlasta. Od té doby spisovatel na volné noze. Žije v Praze, je ženatý, má dvě děti a vnuka.
Jeho básně někdy mají velmi blízko k aforismům, vyznačují se lehkostí a smyslem pro humor a parodii.
Zaručeně pravdivá romance o magické síle poezie
Řek mi přítel Josef:- Podívej, Posílají za mnou sousedy,
básníci jsou znalci dívčích duší- syny,švagry,bratrance a strýce-
tak mi napiš báseň pro holhu, a já píšu další vyznání.
že mi jenom pro ni srdce v těle buší. Jsou jich stovky,je jich čím dál více.
Že má krásný voči,uši,nos, Od Aše až k Čiernej pri Čope
popředí i pozadí i pusu... pracují mé přísahy a vzdechy.
Že bych ji vzal na fotbal i na ryby... Každého,kdo přijde,ožením:
Že je zkrátka celá podle mýho vkusu. mladíky i kmety,Slováky i Čechy.
Vymysli si ňáký koniny, Kdo má filipa,ten pochopil,
však jim tvůj verš dodá vzhled a sílu. že můj příběh skrývá naučení:
Ženu jenom báseň přesvědčí. poezie dělá zázraky,
Tumáš pero,hochu,měj se honem k dílu! díky ní se lidé vdávají a žení.
Napsal jsem jí zhru tohleto: Jenom já jsem zůstal na ocet,
-líbíš se mi po částech i v celku! bez závazků,bez ženy a tchýně:
Josef podepsal mé vyznání- protože všem píšu vyznání,
no a za měsíc ji pojal za manželku. nikdy nemám čas jít do svatební síně.
A tak za mou chodí přátelé, P.S.
podplácejí mě a lichotí mi, Zatímco já píšu romanci,
že jsou u žen zcela bez šancí, manželka mi kouká přez rameno:
nedodám-li k jejich citům svoje rými. -Ach,ty lháři! Copak já jsem vzduch?
Vždyť mi zkazíš celou pointu-ech,ženo.