Jindřich z Lipé

Pečeť Jindřicha z Lipé z roku 1316

Jindřich z Lipé (po 1270 - 26. srpen 1329, Brno) byl český šlechtic ze starobylého panského rodu Ronovců, který se nazýval podle Lipé (dnešní České Lípy).

[editovat] Hrdina od Hory Kutné

Jindřich působil už ve službách předposledního přemyslovského krále Václava II. V bojích s římským králem Albrechtem Habsburským uhájil společně se svým přítelem Janem z Vartemberka stříbronosnou Kutnou Horu.

Svým vlivem pomáhal pan z Lipé Jindřichu Korutanskému na český trůn, ale zároveň se přičinil o několik let později o jeho vypuzení ze země. Jan Lucemburský Jindřicha roku 1310 jmenoval podkomořím (správcem zemských cenností) a českým maršálkem, ale už roku 1311 jej funkce zbavil. Pan z Lipé začal okamžitě budovat proti králi opozici. Roku 1315 mu král vrátil úřad podkomořího a v říjnu téhož roku se z popudu královny Elišky Přemyslovny nový podkomoří ocitl ve vězení na hradě Týřově, obviněný ze spiknutí proti králi.

Na stranu Jindřicha z Lipé se ovšem postavila většina šlechty, a tak byl v dubnu 1316 po půlročním věznění propuštěn. Jan Lucemburský si na pomoc proti odbojné šlechtě pozval německé žoldnéře a šlechta v čele s Jindřichem mu pohrozila, že nedojde-li k dohodě, nahradí ho jiným panovníkem. Smír byl sjednán až roku 1318 v Domažlicích za pomoci Ludvíka Bavora. Podmínky byly jednoznačně příznivé pro české pány.

[editovat] První muž království

Jindřich si postupně získal královu důvěru a dovedl si jej k sobě připoutat. Jeho přičiněním byl zbaven úřadu Vilém z Valdeka, důvěrník královny Elišky. Jindřich z Lipé a přátelé užívali sice korunních statků pro sebe jako předtím, ale králi byli nápomocni v dobývání příjmů na útraty jiných stavů, totiž vydíráním peněz na měšťanstvu a duchovenstvu třeba i násilím.

Král pána z Lipé pověřil správou země v době své nepřítomnosti, jmenoval ho zemským hejtmanem na Moravě a roku 1321 říšským maršálkem. Jan měl tedy dobré vztahy jak s Jindřichem, tak s Jindřichovou milenkou Eliškou Rejčkou (Jindřich byl stále ženatý se Scholastikou pravděpodobně z Kamence, s níž měl sedm dětí). Naopak tím utrpělo manželství Jana a Elišky Přemyslovny. Byl to možná Jindřich, kdo královnu nařkl z toho, že se snaží ve prospěch syna připravit Jana o trůn.

Maršálek se poté většinu času zdržoval v Brně, kde si s Eliškou Rejčkou zřídil vlastní dvůr. Do Brna svolával dokonce i kolokvia, šlechtická sněmovní a soudní shromáždění, což bylo jinak pouze právo královo.

Jindřich z Lipé zemřel ve věku přibližně šedesáti let.

"... v den svatého Rufa mučedníka, zemřel v Brně muž urozený a statečný, Jindřich starší, řečený z Lipé, o němž se často děje zmínka v předcházejícím vypravování, protože byl bohatstvím, mocí a světskou slávou nejvíce nad ostatní pány povýšen. Pro jeho smrt tolik plakala a žalostila královna Alžběta, zvaná Hradecká, že to budilo úžas všech, kdož viděli její nářek. A protože se nechtěla od něho odloučiti jak v životě, tak i v smrti, ustanovila, aby bylo jeho tělo s úctou pochováno v klášteře jejího nového založení."^[1]

O pár let později byla v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně po Jindřichové boku pochována i sama Rejčka.^[2][3]

[editovat] Reference

1. ↑ Zbraslavská kronika. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1976. S. 376.
2. ↑ Dějiny zemí koruny české I, Paseka: Praha, Litomyšl, 2003, s. 105
3. ↑ heslo Alžběta Rejčka [1] online na Seznam Encyklopedii

[editovat] Bibliografie

• Šarochová G. V. - Radostný úděl vdovský. Královny-vdovy přemyslovských Čech. Praha, 2004.

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Jindřich z Lipé

• Jindřich z Lipé na stránkách Starého města Brna

Související články obsahuje Portál Středověk