Jmelí bílé

Jmelí bílé
Jmelí bílé
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae) Podříše: vyšší rostliny (Cormobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád: santálotvaré (Santalales) Čeleď: jmelovité (Viscaceae) Rod: jmelí (Viscum)
Binomické jméno
Viscum album L.

Jmelí bílé (Viscum album) je stálezelená poloparazitická rostlina mírného pásu z čeledi jmelovité, v širším pojetí druhu jediný^[1] český zástupce rodu jmelí (Viscum).

[editovat] Popis

Jmelí vytváří keříky rostoucí v korunách stromů ve tvaru kulovitých trsů o průměru až 1 metr. Jejich kořeny vyrůstají z kůry větví ze kterých odebírají živiny, rostliny mají však také zelené části, především podlouhlé celokrajné listy a probíhá v nich fotosyntéza. V úžlabí větviček rostou drobné jednopohlavné květy, z nichž vznikají plody - bílé bobule o průměru asi 5 mm obsahující semena, která jsou obalena lepivou hmotou, která jim umožňuje přilepení na větvi.

Jmelí nejčastěji roste na borovicích, jedlích, akátech a topolech a na mnoha dalších listnatých stromech kromě dubu. Rozšiřuje se tak, že bobule slouží jako potrava ptákům, kteří semena roznášejí a zanechávají na větvích jiných stromů v trusu (tzv. zoochorie). Semena ulpělá na větvích poté vyklíčí a kořeny vrůstají pod kůru.

[editovat] Poddruhy

Jsou rozlišovány 3 poddruhy, v pojetí některých autorů samostatné druhy:

• jmelí bílé pravé (Viscum album subsp. album) - roste na listnatých stromech
• jmelí bílé borovicové (Viscum album subsp. austriacum) - roste na borovici, výjimečně na smrku
• jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis) - roste na jedli

[editovat] Parazitace

Jmelí se napojí na xylém hostitelské rostliny pomocí modifikovaných kořenů zvaných haustoria. Xylém přivádí do rostliny vodu a rozpuštěné minerální látky z půdy. Jmelí není závislé na metabolitech hostitelské rostliny, využívá pouze její cévní svazky pro vlastní zásobení látkami nutnými pro fotosyntézu. Protože jmelí cíleně neodebírá syntetizované organizované látky, nazývá se tento vztah poloparazitismus.

Rostliny se brání několika způsoby. Hlavní je pasivní obrana pomocí silné vrstvy kůry, kterou musí jmelí nejdříve prorůst. Hostitelská rostlina se dokáže bránit i chemicky, například zvýšenou syntézou taninu.

[editovat] Pověry a mýty

Jmelí hrálo důležitou roli v mytologii starogermánských a některých keltských kmenů. Na Nový rok bylo zvykem, že druidé odřezávali jeho větvičky s pomocí zlatého srpu. Lidé věřili, že takto sebrané jmelí jim pak po celý rok bude nosit štěstí a někteří je nosili zavěšené na krku na ochranu před zlými silami. Odvar ze jmelí se pil mj. na ochranu proti uřknutí a jedům. Některé odvozené zvyky spojené se jmelím přetrvávají v některých částech Evropy až do současnosti. Zelené či pozlacené jmelí se dodnes běžně používá v českých domácnostech jakožto tradiční vánoční ozdoba.

[editovat] Použití v léčitelství

Jmelí se sbírá pro svoje léčivé účinky - z listů a tenkých konců větviček se připravuje odvar pro snížení krevního tlaku, proti křečím a má také močopudné účinky.

[editovat] Časté záměny

Jmelí bílé rostoucí na topolu

Jmelí bývá často zaměňováno s ochmetem evropským, což je poloparazitická rostlina rostoucí na dubech. I když může být ochmet z dálky snadno zaměněn za jmelí, liší se tvarem listů, plody, není stálezelený a na rozdíl od jmelí roste na dubu.

[editovat] Reference

1. ↑ Kubát et al. (2002): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Jmelí bílé

Projekt Wikidruhy nabízí informace v angličtině o

jmelí bílém

Tento botanický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.