Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
John Maynard Keynes (5. června 1883 – 21. dubna 1946) byl anglický ekonom, profesor na univerzitě v Cambridge, guvernér Bank of England.
Je zakladatelem keynesiánství – protipólu klasické a neoklasické ekonomie. Rozdílně formuloval teorii, důsledky jeho úvah vyústily v aplikace pro řešení Velké hospodářské krize z 30. let, jejichž úspěch je považován za překonání principů klasické ekonomie.
Je označován za nejvýznamnějšího ekonoma 20. století.
Obsah |
John Maynard Keynes se narodil v Cambridge. Jeho matka Florence pracovala jako vedoucí úřadu na místním magistrátu, otec John Neville Keynes vyučoval na Cambridgeské univerzitě logiku a politickou ekonomii a byl jedním z představitelů logického positivismu. Studoval na Cambridgeské univerzitě matematiku a filosofii. Po dokončení studií matematiky v roce 1905 se věnoval na radu Alfreda Marshalla studiu ekonomie.
1906 – 1908 pracoval ve státních službách
1908 začal přednášet ekonomii na Královské koleji v Cambridge
1915 se vrátil do státních služeb a setrval až do roku 1919
1919 zastupoval britské ministerstvo financí na Versaileské mírové konferenci
1911 - 1945 byl hlavním redaktorem nejznámějšího britského ekonomického časopisu Economic Journal
1920 - 1940 působil jako profesor ekonomie na King´s College v Cambridgi
1926 se oženil s ruskou balerínou Lýdií Lopokovou
1940 se stal poradcem ministra financí Velké Británie a věnoval se problematice financování válečných výdajů
1942 byl jmenován lordem
Stýkal se s nejvýznamnějšími osobnostmi své doby (Alfred Marshall, Winston Churchill, Virginia Woolfová). Za svůj život nahromadil obrovský majetek na komoditních burzách, přišel o něj během hospodářské krize a znovu jej vydělal.
Byl předsedou velké vzájemné pojišťovny, předsedou společnosti, která vydává známý týdeník New Statesman and Nation, založil a z počátku financoval Umělecké divadlo v Cambridge, byl pokladníkem tamější university. V době 2. světové války formuloval britskou finanční politiku. Důležitou roli sehrál Keynes na jednáních v Bretton Woods v USA, jež se stala základem uspořádání mezinárodního finančního systému po 2. světové válce. Vlastní návrhy se mu však nepodařilo prosadit. Jeho umělá mezinárodní měnová jednotka bancor byla tehdy odmítnuta.
Distancoval se od klasické ekonomické teorie, podle níž volná soutěž, liberalizace cen, mezd a úspor vede automaticky k plné zaměstnanosti. Ukázal, že tato možnost je jen zvláštním případem tvorby a rozdělení národního důchodu. Prosazoval intervence státu do ekonomiky podporou investic.
Zabýval se problematikou úspor a investic. Zavedl veličiny tzv. investičního multiplikátoru a sklonu ke spotřebě, jejichž ovlivněním lze přispět ke vzniku makroekonomické rovnováhy.
Keynes rozdělil ekonomiku na dva sektory - spotřební a investiční - a pokusil se analyzovat nerovnováhu, vyvolávanou nesouladem mezi strukturou výdajů a strukturou produktu.
Vycházel z myšlenky, že rozhodnutí spořit nejsou totožná s rozhodnutími investovat. Proto může být podíl investičních výdajů na agregátních výdajích vyšší než podíl výroby investičních statků na celkovém domácím produktu. V takové nerovnovážné situaci porostou ceny investičních statků a následkem toho vzniknou mimořádné zisky jejich výrobců. Pokud růst zisků podpoří optimistická očekávání podnikatelů, porostou jejich investiční výdaje dále. Tím v ekonomice sílí inflační proces, který se šíří z investičního sektoru do celé ekonomiky.
Keynes kritizoval tradiční přístupy kvantitativní teorie peněz (Fisherův transakční přístup i cambridgeský přístup hotovostních zůstatků) a navrhoval přístup důchodově - výdajový. Ten vycházel z tvorby důchodů domácností a z jejich výdajů. Právě tento přístup se stal výchozím v jeho pozdější teorii efektivní poptávky a je dodnes považován za významnou součást Keynesova teoretického systému.
Ve vývoji Keynesových názorů je možné rozlišit dvě etapy: etapu do napsání Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz a etapu začínající napsáním Obecné teorie. To co je dnes běžně chápáno jako Keynesovo učení je vlastně druhá etapa Keynesova díla. Pro první etapu je charakteristické rozpracování kvantitativní teorie peněz.
Keynes v ní prezentoval svou novou teorii pohledu na ekonomii a hospodářství, a tím se stal zakladatelem nového ekonomického směru: keynesiánství.
Úspory byly podle něj závislé na výši osobních důchodu (příjmů). Sníží-li se důchody, sníží se i příjmy. Pokud poklesne spotřeba, dojde ke snížení důchodů výrobců spotřebního zboží, a tím i ke snížení jejich úspor. Spoření lidí se tak podle něj nakonec obrátí proti nim. Čím více budou spořit, tím menší budou mít své příjmy (za předpokladu, že tak budou činit i všichni ostatní).
Klasikové předkeynesovské doby si vysokou nezaměstnanost vysvětlovali příliš vysokými mzdami. Podle nich se při takto vysoké nezaměstnanosti sníží mzdy zaměstnanců a nezaměstnanost zmizí. Podle Keynese je tomu však jinak. Pokud zaměstnavatelé sníží svým zaměstnancům mzdy, zároveň tím sníží jejich koupěschopnost, a tím i celkovou agregátní poptávku (po jejich zboží). Budou tak dosahovat nižších zisků a své zaměstnance začnou propouštět. Vše se tak dostane podle Keynese do jakési spirály, ze které není bez vnější pomoci úniku. Pomocí takto definovaných zákonů a teorií se Keynesovi na první pohled podařilo vysvětlit dlouhodobou nezaměstnanost, která panovala při velké depresi 30. let. Keynes se snažil dokázat, že celé hospodářství může být i při takto vysoké nezaměstnanosti v rovnováze. Navrhoval proto své vlastní hospodářské řešení s "viditelnou rukou státu".
Pro dosažení plné zaměstnanosti potřebuje společnost dosahovat určité výše agregátní poptávky (spotřeby a investic). Toho lze dosáhnout štědrým přísunem peněz do ekonomiky a podporou agregátní poptávky přímo ze státního rozpočtu. Keynesův názor na hospodářskou politiku lze shrnout do citátu z jeho "Obecné teorie":
"Kdyby ministerstvo financí naplnilo staré láhve bankovkami, zakopalo je přiměřeně hluboko v opuštěných uhelných dolech, které by potom byly zasypány až k povrchu odpadky, a ponechalo by pak soukromému podnikání, aby podle dobře osvědčených zásad laissez-faire znovu tyto bankovky byly vykopány ze země, nemusela by již existovat nezaměstnanost a nepřímo by se to odrazilo pravděpodobně tak, že by se reálný důchod společnosti, jakož i její kapitálové bohatství patrně podstatně zvýšily. Bylo by ovšem mnohem rozumnější stavět domy apod., ale brání-li tomu politické a praktické obtíže, je předcházející prostředek lepší než nic." (Obecná teorie, kap. 10, str. 144-145)
Zhruba po dvacet let od vydání Obecné teorie byl Keynesův vliv bezmezný. Později však začali mnozí ukazovat, že Keynesova makroekonomická doporučení spíše než stabilní hospodářský růst přinášejí vysokou inflaci a prohloubení hospodářského cyklu. Stagflace sedmdesátých let znamenala pro keynesianismus hlubokou ránu, protože ji nebyli schopni nijak vysvětlit. Na pomyslný Olymp ekonomické vědy se dostali monetaristé.
Z pohledu ekonomických škol, které navazují na klasickou politickou ekonomii, tedy dnes zejména neoklasici a rakouská škola, jsou Keynesovy názory chybné. Zvyšování objemu peněz nevede ke snížení nezaměstnanosti dlouhodobě, ale pouze v krátkém časovém horizontu. Později se projeví pouze jako inflace, pokles kupní síly peněz. Phillipsova křivka tedy neplatí, jak ukázal Milton Friedman. Podle rakouské teorie navíc zvyšování objemu peněz vede k nakonec nevyhnutelně k recesi.
Keynesův myšlenkový systém odpovídal požadavkům své doby. Velká deprese třicátých let přinesla ohromnou nezaměstnanost a propad produkce, chudobu pro miliony lidí. Zdálo se, že neexistuje řešení, že dosavadní ekonomické učení si neví rady. Problém však mnohem spíše než v teorii spočíval v praxi, vlády jednotlivých zemí přijímaly krátkozraká ochranářská opatření, která dále narušovala mezinárodní trh. Mzdám nebylo dovoleno poklesnout, což v podmínkách deflace představovalo jejich reálný růst. Zaměstnavatelé tedy byli nuceni propuštět, odtud masová nezaměstnanost. Centrální banky se pokoušely zvyšovat objem peněz v ekonomice, řešit tedy problém nedostatku úvěru, který deflaci provází, čímž dále narušovaly cenový systém. V tomto okamžiku kdokoliv, kdo sliboval radikální řešení, byl vítán. Veřejnost si přála slyšet, že existuje způsob, kterak se vrátit k prospěritě. Vláda naopak vítala Keynesovy myšlenky, protože díky nim na sebe mohla vzít mnohem důležitější úkoly, než které jí byly svěřovány liberální klasickou ekonomií. Keynes nezvítězil silou svých myšlenek, z nichž většina nebyla nová.
Ekonomikou, ve které byla jeho doporučení nejúplněji realizována, jak sám podotkl v předmluvě k překladu své Obecné teorie, bylo nacisty řízené německé hospodářství.
Tento článek potřebuje doplnit či upravit bibliografii, tj. literární citace (reference). Můžete Wikipedii pomoci tím, že na konec článku přidáte (resp. upravíte) sekci „Literatura“, kde uvedete knihy, ze kterých lze o daném tématu čerpat více informací. Ideální formát údajů naleznete v článku Citace, návod pak na příslušné dokumentační stránce k šabloně užívané pro citace. Přidávejte knihy s rozmyslem – jak do kvantity (aby bibliografie nebyla nepřiměřeně dlouhá), tak do kvality (přidávejte jen knihy, které dané téma skutečně postihují).
