Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
| Johnny Cash | |
|---|---|
 |
|
| Základní informace | |
| Rodné jméno | J. R. Cash |
| Jinak zvaný | The Man in Black (Muž v černém) |
| Narození | 26. února 1932 Kingsland, Arkansas, USA |
| Úmrtí | 12. září 2003 Nashville, Tennessee, USA |
| Žánry | country, rock and roll, folk, blues, gospel |
| Povolání | muzikant, zpěvák-skladatel, herec |
| Nástroje | zpěv, kytara, piano, harmonika, mandolína |
| Aktivní roky | 1955–2003 |
| Vydavatel | Sun, Columbia, Mercury, American, House of Cash |
| Příbuzná témata |
The Tennessee Three, The Highwaymen, Statler Brothers, Carter Family |
| Web | www.JohnnyCash.com |
Johnny R. Cash (26. února 1932 Kingsland, Arkansas – 12. září 2003 Nashville) byl americký zpěvák, kytarista a skladatel. Proslavil se především díky country, ale svým rozsahem zasahoval i do dalších žánrů. Podle mnoha hudebních kritiků se stal jedním z nejvýznamnějších amerických zpěváků dvacátého století.
Proslavil nejen svým černým oblečení a skromným pozdravem při zahajování svých koncertů: „Hello, I'm Johnny Cash.“, ale je držitelem mnoha ocenění. Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy a stal se nejmladším umělcem, který byl uveden do Country Music Hall of Fame.
Tématy mnoha Cashových písní, především pak těch z konce kariéry, jsou smutek a bolest, ale také naděje a vykoupení. Mezi jeho nejznámější písně patří: „Hey Porter“, „Cry, Cry, Cry“, „Folsom Prison Blues“, „I Walk the Line“, „Don't Take Your Guns to Town“, „Ring of Fire“, „Orange Blossom Special“, „Daddy Sang Bass“, „A Boy Named Sue“, „Hurt“, „Personal Jesus“ nebo „Casey Jones“.
Jeho druhou ženou byla June Carter Cash z Carter Family.
Obsah |
Johnny Cash se narodil jako J. R. Cash v Kingslandu v Arkansasu manželům Rayovi a Carrie (Rivers) Cashovým a vyrůstal v Dyess v Arkansasu, měl šest sourozenců.
Rodiče mu dali jméno „J.R.“, protože se prý nemohli na žádném jménu shodnout, pouze na iniciálách. Během služby u Letectva Spojených států armáda nemohla přijmout J.R. jako jméno, Cash proto přijal jméno John R. Cash. V roce 1955 si zvolil pseudonym Johnny Cash.
Jako dítě musel Cash pracovat na bavlníkové plantáži, která byla několikrát zatopena. Osobní a sociální problémy jeho rodina za hospodářská krize se projevily v některých jeho textech. Povodeň na farmě Cashe inspirovala k napsání „Five Feet High And Rising“.[1] Roku 1944 byl jeho bratr Jack stažen kotoučem omítací pily, se kterou pracoval a ta ho téměř rozřízla na dvě části. Než zemřel, trpěl více než týden, během kterého měl prý zjevení andělů a nebe. Cash si bratrovu smrt dával často za vinu a říkal, že se mu bratr zjevuje ve snech.
Už jako velmi malý začal zpívat. Byl ovlivněn především irskou muzikou kterou poslouchal v rádiu a také gospelovou muzikou.
Během služby u bezpečnostní složky Letectva Spojených států byl Cash poslán do německého Landsbergu, tam měl za úkol dekódovat ruské vysílání z Morseovy abecedy.
V roce 1950 Cash poznal katoličku Vivian Liberto, kterou si po návratu od armády v roce 1954 vzal. Měli spolu čtyři dcery: Rosanne (1955), Kathleen (1956), Cindy (1959) a Taru (1961). Roku 1967 se Cash s Vivian rozvedl, jejich manželství bylo totiž poznamenáno Cashovým neustálým koncertováním a problémy s drogami a alkoholem.
Poté, co se Cash s manželkou Vivian roku 1954 přestěhoval do Memphisu v Tennessee, začal hrát večer spolu se skupinou The Tennessee Two (později přejmenovanou na The Tennessee Three). V roce 1955 vydal Sun Records jeho první nahrávky „Hey Porter“ a „Cry, Cry, Cry“, které se setkaly s úspěchem.
Následovala nahrávka „Folsom Prison Blues“, která se umístila mezi Top 5 v country hitparádě, a jeho velký hit „I Walk The Line“ dosáhl prvního místa v žebříčku country. Roku 1957 následovala píseň „Home of the Blues“. Téhož roku se Cash stal prvním umělcem Sun který nahrál dlouhohrající desku. Následující rok ale Cash opustil malou nahrávací společnost Sun a podepsal lukrativní smlouvu s Columbia Records, kde se jeho single „Don't Take Your Guns to Town“ stal jedním z jeho největších hitů.
Na počátku šedesátých let Cash koncertoval s Carter Family, v níž byly také Anita, June a Helen Carterovy.
S jeho stoupající popularitou v šedesátých letech začaly i jeho problémy s drogami. Cash propadl alkoholu a stal se závislý na amfetaminech a barbiturátech. Krátce sdílel byt v s Waylonem Jenningsem, který byl na amfetaminech silně závislý. Během koncertování užíval stimulanty, aby vydržel vzhůru. Drogy měly negativní dopad na jeho chování. Často byl nervózní a reagoval nevypočitatelně. Cash sám později přiznal, že vyzkoušel snad každou drogu.
Vzrůstající závislost zatím ale nepoznamenala Cashovu tvořivost. Jeho provedení hitu „Ring of Fire“ dosáhlo úspěchu jak v country žebříčcích, tak i v popových hitparádách. Píseň údajně napsala June Carter spolu Merle Kilgorem pro svoji sestru, Anitu. Cash ve své verzi upravil hudbu tak, jak se mu to prý zdálo ve snu.
Roku 1965 v Los Padres National Forest v Kalifornii jeho auto začalo hořet od přehřátého ložiska, což způsobilo lesní požár. Když se soudce Cashe proč požár způsobil, odpověděl: „Já to nebyl, ale moje auto, to je mrtvé, takže ho vyslechnout nemůžete.“ Požár zachvátil 2,06 km2 zničil porost na třech horách a zabil 49 z 53 hnízdících ohrožených kondorů. Cash na to reagoval: „Nestarám se o vaše zatracený žlutý káňata.“ Cash měl zaplatit 125 127 dolarů, ale nakonec musel zaplatit jen 82 001 dolarů.
I přes jeho občasné problémy se zákonem a image desperáta Cash nikdy nebyl odsouzen k odnětí svobody, sedmkrát byl sice zadržen, ale vždy byl nejdéle na jednu noc. Roku 1965 byl dokonce v El Pasu v Texasu zadržen protidrogovým oddílem, ten ho podezíral z pašování heroinu z Mexika. Policie nalezla v jeho kytarovém pouzdře narkotika, ale jednalo se pouze o léky na předpis, nikoli o nepovolené drogy. Cash nakonec vyvázl s podmínkou. Téhož roku byl zadržen jedné noci v Starkville v Mississippi za vniknutí na cizí pozemek, kde chtěl trhat květiny.
V polovině šedesátých let vydal několik konceptuálních alb jako Bitter Tears (1964) a Ballads Of The True West (1965), zároveň ale jeho drogová závislost dosáhla vrcholu, což vedlo k rozvodu s jeho první ženou a rušení některých koncertů.
Cash koncertoval již dříve s Carter Family, v roce 1967 pak Cash s June Carter nazpíval duet „Jackson“, ten byl oceněn cenou Grammy.[2]
Cash skončil s užíváním drog v roce 1968 po spirituálním prožitku v Nickajack Cave, velkém, polozatopeném jeskynním komplexu v okrese Marion v Tenesee. June, matka Maybelle, a otec Ezra Carterovi se odstěhovali na měsíc na jeho sídlo, aby mu pomohli bojovat se závislostí. 22. ledna Cash požádal June na pódiu o ruku, ta souhlasila a 1. března byli oddáni. Cash také obnovil svoji víru v malé evangelikální církvi Evangel Tempel.
Na konci padesátých let Cash začal koncertovat ve věznicích, tyto koncerty byly zaznamenány na živých albech At Folsom Prison (1968) a At San Quentin (1969). Nahrávka ze San Quentin obsahuje hit „A Boy Named Sue“ od Shela Silversteina. Kromě věznic v USA navštívil Cash roku 1972 vězení v Österåker ve Švédsku. V roce 1973 byl vydán záznam På Österåker (V Österåker), mezi písněmi zde Cash mluví švédsky.
V letech 1969 až 1971, měl Cash svůj televizní pořad The Johnny Cash Show na stanici ABC. Každý díl otvírali The Statler Brothers, nedílnou součástí byla také Carter Family a Carl Perkins. Jeho hosty byli například Neil Young, Louis Armstrong, James Taylor, Ray Charles, Eric Clapton nebo Bob Dylan. Prolínání rock and rollu, rocku, folku, country a soulu, ke kterému v show docházelo, ovlivnilo další vývoj populární hudby.[3]
Dylana poznal Cash v polovině šedesátých let a později se stali přáteli a nazpíval spolu duet na Dylanově countryovém albu Nashville Skyline.
Dalším umělcem, kterému Cash svou The Johnny Cash Show pomohl v kariéře, byl začínající textař Kris Kristofferson. Cash odmítl změnit text Kristoffersonovy písně Sunday Mornin' Comin' Down, jak to po něm chtělo vedení televize, kvůli narážce na marihuanu.[4]
V roce 1971 vysvětlil v písni „Man In Black“ („Muž v černém“), proč pořád nosí pro něj typické černé oblečení:
| „ | We're doing mighty fine I do suppose In our streak of lightning cars and fancy clothes |
“ |
Cash a jeho kapela původně nosili černou, protože to byla jediná shodná barva, kterou měli jejich kostýmy.[1] Z počátku kariéry nosil Cash i barevné oblečení, ale černou nosil jak na pódiu tak i mimo něj. Kromě politických důvodů byla černá vždy jeho oblíbená barva.[1] Tmavé uniformy jsou dodnes mezi americkými námořníky, jejichž košile, kravata a kalhoty jsou úplně černé, známy jako „Johnny Cashes“.[5]
V polovině sedmdesátých let začala Cashova popularita upadat, přesto se prodalo 1,3 milionů kusů jeho první autobiografie, nazvané Man in Black která vyšla roku 1975. Druhá autobiografie s názvem Cash: The Autobiography vyšla v roce 1997.
Jeho přátelství s Billy Grahamem vedlo ke spolupráci na filmu o životě Ježíše Krista, The Gospel Road. Cash byl spolutvůrcem textu a také vypravěčem. V průběhu sedmdesátých let se Cash se objevoval například v každoročním vánočním speciálu stanice CBS. Zahrál si také v seriálu Columbo a se svoji ženou se objevil i v jednom z dílů seriálu Little House on the Prairie. V miniseriálu North and South si zahrál bojovníka proti otroctví, Johna Browna.
Cash se přátelil se všemi prezidenty Spojených států počínaje Richardem Nixonem, zvláště s Jimmy Carterem.[1] V roce 1972 byl Cash pozván od Nixona do Bílého domu. Prezidentská kancelář požadovala, aby zahrál „Okie from Muskogee“ (původně satirickou píseň Merle Haggarda o lidech opovrhujících těmi, kteří berou drogy a protestují proti válce) a „Welfare Cadillac“ (píseň zpochybňující poctivost příjemců sociálních dávek). Cash ale politické objednávce nevyhověl a zahrál „The Ballad of Ira Hayes“ (o domorodém veteránovi z druhé světové války, který byl po válce v Arizoně špatně přijat), „What is Truth?“ a „Man in Black“. Podle Cashe nebyly za odmítnutím Nixonových písní politické důvody, ale fakt že písně neznal a nedokázal by je nacvičit.[1]
Přestože v osmdesátých letech jeho nahrávky nedosahovaly takové popularity, Cash se stal nejmladším členem Country Music Hall of Fame. V polovině osmdesátých let koncertoval s Waylonem Jeningsem, Willie Nelsonem, a Krisem Kristoffersonem jako skupina The Highwaymen. Z této doby pocházejí dvě hitová alba (Highwayman a Highwayman 2).
Cash se objevil v několika televizních filmech. V roce 1981, to byl The Pride of Jesse Hallam zabývající se negramotností dospělých. V roce 1983 se Cash objevil jako šerif v Murder In Coweta County spolu s Andy Griffithem, filmy byl natočen podle skutečného kriminálního případu.
Cash se stal krátce znovu závislý na lécích, způsobily to léky proti bolesti, které bral když ho v roce 1983 na jeho farmě kopl pštros a vážně ho zranil.[6]
Cash nebyl spokojen s marketingem Columbia Records, proto nazpíval záměrně „příšernou“ píseň „Chicken in Black“ o slepici, které je implantován mozek Johnnyho Cashe a začne zpívat Cashovy písně, Cash naproti tomu dostane mozek bankovního lupiče a přepadá s kytarou banky. Píseň se paradoxně stala komerčně úspěšnější než jeho ostatní tehdejší písně. Cash nakonec skončil u Columbia Records a vrátil se do Sun Studios.
V roce 1986, poté, co se vrátil do Sun Studios v Memphisu, se Cash spojil s Royem Orbinsonem, Jerry Lee Lewisem, and Carlem Perkinsem aby vytvořil album Class of '55.
Roku 1986 Cash také vydal jeho jediný román, Man in White, knihu o apoštolu Pavlovi. V roce 1988 Cash v nemocnici navštívil v Waylona Jenningse, ten se tam zotavoval z infarktu. Jennings Cashovi navrhl, aby se nechal také vyšetřit. Doktor Cashovi po vyšetření doporučil bypass. Cash po operaci odmítal jakékoli léky proti bolesti v obavě, že se stane znovu závislý. Během operace měl Cash zážitek blízké smrti, říkal že měl vizi nebe, která byla tak krásná, že byl naštvaný, když se probudil živý.
Roku 1990 Cash namluvil Johnny Cash Reads The Complete New Testament (Johnny Cash čte úplně Nový zákon).
Když Cash odešel od Columbia Records měl mezi lety 1987 a 1991 smlouvu Mercury Records.
V roce 1991 Cash zpíval vedoucí vokály pro křesťanskou punkovou skupinu One Bad Pig v cover verzi jeho písně „Man in Black“ na albu I Scream Sunday a stal se čestným členem skupiny.[7]
V devadesátých letech zažil Cash comback a stal se populární také mezi mladšími posluchači, kteří se o country nezajímali. Roku 1993, zpíval v „The Wanderer“, písni z alba Zooropa irské rockové skupiny U2. Cashe, který nebyl u žádné nahrávací společnosti, kontaktoval producent Rick Rubin (Danzig, Slayer nebo Beastie Boys) a nabídl mu smlouvu s jeho společností American Recordings.
V roce 1994 nahrál Cash pod Rubinovým vedením album American Recordings v jeho obývacím pokoji za doprovodu jeho kytary. Album obsahovalo cover verze soudobých umělců vybraných Rubinem (mj. Glenn Danzig nebo Tom Waits) a setkalo se s příznivou kritikou i komerčním úspěchem, Cash za něj získal Grammy za nejlepší soudobé folkové album (Grammy Award for Best Contemporary Folk Album).
Cash se objevil se svou ženou v několika seriálech jako například Doktorka Quinnová. Propůjčil svůj hlas také mluvícímu kojotovi v 9. dílu 8. řady seriálu Simpsonovi (Homerova mystická cesta).[8] Roku 1996 Cash vydal pokračování American Recordings, Unchained, kde ho doprovázeli Tom Petty and the Heartbreakers. Album získalo Grammy za nejlepší country album. V roce 1997 Cash vydal také další autobiografii, Cash: The Autobiography.
V roce 1997 Cash těžce onemocněl, jeho zdravotní potíže byly způsobeny cukrovkou. Cash musel z důvodu nemoci redukovat vystoupení. V roce 1998 dostal zápal plic a byl s ním hospitalizován. Nemoc výrazně ovlivnila jeho poslední alba American III: Solitary Man (2000) a American IV: The Man Comes Around (2002), která mají temnější nádech než první dvě alba u American Recordings. Video k písni „Hurt“ z alba American IV, cover verze písně Trenta Reznora z Nine Inch Nails, bývá označováno za Cashův epitaf.[9] Cash se v písni dívá zpět za svým životem a vyjadřuje svoje pocity lítosti.
Cashova žena June Carter Cash zemřela 15. května 2003 ve věku sedmdesát tři let. June Cashovi řekla ať pokračuje v práci a tak Cash i nadále koncertoval, na posledním koncertě se objevil 5. července 2003.
Johnny Cash zemřel méně než čtyři měsíce po jeho ženě, 12. září 2003, v nemocnici Baptist Hospital v Neshvillu v Tennessee následkem těžkých komplikací jeho cukrovky. Byl pochován vedle svojí ženy v Hendersonville v Tennessee.
24. května 2005 zemřela Vivian Liberto, Cashova první žena při operaci rakoviny plic.
V lednu 2006 byl Cashův dům u jezera v Hendersonville, Tennessee prodán zpěvákovi skupiny Bee Gees, Barry Gibbovi a jeho ženě Lindě za cenu 2,3 milionu dolarů, dům ale shořel 10. dubna 2007.[10]
Album American V: A Hundred Highways bylo vydáno až po Cashově smrti, 4. července 2006, American VI je naplánováno na rok 2008.
Podle mnoha hudebních kritiků se stal jedním z nejvýznamnějších amerických zpěváků dvacátého století, v žebříčku časopisu Rolling Stone 100 Greatest Artists of All Time se umístil na 31. místě.[11] V žebříčku The RS 500 Greatest Songs of All Time se umístilo hned několik Cashových písní, v první stovce to byly „I Walk the Line“ (30.) a „Ring of Fire“ (87.).[12] V roce 2004 byl o Cashovi natočen film Walk the Line, ve kterém ho ztvárnil herec Joaquin Phoenix.
Cash má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Johnny Cash na anglické Wikipedii.
