Josef Šnejdárek

Josef Šnejdárek před Kalvárií v Banské Štiavnici v červnu 1919

Josef Šnejdárek (* 2. dubna 1875, Napajedla – † 13. května 1945, Casablanca), byl český vojenský důstojník, účastník první světové války, Sedmidenní války o Těšínsko a bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad.

[editovat] Mládí, legie a Velká válka

Šnejdárek se narodil v rodině mlynáře. Po absolvování kadetní školy vstoupil do rakousko-uherské armády. Sloužil v Budapešti a Innsbrucku. Z rakousko-uherské armády odešel a vstoupil do francouzské Cizinecké legie, v jejíchž řadách se zúčastnil bojů v severní Africe.

V první světové válce Šnejdárek bojoval na západní frontě, byl několikrát raněn a vyznamenán. Působil v Československých legiích ve Francii.

[editovat] Československo

Dům ředitele spořitelny V. Mezery v Orlové po nezdařeném atentátu na Josefa Šnejdárka

Roku 1919 se Šnejdárek (jako francouzský občan) vrátil do Československa. Stal se velitelem československých vojsk operujících na Těšínsku a vedl československou armádu v Sedmidenní válce s Polskem.

15. května 1920 se pokusili dva členové polské vojenské organizace Polska Organizacja Wojskowa z rozkazu jejího vedení Šnejdárka zavraždit. Šnejdárek v té době bydlel v Orlové, v bytě svého přítele ředitele spořitelny Mezery. Atentát se nezdařil - bomba údajně umístěná pod Šnejdárkovou postelí sice vybuchla, ale poškozen byl pouze dům.^[1]

Poté se stal velitelem divize v bojích proti Maďarské republice rad na Slovensku, kde zvítězil v bitvě o Zvolen a jeho vojska postupně obsadila část bývalých Uher. Nicméně až v roce 1927 Šnejdárek formálně odešel z francouzské armády a vstoupil do československé armády.

V československé armádě byl Šnejdárek jmenován armádním generálem a zemským vojenským velitelem na Slovensku. V roce 1932 dal rozkaz k opevnění bratislavské Petržalky betonovými bunkry. Zde také vyrostlo 9 objektů. V polovině 30. let byl penzionován.

[editovat] Konec života

Roku 1939 Šnejdárek odešel do francouzského exilu. Po pádu Francie odešel do severní Afriky, kde i zemřel. Jeho ostatky byly v roce 1996 přeneseny z Casablanky do rodinného hrobu v Napajedlích.

V roce 1939 publikoval svou autobiografii nazvanou Co jsem prožil. Ta byla vydána znovu v roce 1994 pod názvem Pochoduj, nebo zemři!.

[editovat] Reference

1. ↑ GAWRECKI, Dan. Studie o Těšínsku 15. Politické a národnostní poměry v Těšínském Slezsku 1918-1938. Český Těšín : Muzeum Těšínska, 1999. S. 57.

[editovat] Externí zdroje

• (sk)Příloha Zvolenských novín věnovaná Josefu Šnejdárkovi