Josef Buršík

Josef Buršík (11. září 1911, Starý Prostřekov - 30. června 2002) byl český generál, politický vězeň, exulant a účastník zahraničního odboje.

Bojoval jako velitel tankové roty čs. tankové brigády v SSSR. V roce 1949 byl zatčen a odsouzen, v roce 1950 emigroval do Velké Británie.

Je autorem knihy Nelituj oběti!.

[editovat] Nositel vyznamenání

• Československý válečný kříž - za statečnost v boji
• Řád Rudé hvězdy - za statečnost v bojích u Sokolova
• Hrdina Sovětského svazu - za hrdinství při osvobozování Kyjeva
• Leninův řád - za hrdinství při osvobozování Kyjeva
• Sokolovská pamětní medaile
• Řád Milana Rastislava Štefánika
• Řád bílého lva - za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost (in memoriam)

Josef Buršík, se přes Polsko dostává do SSSR, kde končí v lágru pod správou sovětské NKVD. V Buzuluku vstupuje do ČS jednotky a po absolvování poddůstojnického kurzu velí četě pod vedením kapitána Jaroše (hrdina SSSR, posmrtně). Po bojích u Sokolova absolvuje tankové učiliště a velí tankovému praporu. Jako jeden z prvních se probíjí do centra Kyjeva, za což je vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského Svazu. Se svým praporem prochází peklem východní fronty až do Prahy. Po válce si léčí zranění a tuberkulózu. Díky svému protikomunistickému postoji je v r. 1949 obviněn z „velezrady“ a odsouzen na 10 let, ztrátě půlky majetku a odebrání všech vyznamenání. Za „drzost“ odvolání se proti rozsudku, je potrestán čtyřmi lety vězení navíc. Po zhoršení zdravotního stavu ve vězení, prchá z nemocnice u Olomouce, do které byl převezen. S manželkou se mu daří útěk do Bavorska, ale své dvě dcery uvidí až v r. 1963. Jeho jméno, fotografie i zmínky o něm jsou v ČSSR vymazány, jakoby nikdy neexistoval. V Německu pracuje v Americkém fondu pomoci československým uprchlíkům. V r. 1955 se stěhuje do Anglie. Píše paměti, které publikuje v knize „Nelituj oběti“. Na protest proti okupaci ČSSR v r. 1968 vrací sovětům svá vyznamenání. Přes chronickou tuberkulózu se dožívá pádu komunismu v r.1989, své rehabilitace a povýšení. Když ho v prvním červencovém týdnu roku 2002 v britském Northamptonu pohřbívají, má na sobě uniformu s hodností generálmajora a na hrudi řád Milana Rastislava Štefánika. V roce 2005 je mu posmrtně udělen řád Bílého lva.

motto

„Každý z nás, účastníků národního odboje proti nacismu, měl stejný cíl: nedopustit, aby zvítězil nacismus, a přičinit se, aby naše republika byla co nejdříve osvobozena. A naprostá většina z nás byla také toho názoru, že nesmíme dopustit, aby bylo po osvobození nastoleno takové politické zřízení, jaké jsme poznali v Sovětském svazu. Přísahal jsem, že doma nebudu mlčet o tom, jak nelidské je komunistické zřízení ,v zemi, kde zítra již znamená včera".

[editovat] Externí odkazy

• http://www.army.cz/avis/areport2004/ar20ob.pdf
• http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/274405