Josef Holeček

Josef Holeček (1909 nebo 1910). Vyfotil Ignác Šechtl

Josef Holeček (27. února 1853, Stožice u Vodňan – 6. března 1929) byl český spisovatel s regionálním zaměřením na jižní Čechy, představitel realismu, ruralismu a tzv. venkovské prózy. Dále působil jako překladatel a novinář.

Narodil se v selské rodině. Studovat začal v Písku, Českých Budějovicích a potom, jak sám napsal ve vzpomínkách, ho srdce táhlo do Tábora – na reálné gymnázium.

[editovat] Holeček a Tábor

V Táboře na gymnáziu Holeček obdivoval ředitele Václava Křížka. Vzpomíná na něho: „Křížek, učený, osvícený a na slovo vzatý Čech a Slovan. Nekrčí se a neomlouvá za svůj slovanský původ a také jeho žáci jsou hrdí a sebevědomí Češi“ (Pero – paměti).

Nejstarší táborský park dnes nese název Holečkovy sady. Od roku 1926 je v něm umístěn pomník Josefa Holečka.

[editovat] Novinář a spisovatel

Přátelství navázané na táborskémk gymnáziu s Jihoslovany přivedlo Holečka k celoživotnímu zájmu o dějiny, literaturu a umění.

Po studiích pracoval v Záhřebu jako vychovatel; od roku 1875 byl dopisovatelem Národních listů ve válce na Balkáně. Jeden čas sám vydával Slovanské listy. Pracoval v redakci Národních listů, překládal slovanský a finský folklor.

Byl velkým zastáncem Slovanů, roku 1887 navštívil Rusko a v roce 1889 se dostal do Malé Asie a Cařihradu.

[editovat] Dílo

Holeček podává ucelený obraz vesnice. Předpokládá, že zlé věci lze napravit láskou mezi lidmi.

[editovat] Publicistické a beletristické knihy

• Černá Hora
• Černá Hora v míru
• Nekrvavé obrázky z vojny - výbor z fejetonů, v nichž autor dokonale zesměšnil mnoha sarkasmy primitivní bezduchý rakouský militarismus a poměry v rakouské armádě v 70. letech 19. století. Fejetony jsou předchůdci Haškova Švejka a jeho typy rakouských ofiírů jsou stejně životné.
• Za svobodu
• Junácké kresby černohorské
• Zájezd na Rus
• Ruskočeské kapitoly
• Podejme ruku Slovákům! – Snažil se překonat rozpor mezi českými a slovenskými kulturními kruhy – tato snaha našla mnoho pokračovatelů.
• Naši – desetisvazková kronika (12 knih) vydávaná od roku 1897 do roku 1930. Popisuje vesnický život v jihočeské vsi Stožice první polovině 19. století.
• Jak u nás lidé žijou a umírají – začíná idylickým obrazem z dětství, který se postupně ztrácí. Nejen v tomto díle se pro něj stává symbolem dobra a poctivosti, mravní a fyzické síly a základem národa – postava sedláka. To je poměrně zajímavé, protože u našich buditelů, byl velmi často oblíben nemajetný člověk, který byl vyzdvihován jen proto že uměl česky. Holečkův přístup je jiný, on ho nemá rád jen pro tu češtinu, ale protože chápe princip fungování vesnice a jeho důležitost v tamním společenství – tzn. nepopírá ekonomicky běžné vztahy a to je v naší literatuře, nejen této doby, poměrně vzácné (především u slovanofilů).
• Frantík a Bartoň – vzpomínky z dětství, život na vesnici.
• Tragédie Julia Grégra
• Pero – paměti, o závěrečném období národního obrození a době před Modernou

[editovat] Překlady

• Písně hercegovské
• Srbská národní epika
• Kalevala – finský národní epos

[editovat] Odkazy

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Josef Holeček

Projekt Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem:

Josef Holeček

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1815–1918