Josef Mánes

Josef Mánes na fotografii pocházející zřejmě z roku 1860, Praha.

Josef Mánes (* 12. květen 1820 Praha – 9. prosince 1871 Praha) byl český malíř a ilustrátor, významný představitel romantismu. Jeho otcem byl malíř Antonín Mánes, profesor krajinomalby na pražské malířské Akademii. Strýc Václav Mánes byl na této škole dvakrát prozatímním ředitelem. Umělecky založený otec i strýc měli při výchově silný vliv nejen na Josefa, ale i na jeho sourozence Quida a Amálii.

Josef Mánes je považován za zakládající osobnost českého výtvarnictví a největšího mistra české malby a krajinářství. Od svých patnácti let studoval na pražské Akademii, později také v Mnichově. V mládí podnikl i další studijní cesty - mimo jiné do Drážďan, Polska a Slezska. Jeho osobní život se poněkud zkomplikoval v době, kdy už žil opět v Praze - tehdy, ve svých dvaceti sedmi letech, navázal intimní vztah s Františkou Šťovíčkovou, která byla u Mánesů zaměstnána jako služka. O tři roky později, v roce 1850, čekala Františka s Josefem dítě, které ale Mánes odmítl přijmout za své. V té době už vedla domácnost u Mánesů Josefova sestra Amálie, která se o oba své bratry starala. Ta také Františku vyhnala z domu. Josef Mánes Františku údajně velmi miloval, ale zcela podléhal své panovačné sestře a proto nijak neprotestoval. Františka Šťovíčková porodila v roce 1850 dceru Josefinu, kterou poté dlouho sama vychovávala. Josef Mánes se rozhodl po této nepříjemné rodinné aféře opustit Prahu a odešel do Čech pod Kosířem, malé vsi nedaleko Prostějova, kde vlastnil zámek jeho přítel, hrabě Bedřich Silva-Taroucy. Zde vytvořil během několika pobytů některé ze svých nejlepších prací (např. Ukolébaka, Líbánky na Hané, Život na panském sídle). V Čechách pod Kosířem se také velmi zlepšil jeho psychický stav. Posledním umělecky bohatým obdobím byla léta šedesátá. Tehdy dostal mimořádnou zakázku na vytvoření medailonů na staroměstském orloji. Po roce 1866 se začal prudce horšit jeho zdravotní stav. Postavám na svých idylicky laděných obrazech začal přikreslovat vlčí drápy, přátelům psal zmatené dopisy, náhle plné gramatických chyb a nesmyslných slovních spojení. Postupné duševní a následně i fyzické chátrání jednoho z největších malířů své doby bylo způsobeno progresivní paralýzou, tedy postupným odumíráním mozku po infekci syfilidou. Josef Mánes zemřel po dvou letech utrpení ve věku pouhých jedenapadesáti let. Pohřbu se zúčastnila i jeho nemanželská dcera Josefa. Tvorba Josefa Mánesa vychází z romantismu, byla inspirována životem venkovského lidu, který pro něj představoval ideál čistoty a lidství. Jedním z jeho nejznámějších děl je už výše zmíněná kalendářní deska z roku 1865 na Staroměstském orloji (dnes už kopie, originál je uložen v muzeu hl. m. Prahy). Zobrazuje alegorii 12 měsíců.

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Josef Mánes

Josef Mánes - Josefína

Josef Mánes - Milenci

Josef Mánes - kresba

[editovat] Externí odkazy

• Josef Mánes – Narození Páně
• Zámek v Čechách po Kosířem

Tento biografický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.