Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Jugoslávie (Jugoslavija) je zaniklý stát v jihovýchodní Evropě, na břehu Jadranského moře.
Hlavní město: Bělehrad
Obsah |
Rozloha: 255 804 km² (1991)
Během bouřlivého roku 1929 se za pomoci vojenských kruhů chopil moci král Alexandr I. (reakce na zavraždění dvou chorvatských poslanců v létě 1928 v parlamentu) a změnil nejen název, ale také především politické prostředí své země. Okamžitě zakázal všechny politické strany založené na národnostním, náboženském nebo teritoriálním základě. V té době také začala nekompromisní perzekuce členů Komunistické strany Jugoslávie (KSJ). Změny postihly i samosprávní členění státu. Původní oblasti byly nahrazeny devíti bánovinami, popírajícími historické hranice jednotlivých krajů. V šesti z nich mělo většinu srbské obyvatelstvo, ve dvou chorvatské a v jednom slovinské.
Následníkem trůnu se stal nezletilý Petr II. Karađorđević (1923-1970), kterému v roce 1934 bylo pouhých jedenáct let. Do nabytí plnoletosti měl být zastupován svým strýcem Pavlem Karađorđevićem, avšak politická situace v Evropě to neumožnila. Ihned po napadení Polska Německem se silně zradikalizovaly chorvatsko-srbské vztahy, které vyústily v podepsání dohody Maček-Cvetković. Došlo k vytvoření Chorvatské bánoviny, oblasti pod samosprávou chorvatských orgánů, která rovněž zahrnovala značnou část Bosny a Hercegoviny.
Po vyhrocení vnitřních sporů a následné válce s Německem přestalo 17. dubna 1941 Království Jugoslávie existovat.
Chorvatští nacionalisté v čele s Antem Pavelićem vytvořili na území dnešního Chorvatska a Bosny a Hercegoviny Nezávislý stát Chorvatsko (NDH; Nezavisna država Hrvatska). Slovinsko bylo rozděleno na tři části, o které se podělilo Německo, Itálie a Maďarsko.
Srbsko obsadilo několik států: Vojvodina (severní část Srbska) byla rozdělena mezi Maďarsko (severozápadní část - Bačka), Nezávislý stát Chorvatsko (jihozápadní část - Srem) a Německo (východní čast Vojvodiny - Banát). Území dnešního Kosova, spolu se západní částí dnešní Makedonie a částí Černé Hory bylo připojeno k Velké Albánii - loutkovému státu pod kontrolou Itálie, zbytek Makedonie a část východního Srbska zabralo Bulharsko. Ve zbytku Srbska byla k moci dosazena proněmecká fašistická vláda vedená generálem Milanem Nedićem.
V Černé Hoře byl k moci dosazen proitalský kníže.
Společný stát však musel již od svého vzniku překonávat mnoho problémů. Jedním z nejzásadnějších sporů se stala otázka o politickém uspořádání země. Chorvatští představitelé požadovali decentralizovaný stát se značnými prvky samosprávy (nejlépe federativní uspořádání), srbští naopak prosazovali centralizovaný unitaristický stát s vůdčí silou v hlavním městě Bělehradě. K dočasnému smíru došlo až v roce 1939, kdy vznikla Chorvatská bánovina.
Ožehavá byla také otázka společného srbochorvatského jazyka. Do vytvoření společného státu byla silná tendence ze strany srbských jazykovědců sjednotit jazyk na základě ekavského nářečí, tedy dialektu, kterým hovořila srbská populace ve Vojvodině a ve velké části centrálního Srbska. Naopak Chorvati usilovali o jazykovou autonomii – zachování ijekavského dialektu. K nim se později přidali i chorvatští a bosenští Srbové, Bosňáci a Černohorci, kteří mluví stejným nářečím.
Původní snahou zakladatele a propagátora srbochorvatštiny Vuka Stefanoviće Karadžiće bylo konstituování jazyka na základě východobosenského ijekavského nářečí, což narazilo na odpor většiny srbské inteligence ze Srbska a Vojvodiny. Neshody vyústily v dohodu, který vymezila dvě jazyková centra srbochorvatského (popř. chorvatskosrbského) jazyka v Bělehradě (východní ekavské) a Záhřebu (západní ijekavské). Po druhé světové válce se začalo diskutovat i o uznání třetí, bosenské varianty, též nazývané jižní ijekavské (jelikož se vymykala jak východnímu, tak západnímu standardu). K tomuto kroku však nikdy nedošlo.
Separatistické snahy jednotlivých národů SFRJ v 80. a 90. letech 20. století zapříčinily i rozpad srbochorvatštiny na srbštinu a chorvatštinu a následné jazykové brusičství vedené snahou o co největší odlišení obou jazyků. Poslední tečkou za společným jazykem bylo konstituování bosenského jazyka v roce 1996. Navíc v roce 2007 zřídila vláda Černé Hory komisi pro vytvoření spisovné černohorštiny, dosud považované za srbštinu (ijekavské výslovnosti). Do září 2008 má komise připravit kodifikaci „nového“ jazyka, jehož výuka na školách nahradí dosavadní srbštinu, zvanou z politických důvodů „mateřský jazyk“ (матерњи језик).
Králové:
Předseda prezidia Lidového shromáždění:
Svazový prezident:
Předsedové Předsednictva SFRJ:
Prezidenti Svazové republiky Jugoslávie:
Prezidenti Srbska a Černé Hory:
