Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
| Junkers Ju 87 | |
|---|---|
 |
|
| Typ: | střemhlavý bombardér |
| Výrobce: | Junkers |
| První let: | 17. září 1935 |
| Zaveden: | 1937 |
| Vyřazen: | 1945 |
| Charakter: | vyřazen |
| Hlavní uživatel: | Luftwaffe Regia Aeronautica |
| Výroba: | 1936 - 1944 |
| Vyrobeno: | 5 752 ks |
Junkers Ju 87 - Stuka [štuka] (pozn. přezdívka Stuka pochází z německého slova das Sturzkampfflugzeug) sloužil během druhé světové války jako střemhlavý bombardovací letoun nacistické Luftwaffe. Model Ju 87 B-1 se osvědčil především na počátku války (v Polsku, Holandsku, Belgii i Francii), v bitvě o Británii však zcela zklamal. V roce 1941 se objevil model Ju 87 D-1 s řadou vylepšení (aerodynamika, pancéřování). Vzhledem k síle nepřátelských stíhaček byly postupně stuky nasazovány jako bitevní letouny (Ju 87 D-7). Jako protitankový letoun sloužil typ Ju 87G, vyzbojen dvěma kanóny BK 37 ráže 37 mm.
Obsah |
Roku 1933 vypsalo RLM soutěž na výrobu střemhlavého bombardéru. Soutěže se zúčastnily firmy: Arado, Blohm & Voss, Heinkel a Junkers. Projekt firmy Junkers nakonec získal státní zakázku.
Předchůdcem Ju 87 bylo podobně koncipované letadlo Junkers K-47. První prototyp Ju 87V1 vzlétl v září 1935. Stroj zkonstruoval Herman Polman. Už tehdy letadlo získalo svoje charakteristické rysy jako celokovová konstrukce cetroplánu, či křídla do tvaru „W“ Prototyp byl poháněný motorem Rolls-Royce Kestrel V s maximálním výkonem 525 k. Pozdější prototypy se lišily motorem Junkers Ju-210A s vyšším výkonem, jednoduchou směrovkou a průzorem v podlaze pro jednodušší bombardovaní. Výzbroj se skládala kromě nesených bomb i z dvou kulometů MG 17 v křídlech a jednoho MG 15 ovládaného střelcem, pro krytí zadní polosféry. Prototypy měly nosnost jen do 500 kg. Ve své době byl stroj celkově dobrý, poměrně kvalitní a spolehlivý. Skombinoval dobré letové vlastnosti, na svou třídu dostatečnou manévrovatelnost, dobrý výhled z kabiny a přesnost zásahů při bombardovaní, která se pohybovala okolo 30 m.
Na konci roku 1937 přišly první úpravy Ju 87A-0 a A-1 pozdější dokonalejší A-2 s novým motorem Ju-210D s větším výkonem (vyrobilo se 262 strojů). Luftwaffe však měla ke stroji výhrady. Ukázalo se, že nemá dostatečný dostup, operační dolet a malou nosnost bomb. Tyto nedostatky měla odstranit verze B. Ju 87B-1 se od předchůdců lišil zasouvatelným překrytem (na předešlých verzích se překryt kabiny vyklápěl na bok), jinak navrženou přední častí trupu a krytem motorů. Změny byly i na podvozku, rádiové anténě a směrovce. Na podvozkovou nohu byla namontovaná siréna, pro svůj psychologický účinek na nepřítele během útoku. Jiný byl i motor Ju-211A a později D s výkonem 1000, či později 1200 k. V prosinci 1939 začala výroba verze B-2. Ta se lišila větším vodním chladičem a dřevenou vrtulí, která nahradila kovovou. Vylepšení se dočkala i radiostanice. Verze B-2 mohla nést až 1000 kg bomb. Tento typ se dočkal svého křestu ohněm ve Španělsku. Později v 2. světové válce.
Během invaze do Polska, útoku na Holandsko, Belgii a Francii zaznamenaly Ju 87B velké úspěchy a účinně pomáhaly postupujícím německým jednotkám jako „létající dělostrelectvo“. Zaznamenaly dokonce první sestřel, když 1. září 1939 sundaly polský letoun PZL P.11. Kryté převahou stíhacích Bf 109 předváděly exhibice v přesném bombardovaní vojenských i nevojenských cílů a tak získaly jednak fantastickými úspěchy (za přiaznivých podmínek), jako i výbornou propagandou přímo legendární pověst univerzální všechnoničící zbraně. Avšak už po jednom měsíci nasazení v bitvě o Británii v roce 1940 britské stíhačky ukázaly, že „Štuky“ jsou ve své skutečné podobě jen pomalá, neohrabaná a nedostatečně ozbrojená jednoúčelová letadla a musely být z bojů kvůli vysokým ztrátám staženy. Proto byly nasazeny ve středomoří a Africe, kde britské letectvo ješte také silné nebylo. Pokusem o zlepšení stroje byla výroba verze D. Ta byla nasazovaná hlavně na východní frontě, kde v první letech bojů byla skutečně velkou oporou postupujících Nemců. V roce 1942 však sovětské vzdušné síly začaly být pro Luftwaffe rovnocenným soupeřem. Jakmile Němci ztratili vzdušnou převahu i na tomto bojišti, skončily „Štuky“ jako i éra jejich střemhlavých náletů. Zajímavostí je snad ještě verze G, která byla nasazena u Kurska. Taktika útoku na tanky byla jednoduchá ale o to účinnejší. Stroje se snesly z oblohy podobně jako při střemhlavém bombardovaní, avšak neshazovaly bomby, ale mířily své kanóny na zadní část tanků. Tam se nacházalo jejich nejslabší pancéřování. Naproti tomu, že množství nesené munice do těchto 37 mm kanónů nebylo velké, dokázaly během jednoho letu zničit až 6 ruských tanků. Hans-Ulrich Rudel na Ju 87 dosáhl neuveřitelných 519 zničených tanků do konce války. Od roku 1936 do srpna 1944 bylo vyrobeno více než 6 000 Ju 87.
Junkers Ju 87D byl dvoumístný, jednomotorový samonosný dolnoplošník. Kovová kostra křídel, pevných i pohyblivých ocasních ploch byla potažená duralem. Krycí plechy také duralové. Řadový motor s typickým chladičem poháněl trojlistou, dřevenou vrtuli s nastavitelným úhlem náběhu listů. Podvozek byl pevný. Hlavní podvozkové nohy kapotované v typických „bačkorách“. Výzbroj verze D tvořili dva pevné kulomety MG 81 kalibru 7,92 mm a jeden pohyblivý dvojtý kulomet stejné ráže.
Název Stuka je zkratkou, utvořenou z německého názvu třídy střemhlavých bojových letounů - Sturzkampfflugzeuge.
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Junkers Ju 87 na slovenské Wikipedii.
