Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Planeta Jupiter má systém planetárních prstenců, které jsou známé jako Jupiterovy prstence. Jupiterovi prstence nebyly dlouho rozpoznány, jelikož jsou jen slabé a špatně viditelné. Objeveny tak byly až v roce 1979, kdy kolem planety prolétla sonda Voyager 1[1] a Voyager 2 a později podrobně zkoumány v 90. letech 20. století orbitálním modulem sondy Galileo.[2] Jednalo se o třetí objevený prstencový systém ve sluneční soustavě. Za posledních 25 let byly prstence pozorovány i z pozemských observatoří,[3] na což se využívají největší možné teleskopy na Zemi, či Hubbleův vesmírný dalekohled umístěný na orbitální dráze kolem Země.[4]
Jupiterovo systém prstenců je velmi slabý, nezřetelný při pozemských pozorováních a je tvořen převážně prachem.[1][5] Systém je tvořen 4 hlavními částmi: tenkým vnitřním torusem, který je obecně známější spíše pod názvem halo ring, poměrně jasným ale velmi tenkým hlavním prstencem a dvěma prstenci na okraji, které jsou široké a slabé zvané gossamer ring. Tyto dva okrajové prstence byly pojmenovány po dvou Jupiterovo měsících Amalthea a Thebe, ze kterých pochází většina materiálu těchto prstenců.[6] Hlavní prstenec a halo prstenec jsou tvořeny materiálem, který nejspíše pochází z dalších měsíců soustavy. Jedná se asi o prach, který byl vyvržen z povrchu Metise a Adrastei a dalších zatím nepozorovaných těles v oblasti. Materiál byl do jejich okolí vyvržen nejspíše vlivem impaktů dalších těles na jejich povrch o veliké rychlosti.[2] Snímky s vysokým rozlišením získaných behěm cesty sondy New Horizons v únoru roku 2007 přinesli podrobnosti o bohaté skladbě těchto prstenců.
Při pozorování ve viditelném až přechodu do infračerveného světla jsou prstence načervenalé, vyjma halo prstence, který vykazuje namodralou barvu až šedou.[3] Velikost prachových částic v prstencích je různá, ale účinný průřez je největší pro nekulaté částice o poloměru kolem ~15 μm vyjma halo prstence.[7] Halo je oproti tomu tvořené nejspíše částicemi menšími než 1 mikrometr. Odhadovaná hmotnost veškerého materiálu v prstencích se pohybuje okolo 1016 kg včetně odhadu hmotnosti těles, které nejsou zatím pozorována, což odpovídá přibližně hmotnosti měsíce Adrastea.[8] Stáří prstenců není známo, ale je teoreticky možné, že existuje již od vzniku Jupiteru.[8]
Obsah |
Základní charakteristika čtyř známých Jupiterovo prstenců.[5][2][6][7]
| Jméno | Dosah (km) | Šířka (km) | Tloušťka (km) | Optická hloubka | Obsah prachové složky | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Halo prstenec | 92 000–122 500 | 30 500 | 12 500 | ~1×10−6 | 100% | |
| Hlavní prstenec | 122 500–129 000 | 6 500 | 30–300 | 5,9×10−6 | ~25% | Ohraničený měsícem Adrastea |
| Prstenec Amalthea gossamer | 129 000–182 000 | 53 000 | 2 000 | ~1×10−7 | 100% | Spojený s měsícem Amalthea |
| Prstenec Thebe gossamer | 129 000–226 000 | 97 000 | 8 400 | ~3×10−8 | 100% | Spojený s měsícem Thebe. |
Úzký a poměrně tenký hlavní prstenec je nejjasnější ze všech částí Jupiterovo prstencového systému. Jeho vnější okraj je situován do vzálednosti 1,806 RJ odpovídající přibližně 129 000 km; RJ je rovníkový rádius Jupiteru, který je 71 398 km) a je tedy ohraničen oběžnou dráhou malého měsíce Adrastea.[5][2] Vnitřní okraj naproti tomu není ohraničen žádným větším tělesem a zasahuje do vzdálenosti přibližně 122 500 km (1,72 RJ).[2]
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Rings of Jupiter na anglické Wikipedii.