Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Několik mladých výtvarných umělců, bývalých či současných studentů dvou pražských uměleckých vysokých škol, z nichž údajně tři byli členy umělecké skupiny Rafani, se v sobotu 20. listopadu 2004 při návštěvě Veletržního paláce v Praze společně a veřejně vykálelo na zem v expozici českého a slovenského umění šedesátých let na protest proti způsobu vedení Národní galerie. Nikdo z přítomných jim v této činnosti nezabránil a pachatelé po činu nerušeně a beze spěchu odešli. Událost potvrdila tisková mluvčí Národní galerie. 30. listopadu 2004 Národní galerie podala trestní oznámení, jeho výsledek nebyl výrazně medializován.
Obsah |
Podle zprávy ČTK z 26. listopadu 2004 převzaté dalšími médii bylo účastníků akce 6, z toho tři byli členy umělecké skupiny Rafani. Podle prohlášení zveřejněného 1. prosince 2004 samotnými aktéry bylo účastníků 5, a to Marek Meduna a Petr Motejzík (tyto dva ČTK jmenovala jako členy skupiny Rafani) a dále Ondřej Brody, Jiří Franta a Václav Magid.
Účastník akce a člen skupiny Rafani Marek Meduna, jehož vyjádření k akci zveřejnila 26. listopadu 2004 agentura ČTK[1] a převzala další média, nesdělil účel akce. Zpráva ČTK ji dávala do souvislosti s nesouhlasnými projevy vůči koncepci, kterou při vedení Národní galerie uplatňuje ředitel Milan Knížák, a připomněla akci umělecké skupiny PodeBal, která v roce 2002 nalepila z obou stran výlohy v přízemí budovy části cihly tak, aby symbolizovaly cihlu prolétající sklem. Zprávy v médiích k události připojily charakteristiku uměleckých východisek Rafanů, k nimž patří provokace, angažovaná tvorba reagující na problémy společnosti, otevírání tabuizovaných a neřešených problémů.
V prohlášení, které 5 účastníků vydalo 1. prosince 2004,[2] své jednání označili za performanci „Bez názvu“, vyjádřili znepokojení stavem NG a nesouhlas s tím, jak ji Knížák vede, a prohlásili, že „názor na vedení Národní galerie a forma jeho vyjádření je osobní věcí každého občana,“ ovšem jde o státní instituci. Konstatovali, že „forma performance byla zcela jistě vulgární a samozřejmě překračovala meze slušného chování“, položili rétorickou otázku, proč je překročili, „ač nejsme exhibicionisty“, a postavili „tento způsob vedle způsobů chování ředitele NG.“
Magdalena Čechlovská v Hospodářských novinách v polovině prosince 2006 napsala, že se Rafani vykáleli „na protest proti podobě stálé expozice současného umění v Národní galerii“.[3]
Média tuto akci připomínala při příležitostí dalších akcí skupiny i po dvou letech, přičemž ČTK uvedla, že kritici a teoretici provokativní akce Rafanů oceňují.[4] Kritik Petr Volf v srpnu 2007 jmenoval akci ve Veletržním paláci ve stručném výčtu dvou akcí Rafanů[5] a připomněl, že skupina byla dvakrát nominována na cenu Jindřicha Chalupeckého.[6]
Milan Knížák v lednu 2008 v rozhovoru o udělení ceny Národní galerie skupině Ztohoven za vpašování mystifikačního jaderného výbuchu v Krkonoších do vysílání České televize řekl, že Rafani „nemají odvahu“ a při svých akcích opakovaně jednali tak, že „neriskovali nic. Šli se vykálet do Národní galerie, ale místo aby se postavili doprostřed sálu a sundali kalhoty, schovali se za panel.“[7]