Křída

Křída je vývojová etapa Země, je nejmladším útvarem druhohor a jednou z hlavních částí geologického času, pokračuje od konce jurského období až do začátku paleocénu. Trvá tedy přibližně od 145 do 65 milonů let před naším letopočtem. Konec křídy předěluje éru mezozoika a kenozoika. Jako samostatný útvar byla křída vyčleněna roku 1833 Belgičanem Omaliusem d´Halloyem.

Stejně jako ostatní starší geologická období, je i křída identifikovatelná zkamenělinami, ale přesné určení času není možné, chyba se pohybuje v milionech let. Juru od křídy nedělí žádné hromadné vymírání ani rozvoj druhů. Zato konec této periody je definován velmi jasně – vrstvou bohatou na iridium, která se rozprostírá po celém světě a věříme, že je spojená s kráterem v Chicxulub v Yucatánu. Vrstva se vytvořila před 65,5 miliony let. Tento kráter byl vytvořen kolizí s kometou nebo asteroidem, jehož šířka podle některých odhadů činila přes 180 km. Kolize s tímto tělesem je pravděpodobně zodpovědná za masové vymírání druhů na přelomu druhohor a třetihor. Křída byla pojmenovaná po vzniku velkých ložisek křídy, vytvořených ukládáním schránek mořských bezobratlých. Hlavní naleziště v Evropě jsou v Británii a v přilehlé vnitrozemní Evropě.

[editovat] Dělení křídy

Křída se většinou dělí na spodní a svrchní. Detailnější rozdělení na stupně je uvedeno v následující tabulce. Časové rozpětí je v milionech let.

[editovat] Paleogeografie

Během křídy dokončil svůj rozpad superkontinent Pangea do kontinentů jak je známe dnes, i když jejich rozestavení bylo tehdy jiné. Atlantský oceán se od té doby značně rozšířil a Jižní Amerika se odsunula víc na západ. Gondwana se rozdělila na Antarktidu a Austrálie se odloupla od Afriky (zatímco Indie a Madagaskar zůstaly připojeny). Vznik Atlantského a Indického oceánu podél středooceánských hřbetů měl za následek vyzdvižení mořského dna, doprovázeného mořskou transgresí (cenomanská patří k největším v geologické historii Země). Na sever od Afriky se dále zužoval oceán Tethys. Grónsko se definitivně oddělilo od severoamerického kontinentu i od Evropy. V alpské oblasti sedimentovaly mocné flyšové vrstvy, teplé klima této oblasti dokládají nálezy amonitů, rudistů a korálových útesů, docházelo k uzavírání trogů s ofiolity. V oblasti Mexického zálivu na území dnešního Texasu a Mexika jsou na křídové vrstvy vázana významná ložiska ropy. V jižní části asijského kontinentu sedimentovaly červené klastické sedimenty, zatímco na severní části vznikaly rozsáhlé uhelné pánve. V oblasti Japonska se rozkládala geosynklinální oblast, ve které se uložily až 5000 metrů mocné křídové vrstvy.
Převládalo humidní klima, doložené četnými slojemi uhlí a chybějícími ložisky evaporitů, oba póly byly bez ledových čepiček. .

[editovat] Tektonika

V Evropě rozlišujeme tři fáze alpínského vrásnění. Austrijská fáze proběhla před cenomanem, mediteranní fáze (subhercynská) je stáří spodního senonu a nejvýraznější bavorská fáze (laramická) proběhla ke konci křídy.

břidlice formace Mancos shale svrchní křídy USA

Mediteranní fázi odpovídá v jižní Americe peruánská fáze, počátek výzdvihu And. Laramická fáze (laramijská) na konci křídy se výrazně projevila vznikem pásemných pohoří na Novém Zélandu, pohoří Rocky Mountains v severní Americe a pokračujícím výzdvihem pacifických zvrásněných pásem. Na molasu R. Mountains jsou vázana mocná ložiska uhlí.
Na konci křídy a počátku paleocénu se v oblasti dnešní Indie vylily mohutné lávové lavice zvané dekánské trapy, dnes tvoří základ Dekánské plošiny, další projevy vulkanismu jsou známy z Jižní Ameriky, Antarktidy a Severní Ameriky.

[editovat] Život v křídě

[editovat] Fauna

Se vzrůstající rozlohou moří nastává rozvoj planktonických forem foraminifer. Rod Thalmaninella charakterizuje alb a cenoman, Rotalipora cenoman a turon, Globotrunkana senon. Velké bentické formy jsou zastoupeny např. rodem Orbitolina (apt - cenoman) a Orbitoididae (senon). V teplých mořích jsou hojné i různé druhy mořských hub.
Další stratigraficky významnými zkamenělinami jsou amonité. Ve valanginu Neocomites, albu Hoplites, cenomanu Acanthoceras či Parapachydiscus s obrovitými až 2 metrovými schránkami ze svrchní křídy. Četné rody mají rozvinutou až přímou schránku (Crioceras, Scaphites, Baculites, Turrilites). Z dalších měkkýšů jsou pouze na křídu vázani rudisté, žijící sesilně na dně mělkých moří, dále jsou zastoupeny ústřice (Exogyra). Nejcharakterističtější mlži patří rodu Inoceramus se schránkami vejčitého tvaru, které dosahují až 0,5 metru. Většího významu nabývají ježovky (Micraster, Toxaster) a hvězdice. Na stavbě riftových útesů se vedle šestičetných korálů podílely i mechovky.
Mezi členovci jsou hojní raci. Na souši žilo množství druhů hmyzu, jehož vzestup souvisel s vývojem krytosemenných rostlin. Hmyz se začal vývojově členit, objevují se první známí mravenci, vosy a včely. Také termiti a motýli se objevují poprvé v křídě.
Z ryb se hojně vyskytují žraloci (je známo 12 ze současných 16 čeledí) a Teleostei. Hojnost ryb pravděpodobně vedla k návratu některých plazů do vody - rod Mosasaurus (až 12 metrů) či Tylosaurus.
Pokračuje vývoj velkých plazů (nadřád Dinosauria). Tento nadřád se dělí na řády Saurischia a Ornithischia. Z Afriky jsou nejznámější Brachiosaurus brancai (délka až 22 metrů, výška do 12 metrů), Diplodocus (délka až 27 metrů) a Apatosaurus (délka do 18 metrů). Většinou jako všichni velcí dinosauři měli dutou páteř (kromě ocasu) pro odlehčení vlastní hmotnosti a chrup složený z četných malých zubů. Dožívat se mohli i stáří 200 let. V Evropě je významný hromadný nález 23 koster Iguanodonů z roku 1877 v dole u Bernissartu (Belgie). Zvláštní skupinu tvoří rohatí dinosauři s různým počtem rohů vyrůstajích z čelního pancíře (Triceratops, Pentaceratops

Pentaceratops

, Monoclonius, Styracosaurus). Mezi masožravými zástupci vynikaly rody Tyrannosaurus, Albertosaurus

Albertosaurus

, Megalosaurus či Tarbosaurus. Zástupci rodu Ornithomimus, nalezení v poušti Gobi v Mongolsku, byli podobní dnešním pštrosům. Rozpětí křídel létajícího Pteranodona bylo více jak 10 metrů. Často jsou nacházeny pouze stopy po těchto kolosech. Největší z nich, nalezené v USA, mají délku 76 a šířku 79 cm, přičemž krok byl dlouhý 3,76 metru. Vzácností jsou nalezená vejce rodu Protoceratops z Mongolska.
V rané křídě se objevují Ophidia (hadi), poslední vývojová skupina plazů šupinatých (Squamata) s nejznámějším zástupcem rodem Palaophis (předchůdce dnešních hroznýšů a krajt). Málo nálezů patří pravým ptákům - Sinoris (Čína), Hesperornis, Ichthyornis (USA) má již křídlo nesoucí moderní znaky.
K drobným savcům přibývají zejména hmyzožravci, ve svrchní křídě se objevují předchůdci kopytnatců, dravců i primátů.

[editovat] Flóra

Ve svrchní křídě dochází ke změně charakteru flóry z mezofytika na kenofytikum, které zahrnuje moderní rostliny, zejména krytosemenné včetně listnatých stromů. Jejich nejstarší zástupci jsou známy z nálezů v Portugalsku a USA. Ke konci senonu již krytosemenné rostliny tvoří téměř 90% známé flóry. Někteří zástupci se adaptovali i na drsnější podmínky, uzavírali semena do tvrdých plodů či měli opadavé listy. Ve spodní křídě jsou však zastoupeny převažující nahosemenné rostliny - cykasovité, benetitové, gingovité, jehličnany. Vzácnější jsou kapradiny. Stratigraficky významné jsou kokolity - nanoplanktonní formy mořských řas. Zánik původní flóry je způsoben zřejmě rozsáhlými mořskými záplavami. Na nových pevninách se již nestačila rozvíjet tak rychle jako krytosemenné rostliny. Mezi jejich zástupce ve svrchní křídě patří myrtovité, magnolie, sasafrasy, liliovníky, duby, buky, vrby a břízy.

[editovat] Křída Českého masívu

Jako sporný se jeví výskyt spodní křídy v Moravském krasu - rudické vrstvy, zastoupené jíly, písky a štěrky, které vyplňují prohloubeniny ve vápencích devonu. Ve svrchní křídě Českého masívu převažují mělkovodní sedimenty mořského původu, vzniklé při rozsáhlé cenomanské transgresi, kdy nejprve proniklo moře z oblasti Tethydy a později od severozápadu ze Saska.

[editovat] Česká křídová pánev

• perucko-korycanské souvrství - zastoupeny jsou sedimenty kontinentální, brakické až mořské stáří alb? - cenoman
  • perucké vrstvy - mocnost do 60 m, sladkovodní říční, jezerní, lagunární pískovce a aleuropelity, v nejvyšší části slojky hnědého uhlí (Moravská Třebová), uranonosné vrstvy (Stráž pod Ralskem), jílovce těženy pro keramické účely (Měcholupy, Peruc)
  • korycanské vrstvy - již mořský vývoj - kaolinické pískovce, slepence, vápnité jíly, jílovité pískovce, těžen pískovec u Hořic pro sochařské účely a jako stavební materiál, glaukonitové písky u Blanska pro využití ve slévárenství, ložiska uranu v okolí Stráže pod Ralskem
• bělohorské s. - 30-130 m, spodní turon, slínovce se spongility = opuka, pískovce (kaňon Labe u Děčína)
• jizerské s. - 15-400 m, střední turon, mělkovodní sedimenty, střídání slínovců, slínitých pískovců a pískovců (skalní město u Hřenska)
• teplické s. - 30-110 m, svrchní turon - spodní koniak, díky regresi moře mezi spodním a středním turonem začíná často transgresívním horizontem s prachovci, které obsahují fosfátové konkrece či glaukonit, následují vápnité jílovce, jílovité vápence, slínovce
• rohatecké vrstvy - mělkovodní vápnité jílovce až slínovce, zvané "zvonivé inoceramové opuky"
• březenské s. - do 250 m, střední-svrchní koniak, v severní a východní části dochází k ústupu moře, sedimentují flyšoidní a písčité uloženiny (Prachovské skály, Hruboskalsko, okolí Mnichova Hradiště), ve střední a západní části se ukládají vápnité jílovce až slínovce
• merboltické s. - do 150 m mocnosti, stáří santon, již typicky regresivní vrstvy zachované jako relikt v okolí Děčína - kaolinické pískovce, prachovce, jílovce
  Vrstvy odpovídající české křídové pánvi jsou zastoupeny v polické pánvi (do 500 m, jizerské vrstvy - Adršpašsko-teplické skály) a králickém příkopu - pískovce (korycanské v.) o mocnosti několika metrů, převažující slínovce turonu s lavicemi pískovců

[editovat] Českobudějovická a třeboňská pánev

Výplň dosahuje maxima v třeboňské pánvi okolo 450 metrů

• klikovské s. - říční, jezerní sedimenty, střední-svrchní santon, kaolinické pískovce, jílovce tvořící dva oddíly - spodní (tmavé) se zbytky rostlinné drtě, svrchní (světlé) bez rostlinných zbytků, těženy jako žáruvzdorné jíly (Klikov, Zliv)

[editovat] Svrchní křída u Osoblahy

Jižně a jihovýchodně od Osoblahy se nacházejí výchozy cenomanských písků, pískovců a jílů o mocnosti do 44 metrů, ve vrtu u Slezských Pavlovic byla zachycena 250 metrů mocná poloha prachovců a jílovců turonu. Výskyt pravděpodobně pokračuje do Polska k Opoli

[editovat] Odkaz

Neal L Larson, Steven D Jorgensen, Robert A Farrar and Peter L Larson. Ammonites and the other Cephalopods of the Pierre Seaway. Geoscience Press, 1997.

[editovat] Literatura

• MIŠÍK Milan et al. Stratigrafická a historická geológia. 1. vydání. Bratislava: SPN. 1985. 576 s.
• MÍSAŘ Zdeněk et al. Geologie ČSSR I. Český masív. 1. vydání. Praha: SPN. 1983. 335 s.
• PETRÁNEK Jan et al. Encyklopedický slovník geologických věd. 1. vydání. Praha: Academia. 1983. 1 svazek A-M. 920 s.
• ŠPINAR Zdeněk. Kniha o pravěku. 1. vydání. AVENTINUM nakladatelství, s.r.o. 1995. 257 s.

[editovat] Externí odkazy

• Stratigrafická tabulka - formát PDF
• Wild Prehistory: Chronologie (stratigrafická tabulka)