Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Kalorimetrická rovnice popisuje tepelnou výměnu těles tvořících izolovanou soustavu, pro kterou platí zákon zachování energie - tedy veškeré teplo, které při výměně jedno těleso odevzdá, druhé těleso přijme. Navíc se předpokládá, že nedochází ke změně druhu energie, tzn. tepelná energie se nemůže změnit např. v mechanickou energii, a také, že látky jsou chemicky netečné, takže nevzniká žádné teplo z chemických reakcí.
Kalorimetrická rovnice je základní rovnicí kalorimetrie.
Matematicky lze kalorimetrickou rovnici formulovat na základě předpokladu, že teplo Q1 odevzdané teplejším tělesem chladnějšímu tělesu se rovná teplu Q2, které přijme chladnější těleso od teplejšího tělesa, tzn.
Jestliže těleso 1 o hmotnosti m1 s měrnou tepelnou kapacitou c1 má počáteční teplotu t1, těleso 2 o hmotnosti m2 s měrnou tepelnou kapacitou c2 má počáteční teplotu t2 a po vyrovnání teplot mají obě tělesa stejnou teplotu t, přičemž t1 > t > t2, pak po dosazení za Q1 a Q2 dostaneme
Pokud je neznámou veličinou c nebo m, za teploty se musí dosadit termodynamická teplota nebo teplota v jednotkách Celsia (přičemž Celsiova teplotní stupnice však nezačíná absolutní nulou, a proto výsledné rozdíly teplot t1 − t a t − t2 musí být v absolutní hodnotě - čili jde o výslednou kladnou velikost zvýšení/snížení teploty).
K experimentálnímu měření veličin kalorimetrické rovnice se používají tzv. kalorimetry, zejména pak směšovací kalorimetry. Aby byla zachována přesnost měření, musí se do rovnice zahrnout i samotný kalorimetr. Pakliže je v kalorimetru chladnější kapalina a přidáme teplejší těleso, platí:
kde započítáváme i teplo Ck(t − t2) kalorimetru, Ck představuje tepelnou kapacitu kalorimetru a t − t2 přírůstek teploty. Jestliže máme situaci opačnou, kalorimetr teplo odevzdává, a proto platí:
kde t1 − t představuje úbytek teploty.