Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Tento článek z oblasti geografie nebo místopisu potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
Kamenné řady u Kounova, zvané též Kounovské (kamenné) řady se nacházejí v přírodním parku Džbán, na náhorní plošině Rovina nad Kounovem (525 m n.m.), na katastru obce Domoušice. Jedná se o památku nejasného stáří, účelu a původu. Řady bývají považovány za pravěkou megalitickou observatoř, v Seznamu nemovitých památek jsou zapsány jako "kultovní místo"[1]; podle některých skeptiků se jedná o novověké meze polí. Existuje i řada dalších teorií. Omezený archeologický výzkum, který před lety na části areálu proběhl, nepřinesl přesvědčivé důkazy o žádné z nich. Z vlakového nádraží v nedalekých Mutějovicích vede na kamenné řady značená naučná stezka.
Obsah |
V současné době se na lokalitě o rozloze zhruba 11 ha porostlé smíšeným lesem, trávou a křovisky nachází 14 neúplných rovnoběžných řad, sestavených z více než dvou tisíc neopracovaných křemencových kamenů - podle Helšuse a Hluštíka jich na počátku 80. let minulého století bylo 2240[2]. Řady mají takřka přesnou severojižní orientaci. Vzdálenost mezi nimi je nepravidelná, od 11 do 18 m. Délka řad kolísá od 50 do 350 m, kameny v nich jsou maximálně 50 - 60 cm vysoké[3]. Lokalitu přetíná lesní cesta. V prostoru řad nebo v jejich blízkém okolí se nalézá jen pět větších balvanů. Kámen, nazývaný Pegas, leží v jihozápadní části areálu mezi druhou a třetí řadou. Kámen zvaný Gibbon (nebo také Gibbon I) se nachází na severovýchodě areálu, v prostoru za poslední řadou. Další kámen, s přírodní prohlubeninou, slouží v druhotné poloze jako krmítko pro zvěř v hájovně západně od řad (bývá označován jako Gibbon II). V poli východně od řad se nacházejí, údajně v nepůvodní poloze, dva samostatné balvany, označované jako menhiry[4]. Mnoho křemencových balvanů, podobných kamenům v řadách, leží v lese pod severním svahem náhorní plošiny.
Objevitelem kamenných řad je kounovský učitel Antonín Patejdl. V roce 1934 řady prozkoumal, změřil a upozornil na ně archeology i Památkový úřad. Zároveň o nich publikoval první zprávu; vyšla ve vlastivědném sborníku žateckého muzea Krajem Lučanů. Patejdl v ní kounovské řady označil za "jedinečnou praehistorickou stavbu nejen u nás, nýbrž v celé střední Evropě", která by podle něj mohla být v přímé souvislosti s halštatským hradištěm, vzdáleným od řad jen několik set metrů. Podařilo se mu také zjistit, že ještě na konci 19. století byl patrně u jedné z řad zachován úplný kamenný kruh o průměru 5 m.[5]
V září roku 1936 provedli na řadách nevelký zjišťovací výzkum žatečtí muzejníci. Soustředili se přitom jen na tři ze stovek zdejších kamenů. Jejich vykopávky přinesly údajně jediný významnější objev - zjistilo se, že balvany jsou umístěny v lůžkách, tvořených menšími kusy horniny, a že tedy byly řady vytvořeny uměle, člověkem. Stáří ani původ řad objasněny nebyly.[6]
Po letech nezájmu se ke kounovským řadám vrátili výzkumníci až v 70. letech. Zpočátku šlo jen o amatéry, děti - členy Kosmickém klubu, pracujícího pod záštitou lidové hvězdárny v Rokycanech. Tito mladí badatelé pod vedením učitele fyziky Jaroslava Brejchy kamenné řady v průběhu let 1973 - 1975 v rámci letních výzkumných expedic znovu prozkoumali a zaměřili. Právě oni pojmenovali dva největší kameny v areálu kounovských řad, Pegase a Gibbona. Pegas dostal název podle puklin na svém povrchu, připomínajících stejnojmenné souhvězdí.[7] Největší z kamenů, asi šestitunový Gibbon, objevený už Antonínem Patejdlem,[8], byl pojmenován podle Zlatého gibbona, ceny, kterou v roce 1974 za jejich výzkumy udělili mladým badatelům z Rokycan redaktoři rozhlasového pořadu Meteor.[9] Nakonec se rokycanským nadšencům podařilo znovu vyvolat zájem archeologů o lokalitu, když na řadách začala probíhat nešetrná lesní těžba.[10]
V roce 1976 proběhl malý záchranný archeologický výzkum, vedený Emilií Pleslovou - Štikovou a Jiřím Waldhauserem. Ani tentokrát nedošlo k žádným zásadním objevům. Mezi kameny byly zjištěny stopy po orbě, rovnoběžné s řadami, které nebylo možno datovat. Dále se našly středověké a novověké úlomky keramiky, vždy v úrovních prokazatelně mladších, než byla doba konstrukce řad. Opět se potvrdilo, že uložení kamenů je dílem člověka. Kameny byly vkládány do 30 cm hlubokého žlabu, sahajícího až na opukové podloží. Pak k nim byla nahrnuta zemina, vytvářející jakýsi valovitý násep a nebo byly podloženy drobnějšími kamínky pro zachování stability. Na obvodu kamene zvaného Gibbon bylo archeology zjištěno záměrné opracování - výřez ve tvaru rozevřeného písmene V. Doplňkem kopaných sond bylo i magnetometrické měření, provedené v roce 1977. Zjistilo sice některé anomálie, ty už však nebyly dále ověřovány.[11] [12]
V 80. letech se výzkumu kamenných řad nad Kounovem soustředěně věnoval amatérský badatel Jaroslav Helšus. Výsledkem jeho práce byla první souborná populárně-vědecká publikace o kounovských řadách Kamenné otazníky aneb Megality v Čechách (1991), kterou napsal společně s geologem Antonínem Hluštíkem.
Roku 1996 byly v prostoru řad odebrány vzorky pro pylovou analýzu, kterou provedla palynoložka Vlasta Jankovská. Tato analýza přinesla zjištění, že v době, kdy řady vznikaly, nebyla náhorní plošina porostlá lesem - rostl zde jen vřes a v blízkosti byla pole. Datovat dobu vzniku se však opět nepodařilo.[13]
Původně se předpokládalo, že jde o geologický úkaz. Později ale bylo zjištěno, že celý kopec je složený ze zvětralé opuky, zatímco kameny jsou z křemence, původem mnohem staršího, než samotný kopec.[zdroj?]
V minulosti se uvažovalo i o tom, že by snad mohlo jít o menhiry, což se ukázalo jako málo pravděpodobné – kameny tvořící kounovské řady jsou ploché a ze země vyčnívají minimálně. V jejich okolí se údajně menhiry vyskytovaly, dnes je ale už nenajdete. Dnešní kounovské řady jsou pozůstatkem minulosti – v osmdesátých letech se na nich podepsala hlavně lesní těžba – a to i přes to, že jde o chráněnou oblast (od roku 1976).
Co vedlo pradávné obyvatele k vytyčení více jak desítky kamenných řad z více jak 2 000 kamenů? Těžko říci, každopádně zrovna takové kameny najdete v místě vzdáleném třicet kilometrů, takže k otázce proč, připadá ještě otázka „jak“ a „že jim to za to stálo“. A pochopitelně, teorie jsou různé:
Nejčastěji bývá uvažována druhá možnost. Je to podpořeno tím, že spojnice mezi určitými význačnými kameny – promítnuty na obzor – ukazují na postavení některých nebeských těles (Slunce, Měsíc, Polárka atd.) ve významné dny v roce (např. místo, kde vychází Slunce o zimním slunovratu apod.).
Dnešní umístění kamenů uvnitř mlází, lesa a vzrůstajících stromů je navíc potřeba si odmyslet a představit si něco takového, jako nabízí například perokresba ze serveru www.kounov.cz.
V roce 1987 byla otevřena i naučná stezka – má jedenáct zastávek a věnuje se v pár zastávkách právě kamenům. V těch ostatních osvětluje přírodu (zvířenu i květenu) a geologické poměry tamní lokality. Kounovské řady pak patří pod přírodní park Džbán (a mikroregion Poddžbánsko) vyhlášený v roce 1994, tvořený tabulovou plošinou a v mnoha místech připomínající hory – zejména náhlými ostrými zlomy, evokujícími útesy nad (neexistujícím) mořem. Na jedné z náhorních plošin s názvem „Rovina“ jsou kamenné řady. Samotné plošiny jsou přitom tvořeny pískovci a opukami (vzniklými v druhohorách), které byly ve třetihorách vyzdviženy a vznikla tabulová plošina.
Tento článek obsahuje materiál získaný pod licencí GFDL ze serveru Wikimapy.cz.
