Kamerový systém

Kamerový systém (CCTV (closed circuit television)) je užití kamer ke sledování prostor, k zobrazovní záběrů z kamer na monitorech a archivaci natočených záběrů. Skládá se z kamer, hardwarového vybavení (hard disku, monitoru) a software. Může být doplněn i o mikrofony a reproduktory.

[editovat] Historie a využití v průmyslu

První zaznamenané použití kamer je z roku 1942 z Peenemünde v Německu ve středisku pro vývoj raket V-2. V průmyslu jsou kamery užívany v prostorách nebezpečných lidskému zdraví. Jedná se zejména o chemický průmysl a provozy s radiací.

V civilním sektoru se od osmdesátých let prosazují kamery pro sledování veřejných prostor. Zprvu pro objekty, jako jsou věznice, letištní ranveje, banky, tedy místa, která byla do té doby nepřetržitě střežena zaměstnanci dotyčných zařízení.

[editovat] Současnost

Od devadesátých let čelí veřejné prostory exponenciální invazi kamer, jejíž rozsah je přinejmenším sporný. S kamerami se setkáme na ulicích v centrech měst, obchodech, dopravních uzlech, silnicích, vstupech do objektů, restauracích atd.

Kamerové systémy jsou často zřizovány pod záminkou potírání kriminality, jejich zřizovatel tedy přistupuje ke každému (chodci, zákazníkovi, řidiči) jako ke zločinci.

Státní, natož firemní provozovatelé kamerových systémů nezveřejňují natočené záznamy ani identitu jejich obsluhy. Veřejnost tedy neví, kdo sedí za monitory, je-li například trestně bezúhonný, netrpí-li duševní poruchou, je-li zkorumpovatelný, a na sledování jakých objektů a osob se zaměřuje a jak se záznamy nakládá.

Doba držení záznamu může být omezena zákonem. Prakticky je však lhůta držení nahrávky obtížně kontrolovatelná, protože do archivu nahrávek CCTV není možný, nebo obtížně prosaditelný veřejný přístup.

[editovat] Novinky

Systém identifikace lidských tváří (facial recognition system). Umožňuje najednou rozpoznat tisíce obličejů konkrétních osob bez jejich vědomí. Kombinací CCTV a této softvérové nadstavby je vyvíjen způsob pro masové sledování lidí.

Automatizované seřazování obrazů z kamer je ve vývoji, takže pak by osobě před monitorem, odpadlo sledování záběrů z jednotlivých kamer a umožnilo jediné osobě pozorovat více kamer najednou. Tyto systémy nejsou sledovány lidmi přímo, ale počítačem vyhodnocujícím provoz a upozorní obsluhu na konkrétní atypický pohyb, oděv, zavazadlo, auto či osobu. V roce 2006 byl představen systém, kdy mikrofony spolupracují s CCTV. Jestliže mikrofon zaznamená zvýšený hluk, kamera automaticky nasměruje a zaostří na dané místo a upozorní obsluhu CCTV.

I takhle může vypadat chodba na britském nádraží.

[editovat] Velká Británie

Průkopníkem masového nasazení kamer do veřejných prostranství je Velká Británie, zkušební provoz kamer se rozeběhl v sedmdesátých a osmdesátých letech. S širším uplatněním se začalo v devadesátých letech. Roku 1994 vydalo ministerstvo vnitra zprávu vládě jménem “CCTV: Sledujeme Tě” kde byl dosavadní provoz shledán jako úspěšný. Tím byla odstartována vlna zřizování kamerových systémů pokrývajících městská centra, nádraží, parkoviště a nemovitosti.

V roce 2002 byl odhadován počet kamer ve spojeném království na 4 200 000, a od té doby se stále zvyšuje.

V současnosti jsou kamerovým systémem snímány školní třídy, interiéry dopravních prostředků, kaváren, parky apod.

[editovat] Související články

• Právo na soukromí, soukromí
• RFID
• Ceny pro Velkého bratra
• Sledování
• Zákon o ochraně osobních údajů