Kamil Bednář

Kamil Bednář (4. července 1912, Praha – 23. května 1972 Mělník) byl český básník a překladatel. Studia práv a filozofii nedokončil a působil jako redaktor. Patřil k vůdčím osobnostem básnické generace, která umělecky dorůstala v období krátce před německou okupací (Bohuslav Březovský, Hanuš Bonn, I. Blatný, J. Kainar, Z. Urbánek a další). Ta se orientovala k nadčasovým hodnotám konkrétního, „nahého“ člověka (člověk zbavený vnější slupky, oproštěn od umělých konvencí a ideologií), což Bednář vyjádřil v programovém eseji Slovo k mladým (1940), kolem níž se soustředily názory celé literární generace. Jeho syn Jiří Bednář se stal divadelníkem.

[editovat] Dílo

• Kámen v dlažbě (1937)
• Milenka modř (1939)
• Kamenný pláč (1939)
• Po všech svatbách světa
• Bosé oblohy
• Hladiny tůní
• Duše orlů (1946)
• Paměť bojovníků (1947)
• Jim hostinou bylo (1948)
• Dějiny srdce (1957)
• Praha pod křídly války
• Střepiny, o které jsem se nepořezal

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Kamil Bednář

Tento biografický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Bednářovým debutem byla sbírka spirituální, programově antiavantgardní lyriky Kámen v dlažbě (1937), vydaná v Halasově edici První knížky a Halasovou poetikou též značně ovlivněná. Následovaly pak sbírky Milenka modř (1939) a Kamenný pláč (1939). Též v básnických knihách uveřejněných za okupace (Po všech svatbách světa, Bosé oblohy, Hladiny tůní) Bednář vychází z prožitku úzkostné doby a blízkosti smrti. Zároveň se sbližuje s autory Skupiny 42 a i v jeho poezii se objevují motivy města a jeho periférie. S válečnou dobou se vyrovnává ve skladbě Jim hostinou bylo (1948) a předkládá tu svou vizi o spasitelské síle utrpení.

Pokusem vyjít vstříc dobové společenské situaci a zároveň uchránit před jejím tlakem svou básnickou integritu je kniha Dějiny srdce (1957), shrnující Bednářovu lyriku z let 1946-56.

I jako projev distance od poválečného politického vývoje se Bednář, zaměstnaný od roku 1949 v nakladatelství Československý spisovatel, věnoval zejména tvorbě pro děti, a především překladatelství. Vyniká zvláště jeho přetlumočení díla amerického básníka Robinsona Jefferse: Mara (1958), Jestřábí křik (1960) a Pastýřka putující k dubnu (1961).