Kao Sing-ťien

Kao Sing-ťien (v transkripci pinyin Gao Xingjian, čínsky 高行健, narozen 4. ledna 1940) je čínský v emigraci žijící romanopisec, dramatik a literární kritik, nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 2000. Kromě zmiňovaných činností překládá, především Becketta a Ionesca.

[editovat] Životopis

Narodil se v Kan-čou v provincii Ťiang-si, od roku 1998 je francouzským občanem. V roce 1992 získal od francouzské vlády Řád umění a literatury.

Kao Sing-ťien je znám jako průkopník absurdního dramatu v Číně, především pro své hry Poplašný signál (绝对信号, 1982) a Zastávka autobusu (车站, 1983). Byl ovlivněn evropským modelem divadla, čímž si v Číně získal pověst avantgardního spisovatele. Jeho další hry Divoši (野人, 1985) a Druhý břeh (彼岸, 1986) byly už vládou otevřeně kritizovány.

V roce 1986 u něj byla chybně diagnostikována rakovina plic a zahájil svou desetiměsíční cestu podél řeky Jang-c'-ťiang, kterou popsal v knize Hora duše (灵山, 1989). Toto dílo, mající zčásti charakter románu, zčásti pamětí, bylo poprvé publikováno v roce 1989 na Tchaj-wanu. Kombinuje literární žánry a vypravěčské techniky a je zvlášť zmiňováno Nobelovou komisí jako „jedna z těch jedinečných literárních kreací, které se zdají být nesrovnatelné s čímkoli, s výjimkou sebou samých“.

V roce 1987 se Kao Sing-ťien přestěhoval do Paříže. Jeho hra Uprchlíci (1989), vztahující se k událostem na náměstí Nebeského klidu, byla v Číně zakázána.

I když čínská média a vláda obecně přechází dílo Kao Sing-ťiena mlčením, státem řízený list Yangcheng Evening News v roce 2001 jedno z jeho děl zkritizoval. Čínský kritik ho označil za „příšerného spisovatele“ a to, že získal Nobelovu cenu, označil za „absurdní“.

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Gao Xingjian na anglické Wikipedii. Číslo revize nebylo určeno.