Kappův puč

Kappův puč (německy: Kapp-Lüttwitz-Putsch nebo jen Kapp-Putsch), neúspěšný extrémně pravicový pokus o převrat, se odehrál na jaře v roce 1920 v demokratické Výmarské republice. Vzešel z prostředí militantních pravicových kruhů, podporovaných vůdci dobrovolnických sborů i vyššími vojenskými veliteli. Jeho cílem bylo svrhnout vládu a obnovit monarchii.

Impulsem k puči bylo nařízení vlády o rozpuštění vojenských jednotek a sborů Freikorps, v reakci na nařízení se členové těchto jednotek (převážně vojáci z první světové války) vzbouřili a dne 13. března 1920 obsadili pod vedením generála von Lüttwitze berlínskou vládní čtvrť. Mnoho vojáků mělo na helmách bílou barvou nakreslený hákový kříž. Vláda však nepřistoupila na jejich požadavky a spolu s prezidentem uprchla do Drážďan a poté do Stuttgartu. V čele povstalců stanul Wolfgang Kapp, který patřil v roce 1917 ke spoluzakladatelům Německé vlastenecké strany (Deutsche Vaterlendspartei). Kapp sám sebe jmenoval kancléřem a dosavadní vládu prohlásil za sesazenou. Legitimní vláda ale vyzvala německý národ k odporu, byla vyhlášena generální stávka, ke které se připojila většina německého obyvatelstva. Také vyšší úředníci ve státní správě odepřeli poslušnost povstalcům. Po čtyřech dnech pučisté pochopili, že nemají šanci na úspěch, Kapp uprchl do zahraničí. Členové dobrovolnických sborů Freikorps vstoupili do reichswehru (říšské branné moci) nebo skončili v tzv. lidových svazech a v NSDAP.