Karel I. z Anjou

Socha Karla z Anjou

Karel I. z Anjou (asi 1226 - 7. ledna 1285 Foggia) byl sicilský, jeruzalémský a neapolský král z rodu Kapetovců, mladší bratr francouzského krále Ludvíka IX., zakladatel starší linie kapetovsko-anjouovské dynastie.

[editovat] Mladší bratr svatého krále

Karel byl jedenáctým a posledním potomkem manželství francouzského krále Ludvíka VIII. a Blanky, dcery kastilského krále Alfonse VIII. a Eleonory Anglické. Otce si příliš neužil, protože král Ludvík zemřel na úplavici již v listopadu téhož roku při návratu z jižní Francie, kde byl na papežovo naléhání potírat příznivce a přívržence katarského hnutí a prosazoval tam i přísné severofrancouzské lenní právo.

Ve dvaceti letech se Karel dočkal hrabství Maine a Anjou. Ještě téhož roku se díky aktivitě papeže oženil v Aix-en-Provence s nejmladší dcerou právě zesnulého provensálského hraběte Ramona Berenguera V. Tři starší nevěstiny sestry (Eleonora, Sancha a Markéta) byly provdány za krále a právě proto byla jedinou dědičkou Provence Beatrix († 1267), což bylo hlavním důvodem sňatku.

Francie získala celé území provensálského hrabství, ale zdaleka ne všechna důležitá města se smířila s novým vládcem jiné než aragonské krve. Středomořská města byla zvyklá na jiné pojetí vlády. Bylo zde rozšířeno římské právo a významné postavení městských komun, což vedlo k častým rebeliím ze strany poddaných.

[editovat] Křížové výpravy a bitvy se Štaufy

Novopečený provensálský hrabě Karel se po boku svých starších bratrů Ludvíka IX., Roberta a Alfonse zúčastnil roku 1248 křížové výpravy do Egypta. Vojsko vyplouvalo právě z provensálských přístavů Marseille a Aigues-Mortes.

Karlova korunovace na dobové miniatuře

Bitva u Tagliocozza na dobové iluminaci

Během tažení se Karel z Anjou účastnil bitvy před pevností al-Mansúra, kde se mu z mamlúckého obklíčení podařilo zachránit kronikáře výpravy, rytíře Jeana de Joinville. Karlův bratr Robert z Artois však v al-Mansúře zemřel. Křížové výprava se nakonec dala na ústup a poté byla i s králem Ludvíkem IX. vzata do zajetí.

Karlovi se podařilo vyváznout bez úhony a později také získat jistý vliv v severní Itálii. Po dohodě s papežem Klimentem, (který neměl v lásce příslušníky štaufské krve a nechtěl ponechat sicilské království v jejich rukou) dostal sicilskou královskou korunu. V bitvě u Beneventa porazil vojsko Štaufa Manfréda Sicilského, který v bitvě zahynul. Karel z Anjou ovládl celou Sicílii a jižní Itálii.

Dalším uchazečem o sicilskou korunu byl mladičký Konradin, syn římského krále Konráda IV., který se roku 1268 s Karlem sešel v bitvě u Tagliocozza. Teprve šestnáctiletý Konradin díky léčce protivníka bitvu prohrál a společně s Fridrichem Bádenským byl v Neapoli popraven. Štaufové osobou Konradina vymřeli po meči.

Roku 1267 se Karlův bratr Ludvík IX. rozhodl pro další křížovu výpravu. Protože Ludvíkovi se nedařilo získat pro výpravu společníky (nikdo nemohl být k účasti na křížové výpravě donucen, ani vazal svým lenním pánem), jediný Karel z Anjou nabídl svému bratrovi pomoc. Karlovy plány však byly zištné, potřeboval vtrhnout do Tunisu, aby zde na emírovi Muhammadu al-Mustansirovi vynutil obchodní privilegia pro sicilské Francouze a vyhnal všechny uprchlé štaufské stoupence. Emír během dřívějších vyjednávání údajně několikrát naznačil, že by byl ochoten konvertovat ke křesťanství a spojit se s Karlem z Anjou, aby od něj získal ochranu před ostatními muslimskými vládci, kteří by ho zcela zákonitě napadli (konverze k jiné víře je v islámu velký zločin). Karel použil tento argument k přesvědčení Ludvíka o bohulibém cíli křížové výpravy v Africe.

Po příjezdu do Tunisu se ukázalo, že emír Muhammad konverzi rozhodně nemyslel vážně a dokonce byl připraven na válku. V Kartágu při čekání na oddíly Jakuba I., Theobalda II. a Eduarda Anglického 3. srpna zemřel na úplavici princ Jan . 25. srpna ho po dlouhé agonii následoval i samotný král Ludvík. Král byl díky svému asketickému životu chatrného zdraví a útrapy křížové výpravy jej dorazily. Francouzským králem se po otcově smrti stal následník trůnu Filip (také nemocný) a vůdcem výpravy zkušenostmi zocelený Karel z Anjou, který přijel těsně před bratrovou smrtí. Karlovi se podařilo vyjednat s emírem dohodu o volném obchodu a ochraně křesťanských mnichů. Tím pro Francouze výprava skončila a vraceli se zpět na evropský kontinent.

Při plavbě do Trapani zastihla flotilu vichřice a výprava ztratila na čtyřicet válečných lodí. Mladý král Filip s manželkou s bídou zachránil holý život. Vyděšení cestovatelé se rozhodli pro cestu po souši. Do vlasti se jich vrátilo jen pár. Nemoci podlehl navarrský král Theobald II., manželka Isabela (Ludvíkova dcera) zemřela o rok později. Mladou královnu Francie Isabelu shodil kůň, což vedlo k předčasnému porodu mrtvého chlapce a Isabelině smrti o pár dní později. Srpen roku 1271 se stal osudným pro Ludvíkova bratra Alfonse z Poitiers a jeho ženu Janu. Zavražděn byl syn Richarda Cornwallského Jindřich z Almainu. Ve chvíli modlitby byl v kostele zákeřně přepaden a ubodán Guyem a Simonem, syny Simona z Montfortu. Byla to msta za opuštění řad vzbouřenců proti králi Jindřichovi III.

[editovat] Sběr titulů

Sicilské mince krále Karla

„Měl ten druh žízně spojený s otokem. Jeho žádostivost byla natolik hluboká, že čím více pil, tím víc ho pálil žaludek a dožadoval se dalšího napojení“::... napsal italský kronikář Saba Malaspina.

Vítězný Karel byl jmenován říšským vikářem a hlavou toskánských guelfů. Roku 1267 se stal díky smlouvě z Viterba s latinským císařem Balduinem II. knížetem achajským. Balduinovi a jeho rodině Karel vyplácel penzi a Acháju nikdy nanavštívil. Dceru Beatrix provdal za Filipa z Courtenay, Balduinova syna. Ten se stal po smrti otce dalším v řadě latinských císařů v evropském exilu.

Roku 1268 se ovdovělý Karel znovu oženil. Vyvolenou se stala Markéta, dcera hraběte Oda Burgundského.

V roce 1272 se Karel prohlásil albánským králem a od Marie z Antiochie zakoupil jeruzalémský trůn. Do Jeruzalémského království vyslal svého emisara Rogera ze San Severina, kterému se nakonec podařilo získat uznání regentství nad královstvím od Bohemunda z Tripolisu. Bohemund tak zároveň uznal Karla z Anjou králem jeruzalémským, ale to nestačilo, neboť dalším vážnám uchazečem o jeruzalémský trůn byl kyperský král Hugo, kterého za svého krále uznávala část palestinských baronů i několik měst.

Příjezd krále Petra III. do Trapani na středověké iluminaci

V průběhu sedmdesátých let byl Karel na vrcholu moci. Dvě ze svých osmi děti prozíravě sňatky využil k utužení vztahů s uherským královským rodem Arpádovců. Dceru Isabelu provdal za divokého uherského krále Ladislava IV. Kumána. Syna Karla II. oženil s uherskou princeznou Marií. Právě syn Marie Karel Martel z Anjou se stal otcem budoucích uherských králů z rodu Anjouvců, kteří v osobě Karla I. Roberta zasedli na uherský trůn.

[editovat] Sicilské nešpory

„dva výhonky plevele zrozeného ze semene uchvatitele Huga Kapeta“^[1]

... tak nazýval Kapetovce a Anjouovce jejich současník Dante Alighieri.

Sicílie se stejně jako Provence odmítala smířit s cizí vládou a vysokými daněmi zaviněnými Karlovou expanzivní politikou. 30. dubna 1282 vypuklo v Palermu krvavé povstání místní šlechty – tzv. Sicilské nešpory, podpořené financemi byzantského císaře Michaela VIII. Několik tisíc francouzských civilistů i rytířů se stalo obětmi krvavého masakru.

Rebelující ostrovní část Sicilského království nabídla královskou korunu aragonskému králi Petrovi III., manželovi Konstancie, dcery předchozího krále Manfréda. 30. srpna 1282 přistál král Petr v Trapani a již 4. září byl v Palermu provolán sicilským králem.

[editovat] Aragonská křížová výprava

Aragonská intervence na Sicílii znamenala pro Petra exkomunikaci od papeže Martina IV. a pro pevninskou část dosavadního Sicilského království počátek nové epochy – vzniklo království neapolské.

Karlův náhrobek v bazilice Saint-Denis

Následovala převážně francouzská aragonská křížová výprava do Katalánska. Křižácký vpád ukončila epidemie moru či tyfu , která vypukla při obléhání Girony roku 1285. Válečný stav mezi zeměmi ukončila až deset let po smrti téměř všech účastníku sporu (Karel I. z Anjou († 7. ledna 1285), papež Martin IV. († 28. března 1285) a Petr III. (†11. listopadu 1285)) smlouva z Anagni z roku 1295, která byla triumfem diplomatického umění aragonského krále Jakuba II.

Karel I. z Anjou zemřel 7. ledna 1285 ve Fogii a byl pochován v Neapoli. A jak říká kronikář Salimbene z Parmy :

„A povšimněte si, že zemřel ve stejný den, v jaký byl před mnoha lety korunován.“

[editovat] Související články

• Sedmá křížová výprava
• Osmá křížová výprava
• Sicilské království
• Achajské knížectví
• Jeruzalémské království
• Neapolské království
• Aragonská křížová výprava

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Karel I. z Anjou

Související články obsahuje Portál Křížové výpravy

Související články obsahuje Portál Středověk

• (de)genealogie-mittelalter.de
• Karlova pečeť z 18.04.1282

[editovat] Reference

1. ↑ FERRO, Marc. Dějiny Francie. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006. S. 63.

[editovat] Literatura

• BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0512-9.
• FERRO, Marc. Dějiny Francie. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006.
• JOINVILLE, Jean de. Paměti křižákovy. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965.
• KOLEKTIV. Francouzští králové v období středověku. Praha : Argo, 2003.
• READ, Piers Paul. Templáři. Praha : BB art, 2002.

Předchůdce Manfréd I.

Sicilský král 1266 - 1282

Nástupce Petr I.

Předchůdce: Hugo I.

Jeruzalémský král 1277 - 1285

Nástupce: Jan I.

Předchůdce:

Neapolský král 1282 – 1285

Nástupce: Karel II.