Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
| Karel Kryl | |
|---|---|
 pamětní deska Karla Kryla v Olomouci
|
|
| Základní informace | |
| Narození |  12. dubna 1944, Kroměříž |
| Úmrtí |  3. března 1994, Mnichov |
| Žánry | folk |
| Povolání | písničkář, básník a grafik |
Karel Kryl, známý jako Básník s kytarou (12. dubna 1944, Kroměříž – 3. března 1994, Mnichov), byl český písničkář, básník a grafik, jeden z hlavních představitelů českého protikomunistického protestsongu v letech 1968–1989. Písně si sám psal, v jeho repertoáru byly jak krátké úderné pamfletické písně, tak delší poetické a melancholické skladby.
Obsah |
Karel Kryl se narodil v rodině knihtiskařů. Tiskárna, kterou založil jeho dědeček, byla v roce 1948 komunisty zlikvidována a rodina přestěhována do neudržovaného přízemního domku v Pavlovské ulici (později kapitána Jaroše). Karel Kryl chtěl být zpočátku hrnčířem po pradědečkovi, posléze se ale oddává hudbě a poezii. Jeho první nahranou písní je Nevidomá dívka, kterou v roce 1968 nahrála skupina The Bluesmen a nazpívala Hana Ulrychová .
Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi sovětských tanků, přičemž titulní písnička Bratříčku, zavírej vrátka vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály zprvu dokonce i v rádiu. V pořadu Dvanáct na houpačce moderátora a hudebního kritika Jiřího Černého byla úspěšná píseň Klaun a král a píseň Bratříčku, zavírej vrátka se dokonce držela v hitparádě několik dní. Když si však režim uvědomil její skutečný obsah, byla zakázána a s ní byl nakonec zrušen i pořad samotný.[1]
Karel Kryl emigroval z Československa 9. září 1969 a usadil se v německém Mnichově. Ostatní desky (až do roku 1989) vycházely v exilu. V roce 1975 se po půldruhém roce manželství rozvedl se svou první ženou. Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 pak jako zaměstnanec.
Do Československa se Karel Kryl vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky (zemřela 26. listopadu). Jelikož na rozdíl od mnoha dalších emigrantů měl Kryl stále československé státní občanství, nebylo možné odhadnout, jak se zachovají celníci, až se pokusí překročit hranice. Požádal proto o pomoc svého přítele, opata Anastáze Opaska, který mu přes bavorskou vládu sehnal tzv. humanitární vízum. I přesto, že přijel na pohřeb své matky, mluvil později o týdnu zde stráveném jako o nejhezčím týdnu svého života.
Vzhledem k přátelství, které s Anastázem Opaskem navázal, si přál být pohřben na stejném hřbitově jako on.[zdroj?] Oba jsou tedy pohřbeni na břevnovském hřbitově U Sv. Markéty v Praze (každý však v jiné části hřbitova).
Karel Kryl je držitelem stříbrné pamětní medaile Univerzity Karlovy za přínos pro duchovní rozvoj a morální podporu národa in memoriam (1994), byl oceněn Cenou Františka Kriegla (1995) a cenou České Grammy (Síň slávy – 1995) a 28. října 1995 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam medaili Za zásluhy II. stupně. V současné době (únor 2007) jsou po něm pojmenovány čtyři ulice: v Praze-Stodůlkách, Varnsdorfu, Novém Jičíně a Zelenči.
Kryl je jedním z nejuznávanějších zástupců protikomunistického protestsongu. Měl velký rozsah tvorby a schopnost tvořit radikálně odlišné skladby, počínaje zpívanými veršovanými pamflety (Tak hle jak se perou, Bakterie) a konče zpívanými básněmi (Lilie, Rakovina, Plaváček), které pracují s hlubokými alegoriemi a složitými jazykovými a významovými konstrukcemi. Významnou roli hraje i jeho tvorba inspirovaná biblickými texty (Žalm 71, Žalm 120, Zapření Petrovo, Jidáš, Děkuji), která se ovšem obrací i do moderní doby.
Tento článek byl založen na materiálu získaném pod licencí GFDL z wikiprojektu Kulturák.cz.
 |
Související články obsahuje Portál Hudba |
