Karel VII. Bavorský

Karl VII. na obraze G. Desmareese (výřez), ca 1766, dnes na zámku Nymphenburg

Karel VII. Albrecht Bavorský (6. srpna 1697 Brusel – 20. ledna 1745 Mnichov) byl císařem Svaté říše římské v letech 1742–1745.

Narodil se jako syn bavorského kurfiřta Maxmiliána II. a Terezy Sobieské, v říjnu 1722 se ve Vídni oženil s Marií Amálií Rakouskou, mladší dcerou císaře Josefa I. V roce 1726 se stal nástupcem svého otce a po smrti císaře Karla VI. neuznal Pragmatickou sankci a postavil se proti Marii Terezii. V rámci válek o rakouské dědictví uchvátil vojensky část rakouského dědictví Habsburků včetně Království českého, kde se dne 9. prosince 1741 nechal korunovat protikrálem jako Karel III. (legálním králem českým byla od roku 1740 Marie Terezie). V lednu 1742 byl – za podpory francouzských vojsk – zvolen císařem a ve Frankfurtu nad Mohanem korunován svým bratrem, kolínským arcibiskupem a kurfiřtem Klementem Augustem. Po několika porážkách v roce 1744 a znovudobytí uchvácených území (včetně Království českého), jakož i Bavorska vojsky Marie Terezie však fakticky byl císařem bez území (neměl oporu ani v jedné části monarchie a musel uprchnout i z Bavorska). Jeho nástupce v Bavorsku, syn Maxmilián III., se vzhledem k rakouské vojenské převaze vzdal císařských ambicí a v dubnu 1745 uzavřel s Marií Terezií mír.

Tento biografický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.