Karolina Světlá

Karolina Světlá za mlada

Karolina Světlá, vlastním jménem Johana Rottová, provdaná Mužáková, (24. února 1830 Praha – 7. září 1899 Praha) byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku českého románu. Představitelka májovců.

Byla vzdělaná, kromě němčiny a češtiny ovládala také francouzštinu. Její dílo a život velmi ovlivnilo přátelství s Janem Nerudou (s kterým měla milostný vztah) a s Boženou Němcovou. Dále její tvorbu ovlivnila George Sandová.

Roku 1852 se vdala za svého učitele hry na klavír Petra Mužáka, který ji také uvedl do kruhů české společnosti, kde se sblížila s Boženou Němcovou. Literárně začala tvořit koncem 50. let, kdy překonávala krizi způsobenou smrtí svého jediného dítěte, dcery Boženky (1853). Manželovo rodiště Světlá pod Ještědem bylo inspirací pro její pseudonym, a život v Podještědí, kam jezdila na léto, pro její tvorbu.

Karolina Světlá na sklonku života

Od roku 1878 trpěla oční chorobou a musela svá díla diktovat. Její sekretářkou a společnicí byla její neteř Anežka Čermáková-Sluková.

Karolina Světlá byla členkou několika emancipačních spolků. Roku 1871 založila tzv. Ženský výrobní spolek český, který pak i několik let řídila; cílem spolku byla pomoc dívkám z chudých rodin, vzděláním a prací. Spoluzaložila Americký klub dam. Působila i jako novinářka, jejím hlavním tématem bylo postavení ženy ve společnosti.

Karolina Světlá pocházela ze zámožné rodiny Rottovy (pražské železářství u Rottů), Sofie Podlipská byla její sestra (měly ještě bratra Jindřicha), její manžel profesor Petr Mužák.

Poznámka: Tito sourozenci Rottovi měli s Vincencem Rottem, po meči, společného praděda Jakuba Rotta (1718–1779).

[editovat] Dílo

Vazba dobového vydání

Byla ovlivněna Boženou Němcovou. Pokud ve svých dílech narážela na sociální tematiku (činila tak poměrně často), uvažovala o služkách jako o členech rodiny. Zpočátku psala o pražském měšťanském prostředí, z něhož pocházela. K. Světlá vytvořila několik tzv. pražských próz, ale nebyly zdaleka tak úspěšné, jako její prózy venkovské.

• Černý Petříček – líčí zde staropražský život obchodníka na trhu
• Upomínky – pojednává o svém životě a o životě typické pražské rodiny 30. a 40. let 19. století.
• Zvonečková královna – výrazně protikatolicky zaměřený román
• První Češka – román o těžkém prosazování českého vlastenectví v pražské poněmčelé společnosti

Její nejslavnější prózy jsou z Podještědí, kam 30 let jezdila každé léto – tzv. ještědské prózy. Snažila se v nich podat charakteristiku venkovského lidu a zároveň řešit určité morální otázky, které považovala za důležité. Největší pozornost věnovala vztahu muže a ženy – jejími literárními hrdiny jsou vždy ženy, které jsou mravně a morálně silné. Tyto ženy jsou schopny obětovat svou lásku vyšším ideálům. Její hrdinky většinou nejsou spokojeny se svým životem a nenacházejí štěstí. Na jejich postavách Světlá demonstruje svou základní ideu: skutečné štěstí nelze dosáhnout porušením mravních zákonů.

Následujících 5 románů bývá nazýváno Ještědské romány. Světlá v těchto románech staví venkovskou společnost na vyšší mravní úroveň než pražské měšťáky.

• Vesnický román – tragédie manželství bez lásky. Ukazuje tu příklad nerovného manželství. Antoš Jirovec, který pracuje na statku, si po rychtářově smrti vezme rychtářku. Rychtářka se snaží Arnoštovi líbit, ale ten na ni kvůli práci na statku nemá čas. Rychtářka pojme podezření, že má jinou ženu. Najme si služku Sylvu, která se s Antošem velmi sblíží. Když rychtářka odejde ze statku, aby se od svých dětí nenakazila neštovicemi, Sylva se o ně i o Antoše stará. I když rychtářka umírá, Sylva si Antoše vzít nemůže, protože rychtářce před smrtí slíbila, že Antoš zůstane jejím.
• Kříž u potoka – Hlavní hrdinka Eva bojuje za rovnoprávnost, končí tragicky. Obětuje svou lásku, aby zachránila manžela.
• Nemodlenec (1873) – proti katolickému náboženskému fanatismu, relativita hodnot (sama často hájila a oslavovala ve svých dílech příslušníky jednoty bratrské)
• Frantina – Frantina byla zvolena rychtářkou, ve vůdci loupežníků pozná svého vyvoleného a zabije ho sama. Před tím než milého zavraždí vede vnitřní spor (rychtářka x její osobní přesvědčení) nakonec přemůže svoje city a vůdce loupežníků zabije
• Kantůrčice – problém postavení ženy ve společnosti
• Hubička a jiné ještědské povídky – Povídku Hubička zpracovala Eliška Krásnohorská jako libreto ke stejnojmenné opeře Bedřicha Smetany. Mladý chlapec Lukáš se ožení bez lásky, ale stále myslí na svou lásku Vendulku. Po smrti své manželky se chce oženit s Vendulkou, ale ta odmítá předsvatební polibek s tím, že by to jeho ženu mrzelo. Lukáš jí začne dělat naschvály a ona odchází ke své tetě, překupnici pašovaného zboží. Lukáš ji hledá, a po delším čase ji najde. Vendulka ho pak políbí a vezmou se.

V knize jsou i další povídky, které nedosáhly významu Hubičky (Přišla do rozumu, Selka, Večer u koryta, Námluvy, …)

[editovat] Povídky

Kromě těchto knih napsala celou řadu povídek (Společnice, Skalák, Cikánka, Lesní panna, …) uveřejněných v mnoha časopisech (Světozor, Lumír, Máj, Kresby, Květy, …)

[editovat] Korespondence

Zachovala se její rozsáhlá korespondence, již udržovala se svou sestrou Sofií Podlipskou, se svou mladou přítelkyní Eliškou Krásnohorskou, ale i s Janem Nerudou.

[editovat] Související články

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1815–1918

[editovat] Externí odkazy

Další informace o tématu na projektech Wikimedia:

	multimediální obsah na Commons
	původní text na Wikisource.
	citáty na Wikicitátech.

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Karolina Světlá

• Karolina Světlá, heslo na Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918