Když jsem já šel tou Putimskou branou

Dvě panenky na fasádě budovy nedaleko Putimské brány v Písku.

Když jsem já šel tou Putimskou branou je známá lidová píseň z jižních Čech. Konkrétně byla napsána v 19. století v klášteře v Milevsku. V textu písně se připomíná Písek jako město študáků, tedy studentů, což platí až do současnosti. Dále je zde připomínaná Putimská brána (zbourána 1836). Tato píseň se také objevuje v mnoha variacích jako znělka českobudějovického vysílání Českého rozhlasu. Ve své době a na počátku 20. století bývala tato píseň oblíbená, zvláště mezi studenty. V současné době již nemůže zapřít svůj lidový charakter.

[editovat] Text písně

1. Když jsem já šel tou Putimskou branou,
dívaly se dvě panenky za mnou 
-ref- a volaly: študente, ty malý premiante! -ref-

2. Proč, panenky, proč na mě voláte,
pročpak vy mě študovat nedáte,
-ref- já vás nesmím milovat, já musím študýrovat.-ref-

3. Sedm let jsem v Písku študýroval,
ani jednu pannu nemiloval,
-ref-jenom jednu měl jsem rád, tu mi přebral kamarád.-ref-

4.Počkej, holka, však ty budeš plakat,
až já budu kázáníčko kázat,
-ref-kázáníčko, kázání, o věrném milování.-ref-

5. Počkej, holka, ty se budeš soužit,
až já budu tu mši svatou sloužit
-ref-v tom píseckym kostele, první bude za tebe.-ref-