Johannes Kepler

Johannes Kepler

Ilustrace z Keplerovy knihy De Stella Nova in Pede Serpentarii (1604)

Keplerův model sluneční soustavy z Mysterium Cosmographicum (1596)

Johannes Kepler (27. prosince 1571 Weil der Stadt – 15. listopadu 1630 Řezno) byl německý matematik, astrolog a astronom. Především ve starší české literatuře se používá i počeštěná forma jeho křestního jména (Jan Kepler). Několik let působil v Praze na dvoře císaře Rudolfa II. V Praze také formuloval dva ze tří Keplerových zákonů.

[editovat] Biografie

Kepler studoval na univerzitě v Tübingen, kde byl jeho učitelem astronomie Michael Mästlin (1550–1631). Studium ukončil v roce 1593. V letech 1594–1600 vyučoval na střední škole ve Štýrském Hradci. V roce 1600 přichází Kepler do Prahy. Stává se asistentem Tychona Brahe a po jeho smrti císařským matematikem a astrologem. Na Braheho podnět propočítal dráhu Marsu a po dlouhých výpočtech objevil v Praze první dva ze svých slavných Keplerových zákonů. Tyto výsledky publikoval v roce 1609 v práci Astronomia Nova. V roce 1612 odešel Kepler do Lince a později v roce 1626 do Ulmu.

V pozdějším věku se podle některých životopisců už nemohl věnovat pozorování, protože trpěl krátkozrakostí a hvězdy patrně vůbec neviděl.

Tento článek je založen na biografii získané se souhlasem správce Pavla Šišmy z projektu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Jaroslav Folta, Pavel Šišma

[editovat] Dílo

Kepler se ve svých pracích zabýval astronomií, matematikou, mechanikou, krystalografií a astrologií. V roce 1615 vyšla jeho práce Nova Stereometria Doliorum Vinariorum, ve které počítal objemy těles, které vznikly rotací kuželoseček kolem osy ležící v jejich rovině. Přitom použil infinitezimálních metod a toto dílo znamenalo významný krok ke vzniku moderních integračních metod. V práci Harmonices Mundi (1619) systematicky studoval mimo jiné problematiku konvexních a hvězdicovitých mnohoúhelníků a publikoval svůj třetí zákon.

Kepler se ztotožňoval s odsouzením Giordana Bruna, a jeho učení o Vesmíru plném sluncí považoval za kacířství.

• Mysterium Cosmographicum (1596)
• De Fundamentis Astrologiae Certioribus (1601)
• Astronomiae Pars Optica (1604)
• De Stella nova in pede Serpentarii (1604)
• Astronomia nova (1609)
• Dissertatio cum Nuncio Sidereo (1610)
• Dioptrice (1611)
• De nive sextangula … (1611)
• Nova stereometria doliorum vinariorum (1615)
• Epitome astronomiae Copernicanae (1618–1621)
• Harmonices mundi (1619)
• Tabulae Rudolphinae (1627)
• Somnium (1634)

Do moderních astrologických učebnic vstoupil Johannes Kepler zejména horoskopem Albrechta z Valdštejna, který bez znalosti konečného zákazníka sestavil v roce 1608 a v němž velmi přesně předpověděl Valdštejnovu smrt.

[editovat] Keplerovy zákony

Viz hlavní článek Keplerovy zákony.

Tři základní zákony pohybu nebeských těles:

1. Planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž jednom společném ohnisku je Slunce.
2. Obsahy ploch opsaných průvodičem planety (spojnice planety a Slunce) za stejný čas jsou stejně velké. Neboli: Přímka sppojující Slunce s planetou opíše za stejný čas také stejně velkou plochu.
3. Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet je stejný jako poměr třetích mocnin jejich velkých poloos (středních vzdáleností těchto planet od Slunce).

[editovat] Kepler a astrologie

Kepler za svůj život sestavil na 800 horoskopů, včetně svého. Na základě jeho výroku, že „astronomie je moudrou matkou a astrologie záletnou dcerkou, která aby svou matku udržela při životě se prodává každému zájemci, který chce a může zaplatit“, se dodnes traduje, že se astrologií zabýval pouze za účelem finančního zisku. Kepler však astrologii také později obhajoval, když mimo jiné napsal: „…naprosto neklamné zjištění - tak jisté, jak jen lze doufat- že organismy jsou podněcovány sublunárními konjunkcemi a aspekty planet, mě přimělo a přinutilo překonat své záporné stanovisko…“ Odmítal sice pověry a bezduché přijímání soudobých astrologických výkladů, ale zdůrazňoval závislost astrologie na empirii a vytvořil tak v jistém smyslu moderní, dnes převažující pojetí astrologie.^[1] Uvažoval dokonce o vlivu budov a hor, zastiňujících planety a hvězdy v okamžiku narození.

Svými kosmologickými zákony se snažil doložit staré pythagorejské učení o harmonii sfér a astrologii přispěl i možností lépe a přesněji propočítávat horoskopy. Do sestavování horoskopů například jako první zavedl dekagonální řadu aspektů (decil, kvintil, tredecil, bikvintil).

Na základě svých astronomických a astrologických výpočtů odhadl datum narození Ježíše na rok 7 př. n. l., kdy proběhla nepříliš častá vícenásobná konjunkce. (Podobná nastala až v roce 1942)

[editovat] Zajímavosti

Keplerovo jméno nese:

• Gymnázium Jana Keplera, které stojí v místě, kde Kepler bydlel během svých pobytů v Praze
• Kepler - kráter na Měsíci
• Kepler - kráter na Marsu
• (1134) Kepler - asteroid
• univerzita v Linci

[editovat] Poznámky

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Johannes Kepler

1. ↑ Dějiny astrologie od starověku po osvícení