Keramika

Slovo keramika vzniklo z řečtiny. Označuje výrobky z různých typů hlíny (často s příměsí dalších nerostů), které vznikly tvarováním a vypalováním. První keramika se objevuje ke konci paleolitu.

V dnešní době se názvem keramika dále označují i některé hi-tech materiály, používané například v armádě jako součásti pancéřování. Obvykle se jedná o slinuté karbidy kovů (wolframu, titanu, chromu, molybdenu, tantalu, niobu a jiných), oxid hlinitý Al₂O₃, různé nitridy a boridy. Mají pochopitelně i své civilní využití, karbidy kovů se používají například na různých vrtácích nebo pilách a jiných nástrojích jako takzvané hroty nebo vložky z tvrdokovu – nejběžnějším příkladem je vrták do betonu s hrotem z „vidia“.

Keramika bývá tradičně dělena na:

• hrubou keramiku, kterou se označují cihlářské výrobky a
• jemnou keramiku, kterou označujeme ostatní keramické výrobky.

Charakteristické vlastnosti keramických materiálů jsou

• nízká elektrická a tepelná vodivost,
• vysoká pevnost, ale i křehkost,
• vynikající odolnost proti vysokým teplotám a korozi.

[editovat] Externí odkaz

• www.novom.ic.cz Novomova keramika
• Detailní informace o keramice

Tento článek z oblasti anorganické chemie je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.