Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Kerrova metrika je stacionárním, sféricky symetrickým, vakuovým řešením Einsteinových rovnic gravitace a popisuje prostoročas generovaný rotujícím hmotným tělesem. Toto řešení objevil roce 1963 novozélandský fyzik Roy Kerr.
Takové řešení je jednou z nejpřirozenějších interpretací prostoročasu v okolí kompaktních objektů jako jsou neutronové hvězdy nebo černé díry. Toto tvrzení ostatně podporuje skutečnost, že energetické zdroje kvasarů a aktivních galaktických jader jsou dnes s určitou samozřejmostí akceptovány jako akreční disky okolo supermasivních černých děr a nenulový moment hybnosti u takových černých děr je tedy zřejmý.
Kerrova metrika zapsaná v Boyerových-Lindquistových souřadnicích má tvar

kde
Δ = r2 − 2Mr + a2
Σ = r2 + a2cos2θ
kde
Toto řešení se v případě nulového úhlového momentu hybnosti a redukuje na Schwarzchildovu černou díru. Na druhou stranu, v případě že a=M dostáváme tzv. extrémní černou díru, tedy černou díru, jejíž rotace má maximální možnou hodnotu. Za touto hranicí a>M těleso přestává být černou dírou a nazývá se nahá singularita.
Vzhledem k tomu, že Kerrovo řešení je axiálně symetrické a stacionární, je jeho zápis v Boyerových-Lindquistových souřadnicích nejjednodušeji interpretovatelný. Horizonty událostí kerrovy černé díry najdeme z podmínky Δ = 0, jde tedy o místo, kde koeficient dr2 diverguje. Stejně přirozeně nalezneme významnou oblast ergosféru skrytou mezi vnější horizont a plochu statické limity, tu lze nalézt z podmínky 1 − 2Mr / Σ = 0, tedy jde o místo, kde koeficient dt2 zcela vymizí.