Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Kim Ki-duk, korejsky 김기덕 nebo 金基德, (* 20. prosince 1960 v Bonghwě v Jižní Korei) je korejský filmový režisér. Za své filmy získal ceny na filmových festivalech v Benátkách (2004, 3-iron, cena FIPRESCI, malý zlatý lev), Berlíně (2004, Samaritánka, stříbrný medvěd za režii), Locarnu (2003, Jaro, léto, podzim, zima… a jaro, několik různých cen), San Sebastianu (2003, Jaro, léto, podzim, zima… a jaro, cena publika; 2005, 3-iron, cena FIPRESCI) a Karlových Varech (2002, Pobřežní hlídka, cena FIPRESCI).
Kim se narodil 20. prosince 1960 v Bonghwě v provincii Kjongsangbuk-do. Když mu bylo devět, přestěhovala se jeho rodina do Soulu, kde studoval zemědělskou školu. V sedmnácti letech ze školy odešel a začal pracovat v továrnách. Mezi lety 1980 a 1985 sloužil u námořní pěchoty, další dva roky strávil v kostele pro zrakově postižené, uvažuje o možnosti stát se knězem.
V roce 1990 utratil úspory za letenku do Paříže, kde dva roky na ulicích prodával své obrazy. V Paříži také poprvé navštívil kino, kde jej podle vlastních slov zejména zaujaly filmy Mlčení jehňátek a Milenci z Pont-Neuf. Po návratu do Koreje své nové zaujetí pro film ventilovat psaní scénářů do místních soutěží. Roku 1993 vyhrál hlavní cenu Vzdělávacího institutu pro scénáristiku za scénář Malíř a zločinec odsouzený k smrti. O rok později vyhrál třetí cenu v soutěži Korejské filmové rady za scénář Dvojí expozice a v roce 1995 první cenu v téže soutěži za Jaywalking.
V roce 1996 debutoval režií filmu Krokodýl, o muži žijícím v Soulu na břehu řeky Han, který zachrání ženu poukoušející se o sebevraždu. Posléze ji zneužívá a vyvine se mezi nimi podivný vztah. Film se promítal na filmovém festivalu v Pusan, který tak pomohl odstartovat Kimovu mezinárodní kariéru.
Od té chvíle natáčí Kim Ki-duk dva nízkorozpočtové filmy ročně, maje reputaci rychlého a efektivního tvůrce. Jeho třetí film, Modrá brána se promítal v Karlových Varech.
Zásadní průlom přinesl Ostrov, vybraný v roce 2000 do soutěže Benátského filmového festivalu. Tam získal reputaci kontroverzního a šokujícího díla, když při sledování scény zahrnující rybářské háčky omdlela italská novinářka. Přestože film nezískal žádnou cenu poroty, Kim Ki-duk díky němu vešel ve známost v evropských kruzích.
V následujících letech byly jeho filmy dalé přijímány na známé festivaly (Address Uknown se promítal v Benátkách, Bad Guy v Berlíně). Bad Guy se také stal režisérovým prvním komerčním hitem. V dalším snímku Pobřežní hlídka hrál známý korejský herec Jang Dong-gun (jediná hvězda obsazená do Kimova filmu), dílo ale nedostálo očekáváním.
S devátým, buddhisticky zaměřeným Jaro, léto, podzim, zima… a jaro přichází výrazný posun v Kimově tvorbě. Přestože se dále soustředí na postavy na okraji společnosti, začíná zdůrazňovat témata vykoupení a odpuštění, a ve filmech se objevuje méně násilí. Mírnější styl filmů se setkal v zahraničí s úspěchem: v roce 2004 Kim Ki-duk cenu za režii v Berlíně za Samaritánku a v Benátkách za 3-iron. Natáčení obou filmů trvalo přibližně dva týdny.
Za jeho podstatné filmařské kvality bývá zpravidla považován talent na působivé záběry a schopnost tvořit poutavé příběhy téměř bez dialogů. Obě tyto vlastnosti jeho dílo zpřístupňují mezinárodnímu publiku. Přestože se v posledních letech dříve negativní vnímání u korejské kritiky zlepšilo, jsou názory stále značně rozpolcené, zejména kvůli jeho zobrazení ženských postav. Kim Ki-duk je ale v každém případě jeden z nejslavnějších a nejvýraznějších korejských režisérů.