Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Kitesurfing (někdy psáno dvojslovně „kite surfing“, častý je též název „kiteboarding“) je sport spočívající v jízdě po vodě na speciálním prkně (tzv. „kiteboard“) za využití tažného draka. Je to jeden z nejrychleji se rozvíjejících sportů; ještě v roce 1998 se tomuto sportu věnovalo pouze několik desítek nadšenců[1], v roce 2006 byl počet kitesurferů odhadován na 150 000 - 200 000[2].
Díky technickým inovacím a vývoji se tento sport stává bezpečnějším a dostupnějším. V rámci kitesurfingu už také vznikly samostatné disciplíny, jako například wake style, wave riding, freestyle nebo speed.
Kitesurfing je jednou z mnoha variant powerkitingu; dalšími možnostmi využití tažného draka jsou například snowkiting, landkiting, buggykiting nebo jízda na mořském kajaku[3]. Tažní draci se dokonce používají k pohonu velkých lodí[4].
Obsah |
Úplně první pokusy o využití draka jako tažné síly byly zaznamenány v Číně ve 13. století[5]. Na počátku 19. století britský vynálezce George Pocock experimentoval s využitím tažných draků pro pohon vozidel a lodí[5] s využitím systému čtyřšňůrových draků - stejný systém je dnes využíván u valné většiny tažných draků. V roce 1903 sestrojil jeden z pionýrů letectví, Samuel Cody, řiditelného draka, který mohl vynést člověka do výše; aby demonstroval sílu svých draků, přeplul kanál La Manche na malé lodi tažené drakem[6].
Další rozvoj přišel v 70. letech s vynálezem nových materiálů (například kevlar) pro výrobu šňůr, které díky své lehkosti a pevnosti rozšířily možnosti řiditelných draků. V roce 1978 překonal katamaran Tornado poháněný tažným drakem rychlost 40 km/h[7].
V příštích letech docházelo k mnoha experimentům a vývoji; první nafukovací drak byl patentován Němcem Dieterem Strasillou už v roce 1979[8]. Podobný, dokonalejší systém byl patentován bratry Brunem a Dominiquem Legaignoux ve Francii v roce 1984. V roce 1990 začal Peter Lynn prodávat kitebuggy, tříkolku určenou k pohonu drakem a do roku 1999 prodal kolem 14 000 vozítek[7].
Současně s rozmachem buggykitingu pokračoval vývoj draků určených na vodu, velkým mezníkem byl model „Wipika“ od bratrů Legaignoux z roku 1997. Zavedl revoluční konstrukci tvarovaných nafukovacích komor a zjednodušený systém ukotvení šňůr, což výrazně vylepšilo možnost odstartovat draka z vody; model Wipika se velmi podobal dnešním „Céčkům“. Bruno Legaignoux pokračoval ve vývoji draků a později se stal autorem designu nazvaného „Bow kite“, který je dnes v sortimentu většiny výrobců.
Už od roku 1998 existovaly školy kitesurfingu a tento sport se pomalu začínal rozšiřovat. První závody se konaly na ostorvě Maui v září 1998, vítězem byl Flash Austin[7].
Změnu prodělaly i designy kiteboardů. V roce 1999 se začala používat jednostranná prkna odvozená od prken na windsurfing, ale během příštích dvou let převládla oboustranná prkna podobná wakeboardu. Dodnes se však jednostranná prkna využívají, například při „wave ridingu“ (viz níže).
Dalším nutným prvkem pro provozování kitesurfingu je partner, který pomůže jezdci s nastartováním a přistáním draka.
Kiteboarding je extrémním sportem a nese s sebou mnohá rizika. Velmi často dochází při kiteboardingu k lehčím či vážnějším zraněním; paradoxně se nejčastěji zraní pokročilí jezdci, kteří předvádějí vysoké skoky a další obtížné prvky[9]. Je také dokázáno, že největší počet nehod se stane na břehu či v blízkosti břehu v důsledku náhlého poryvu větru[9]. Existuje mnoho obecně přijímaných bezpečnostních pravidel[10] jejichž dodržování snižuje riziko úrazu na minimum.
Za mimořádně nebezpečné je považováno skákání na mělčině a poblíž pevných objektů, ježdění v místech kde se směrem po větru nacházejí pevné překážky a ježdění v těsné blízkostí dalších jezdců.
Další nebezpečí spočívá v možnosti zamotání draka a jeho pádu na vodu. V některých případech není možné draka znovu odstartovat, přesto se však do torza ležícího na vodě stále opírá vítr. Pokud fouká vítr směrem od břehu, hrozí jezdci, že bude odtažen na otevřené moře.
Valná většiná draků má dnes bezpečnostní systém, který umožňuje draka odstřelit aktivováním jednoduché pojistky. Drak ztratí tah a spadne, je však stále k jezdci připoután alespoň jednou šňůrou.
V souvislosti s nebezpečností tohoto sportu vznikl problém půjčovnám kiteboardového vybavení, protože v případě, že si vybavení půjčí úplný začátečník, je velice pravděpodobné že dojde ke zranění či poškození vybavení. Tento problém vyřešila Mezinárodní organizace kiteboardingu (IKO - International Kiteboarding Organization), když zavedla jednotný systém průkazů vydávaných školenými instruktory.[11] IKO průkaz vypovídá o schopnostech svého majitele a na základě průkazu půjčovny po celém světě vybavení půjčují.
Během své krátké historie už se tento sport vyvinul v několik specializovaných disciplín:
Freestyle znamená v kiteboardingu především skákání a předvádění triků ve vzduchu. Samotný freestyle se dělí na několik dalších disciplín a stylů:
Wave riding („ježdění na vlnách“) je jedna z nejextrémnějších forem kiteboardingu. Spočívá v jízdě ve vlnách vysokých až několik metrů, většinou u korálových útesů kde se vlny lámou. Jezdci jezdí co nejblíže lámajícímu se hřebeni vlny, což je velmi nebezpečné, ale také divácky atraktivní. Pro wave riding se používají jednosměrná prkna podobná svým tvarem prknům pro surfing.
Speed riding je disciplína zaměřená na maximální rychlost. Měří se většinou průměrná rychlost na 500 metrů dlouhém úseku. tato disciplína vyžaduje velmi specifické podmínky, jako je silný velmi stabilní vítr a hladká vodní hladina. Současný oficiální rekord drží Alexandre Caizergues s rychlostí 88,7 km/h[13]. Sjoukje Bredenkamp z Jihoafrické republiky drží ženský světový rekord 78,4 km/h[13].
Neoficiální světový rekord 94,2 km/h na 500 m dráze drží Tilmann Heinig od 26. ledna 2008; ten samý den dosáhl Heining maximální okamžité rychlosti (měřené přístrojem GPS) 102 km/h[14].
