Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Klášter Osek je dodnes fungující cisterciácký klášter na severu Čech pod Krušnými horami. Je hlavou Kongregace Nejčistšího Srdce Panny Marie, která sdružuje kláštery Čech, Moravy, Dánska a Německa. Motiv kláštera Osek se objevil na české poštovní známce 22. března 2006 s katalogovým číslem 471 a nominální hodnotou 12 Kč.
Obsah |
Prvním zakladatelem kláštera byl jistý Milhošť, který ke konci 12. století oslovil bavorský klášter Waldsassen a mnichům nabídl statek Mašťov. Vše nasvědčuje tomu, že Milhošť nadále pobíral část výnosu z klášterního zboží a po šesti letech nešťastné mnichy z Mašťova vyhnal.
Vyhnancům poskytl azyl Slávek z rodu Hrabišiců (nejvyšší komorník krále Přemysla Otakara I.) a cca roku 1198 je usadil ve svém Oseku. Postupem času Slávkovi potomci (Rýzmburkové) Osek zcela přenechali mnišskému řádu a přestěhovali se na nově vybudovaný hrad Rýzmburk. Ochranu oseckému klášteru přislíbil i sám panovník Přemysl Otakar I. a papež Inocenc III.
V 30. letech 13. století se stal opatem vnuk zakladatele, také Slávek. Klášter získával nové statky, horečně se budovalo a dokonce se osečtí cisterciáci pokusili o vlastní filiaci v Nížkově. Filiace se nezdařila a v době povstání kralevice Přemysla proti otci klášter doplatil na příslušnost k rýzmburskému zakladatelskému rodu. Straníkem krále Václava I. byl totiž i bratr opata Slávka Boreš z Rýzmburka, který porazil Přemysla v bitvě u Mostu. Horkokrevný mladík se poté pomstil vypleněním kláštera v Oseku. Po královském smíření se klášter z újmy rychle vzpamatoval a začal opravovat poškození a také dále rozšiřovat svůj majetek. Boreš z Rýmburka se roku 1260 zúčastnil českouherské bitvy u Kressenbrunnu a tam ukořistil pro klášter vzácnou relikvii - ostatek sv. Jana Křtitele. V 70. letech se Boreš zřejmě podílel na vítkovském povstání proti králi a klášter se opět dostal do potíží.
Za doby Braniborců v Čechách celý konvent po dalším drancování na tři roky odešel do Míšně, aby za vlády Václava II. opět zažil dobu hospodářské prosperity a míru.
Jan Lucemburský (1296-1346) na základě již předchozích panovnických snah učinil osecký klášter klášterem královským a až do husitských válek se cisterciákům dařilo zachovat majetek a klid na svém území. V červenci roku 1421 husitská vojska Pražanů klášter dobyla a vypálila. Mniši naštěstí situaci předvídali a včas vyhledali útočiště v míšeňském klášteře Altzella.
Pokračováním kláštera byl návrat cisterciáků zhruba v polovině 15. století. U kostela Nanebevzetí Panny Marie byla v letech (1726-1732) uspořádána terasovitá zahrada s plastikami I. Reichmana a vybudován i barokní pavilon.
Přes veškeré politické a církevní změny osecký klášter funguje dodnes. Areál velkoryse přestavěl O. Broggi. Po roce 1945 jej krátkodobě spravovali salesiáni.
Hodinová věž stojí proti hlavnímu vstupu do kláštera. V patře nad hodinami se na dřevěné konstrukci, která byla před nedávnem restaurována firmou Perner, nachází celkem čtyři zvony, přičemž každý byl vyroben jiným zvonařem:
V 19. století je zde doložen ještě zvon od Jana Jiřího Kühnera,[1] dnes nezvěstný. Nad zvony se ve zdvojené lucerně nacházejí nad sebou dva cymbály, rozeznívané hodinovým strojem.
Kostelní věže jsou bez zvonů, pouze v centrální věži se nachází zvon z roku 1489 s českým nápisem gotickou minuskulí. Ve zvononosné konstrukci je prázdné místo po dvou jiných zvonech. V boční lodi chrámu je pozdně gotická soška Panny Marie.