Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Osecký klášter

(přesměrováno z Klášter Osek, přímý odkaz na Osecký klášter)
Klášter Osek

Klášter z hlavní ulice
Místo Osek
Souřadnice
Kód památky 42489/5-2722 (PkMnMISSezObr)
Řád cisterciácký
Založení 1199
Mateřský klášter Waldsassen
Dceřiný klášter Nížkov
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Klášter Osek je donedávna fungující cisterciácký klášter v Oseku pod Krušnými horami.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dvojí založení kláštera[editovat | editovat zdroj]

Prvním zakladatelem kláštera byl jistý Milhošť, který ke konci 12. století oslovil bavorský klášter Waldsassen a mnichům nabídl statek Mašťov. Vše nasvědčuje tomu, že Milhošť nadále pobíral část výnosu z klášterního zboží a po šesti letech nešťastné mnichy z Mašťova vyhnal. Vyhnancům poskytl azyl Slávek z rodu Hrabišiců (nejvyšší komorník krále Přemysla Otakara I.) a cca roku 1198 je usadil ve svém Oseku. Postupem času Slávkovi potomci Osek zcela přenechali mnišskému řádu a přestěhovali se na nově vybudovaný hrad Rýzmburk. Ochranu oseckému klášteru přislíbil i sám panovník Přemysl Otakar I. a papež Inocenc III.

Posloupnost

Každý cisterciácký klášter má svou „rodovou linii“, vedoucí zpět až k původní cisterciácké komunitě v Citeaux. V případě Oseka tato linie vypadá následovně:

CiteauxMorimondKampVolkenrodaWaldsassen – Mašťov/Osek

Na území Rýzmburků[editovat | editovat zdroj]

Křížová chodba s kapitulní síní

V 30. letech 13. století se stal opatem vnuk zakladatele, také Slávek. Klášter získával nové statky, horečně se budovalo a dokonce se osečtí cisterciáci pokusili o vlastní filiaci v Nížkově. Filiace se nezdařila a v době povstání kralevice Přemysla proti otci klášter doplatil na příslušnost k rýzmburskému zakladatelskému rodu. Straníkem krále Václava I. byl totiž i bratr opata Slávka Boreš z Rýzmburka, který porazil Přemysla v bitvě u Mostu. Horkokrevný mladík se poté pomstil vypleněním kláštera v Oseku. Po královském smíření se klášter z újmy rychle vzpamatoval a začal opravovat poškození a také dále rozšiřovat svůj majetek. Boreš z Rýmburka se roku 1260 zúčastnil českouherské bitvy u Kressenbrunnu a tam ukořistil pro klášter vzácnou relikvii – ostatek sv. Jana Křtitele. V 70. letech se Boreš zřejmě podílel na vítkovském povstání proti králi a klášter se opět dostal do potíží. V době Braniborů v Čechách celý konvent po dalším drancování na tři roky odešel do Míšně, aby za vlády Václava II. opět zažil dobu hospodářské prosperity a míru.

Klášter královský[editovat | editovat zdroj]

Jan Lucemburský na základě již předchozích panovnických snah učinil osecký klášter klášterem královským a až do husitských válek se cisterciákům dařilo zachovat majetek a klid na svém území. V červenci roku 1421 husitská vojska Pražanů klášter dobyla a vypálila. Mniši naštěstí situaci předvídali a včas vyhledali útočiště v míšeňském klášteře Altzella.

Pokračováním kláštera byl návrat cisterciáků zhruba v polovině 15. století. Šlo o období permanentních problémů, které se stupňovaly. V roce 1579 zemřel opat Baltazar a administrátorem kláštera se stal Ondřej Wiedemann, opat v Sedlci a na Zbraslavi. O rok později bylo osecké opatství zrušno papežem na návrh Rudolfa II. a jeho majetek přešel do správy pražské arcibiskupské konsistoře. Osečtí mniši byli nuceni odejít na Zbraslav. Arcibiskup Karel z Lamberka si klášter velmi oblíbil a často a rád v něm pobýval. Dokonce se pokusil jej natrvalo přičlenit k arcibiskupským majetkům. Dokonce za tím účelem nechal zničit klášterní archiv, dokumentující, co všechno si mohou cisterciáci v případě obnovy kláštera nárokovat. Jednomu z klášterních písařů se povedlo uchránit před spálením tzv. Codex Damascus, tedy rukopisný kopiář všech pro klášter důležitých listin. Takže Lamberkova snaha vyšla naprázdno.

K obnově klášterního života v Oseku došlo až v roce 1626, o což se velmi přičinil pražský arcibiskup Jan Lohelius. Ten byl mimo jiné veden snahou odčinit barbarský přístup svého předchůdce Karla z Lamberka. K volbě nového opata mohlo být přikročeno až v roce 1650.[1] U kostela Nanebevzetí Panny Marie byla v letech 1726–1732 uspořádána terasovitá zahrada s plastikami I. Reichmana a vybudován i barokní pavilon.

Areál velkoryse přestavěl Octavio Broggio. Za josefinských reforem hrozilo klášteru zrušení, tehdejší opat Mauritius Elbel však dokázal fungování kláštera uhájit. Za opatů Elbela a Venusiho také došlo k některým dalším úpravám v areálu kláštera (opat Elbel dal např. vymalovat do současné podoby velký sál v opatství), k rozšiřování klášterních sbírek a podporování vědecké práce členů konventu. V klášteře tehdy působila celá řada hudebně nadaných mnichů. Například Jakob Trautzl, Nivard Sommer či Joachim Cron. Za opata Zahrádky byla obnovena klášterní nemocnice.

Situace po II. světové válce[editovat | editovat zdroj]

Prelatura (sídlo opata) oseckého kláštera – pohled z bývalého hospodářského dvora

Za druhé světové války byl opat Scharnagl donucen nacisty k odprodeji části klášterního hospodářství. Scharnglův nástupce, opat Eberhard Harzer byl po skončení války internován a připravoval se jeho odsun do Německa. Spolu s ním bylo uvězněno několik dalších mnichů, kteří byli brutálně vyslýcháni s cílem prokázat jim kolaboraci s nacisty. Ač jim nic prokázáno nebylo, byli určeni na nucenou práci v uhelných dolech v okolí Oseka (klášterní provizor Dionýsius Heger během důlních prací tragicky zahynul).[2] Opat Harzer se pokusil klášter udržet v chodu tím, že jmenoval převorem českého cisterciáka, P. Zikmunda Jana Kapice, který byl za války nacisty perzekvován. P. Kapic měl rovněž být národním správcem klášterního majetku. Tato snaha vyšla naprázdno a P. Kapic se pouze stal administrátorem oseckého děkanství (v roce 1947 jej zde doplnil Lužický Srb, P. Mickel, O.Cist.). Po roce 1948 byl přeložen do Bíliny. Z českých cisterciáků se v blízkosti kláštera udržel pouze P. Nivard F. Krákora, O.Cist., který spravoval až do své smrti v roce 1975 farnost Mariánské Radčice.

P. Mickel po roce 1948 působil ve farnostech Vtelno, Vysočany a Židovice a později v Hrobu. V 60. letech byl několik let ve vězení, a na sklonku života byl opět administrátorem farnosti Vtelno. Zemřel v roce 1980.

Do oseckého kláštera byli v roce 1946 na základě dohody cisterciáků a diecéze povoláni salesiáni. Cisterciáci, většinou německé národnosti, byli postupně odsunuti do Německa. Salesiáni (kněží, klerici, asistenti a koadjutoři) zde působili jako kaplani v duchovní správě, především na inkorporovaných cisterciáckých farách. Současně však zde založili pro celou českomoravskou salesiánskou inspektorii institutum theologicum pro vlastní bohoslovce, jejichž počet brzy přesáhl 45. V roce 1950 pak jejich činnost v Oseku z důvodu zákazu v rámci Akce K skončila a oseckému klášteru nastala další etapa vývoje, protože zde byl zřízen internační tábor pro řeholníky.

Později zde byly internovány řeholní sestry. Některé jsou pochovány na oseckém hřbitově. Sestry zde ještě v 90. letech chvíli žily, ač do kláštera se již vrátili opět cisterciáci.

Bývalé farnosti kláštera[editovat | editovat zdroj]

Klášter měl své inkorporované farnosti, v nichž už dnes cisterciáčtí kněží nepůsobí. Byly to:

Současnost kláštera[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1990 se začalo s obnovou cisterciáckého působení v klášteře. Postupně se zde vystřídalo několik řeholníků a řeholních kandidátů. V roce 2007 bylo v opatském kostele poprvé po několika desetiletích udíleno kněžské svěcení. V roce 2008 tvořili komunitu dva cisterciáci – opat Jindřich Bernhard Thebes O. Cist. a P. Charbel J. Schubert O.Cist. Od září 2008 se opat přestěhoval do hospicu Goppeln v Německu, kde 27. března 2010 zemřel, a P. Charbel byl přemístěn do jednoho z klášterů v Rakousku. V současné době tedy není v klášteře mnišská komunita, funguje pouze společenství oblátů kláštera.

Na přelomu let 2013/2014 byl klášter svěřen řádem do užívání litoměřické diecéze s tím, že se do něj mohou mniši kdykoliv vrátit.[4]

Popis kláštera[editovat | editovat zdroj]

Konventní Kostel Nanebevzetí Panny Marie kláštera v Oseku – východní průčelí

Klášterní věž[editovat | editovat zdroj]

Hodinová věž stojí proti hlavnímu vstupu do kláštera. V patře nad hodinami se na dřevěné konstrukci, která byla před nedávnem restaurována firmou Perner, nachází celkem čtyři zvony, přičemž každý byl vyroben jiným zvonařem:

V 19. století je zde doložen ještě zvon od Jana Jiřího Kühnera,[5] dnes nezvěstný. Nad zvony se ve zdvojené lucerně nacházejí nad sebou dva cymbály, rozeznívané hodinovým strojem.

Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Osek).
Loď klášterního kostela

Věže kostela Nanebevzetí Panny Marie jsou bez zvonů, pouze v centrální věži se nachází zvon z roku 1489 s českým nápisem gotickou minuskulí. Ve zvononosné konstrukci je prázdné místo po dvou jiných zvonech. V boční lodi chrámu je pozdně gotická soška Panny Marie. V roce 2009 se slavilo 800 let od posvěcení kostela. Hlavním bodem oslav byla Mše svatá v sobotu 15. srpna 2009, jíž celebroval litoměřický biskup Jan Baxant. V roce 2010 zemřel v Goppelnu v Německu osecký opat Jindřich Bernhard Thebes, a 7. dubna toho roku byl pohřben do hrobky klášterního kostela.

Budovy konventu[editovat | editovat zdroj]

Budovy konventu jsou rozděleny na Starý konvent a Nový konvent. Starý konvent byl vybudován v letech 1225–1250. Je tvořen gotickou kapitulní síní a křížovou chodbou se studniční kaplí. V kapitulní síni je dochován unikátní gotický kamenný otáčecí pulpit. Nový konvent byl vybudován v letech 1705–1708. V 1. patře se nachází bohatě zdobený slavnostní sál. K Novému konventu přiléhá zahrada s gloriety.

Hospodářské budovy[editovat | editovat zdroj]

Vstupní část kláštera souvisí s hospodářskými budovami, které zahrnují tzv. "Panský dům" (zde zřejmě v minulosti sídlila klášterní hospodářská správa), někdejší stáje a dílny a klášterní pivovar. Ten byl obnoven v roce 2014 a zde uvařené pivo je dodáváno do pohostinství v Oseku a v blízkém okolí. Vedle "Panského domu" se rovněž nachází kaple sv. Kateřiny a Barbory, původně součást klášterního špitálu.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

  • Motiv kláštera Osek se objevil na české poštovní známce 22. března 2006 s katalogovým číslem 471 a nominální hodnotou 12 Kč.
  • Osecký klášter byl správcem a donátorem kaplí zaniklé poutní cesty z Libkovic do Mariánských Radčic, založené roku 1725.

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VLČEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri, 1997. 784 s. ISBN 80-85983-17-6. S. 21 a 404.  
  2. KONOPÍK, Petr: Cisterciáci a osecký klášter ve 20. století (dostupné online)
  3. Acta Curiae Episcopalis Litomericensis. Litoměřice : Biskupství litoměřické, 2013. 18 s. Kapitola 20. Sloučení farností, s. 16-17.  
  4. viz O.Cist. Nachrichten (německy, dostupné online)
  5. Eichlerova topografická sbírka. Archiv Národního muzea, karton č. 43 – Osek.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FEUERBACH, Mario: Das Zisterzienserkloster Ossegg. Baugeschichte und Baugestalt von der Gründung 1196 bis in das Jahr 1691, Aachen 2009. ISBN 978-3-8107-9306-5.
  • FEUERBACH, Mario: Das Kloster Osek, der Wallfahrtsort Mariánské Radčice und die Zisterzienser. Klášter Osek, Poutní Místo Mariánské Radčice a Cisterciáci, Litvínov 2012. ISBN 978-80-7382-151-7.
  • Mario Feuerbach: Die Maßwerkfenster des gotischen Kreuzganges im Zisterzienserkloster Ossegg (Nordböhmen). In: Monumenta Misnensia. Jahrbuch für Dom und Albrechtsburg zu Meißen, Jg. 12 (2015), ISBN 978-3-9812406-4-1, S. 54–68.
  • Mario Feuerbach: Das Zisterzienserkloster Ossegg (Osek) und sein Wallfahrtsort Maria Ratschitz (Mariánské Radčice) in der Zeit der Gegenreformation. Eine römisch-katholische Antwort auf Luthers Lehren. In: Marco Bogade (Hg.): Transregionalität in Kult und Kultur. Bayern, Böhmen und Schlesien zur Zeit der Gegenreformation. Böhlau, Köln/Weimar/Wien 2016, ISBN 978-3-412-50132-7, S. 263–272.
  • HORYNA, Mojmír (ed.): Oktavián Broggio 1670–1742. Katalog výstavy Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, 11. června 1992 - 13. září 1992. Praha 1992
  • JEŽKOVÁ, Alena: Tichá srdce, kláštery a jejich lidé, Praha 2013, ISBN 978-80-7252-436-5
  • KRAFT, Vladimír: Život oseckého kláštera v politických proměnách 20. století, bakalářská práce, FF UJEP, Ústí nad Labem 2010
  • PREISS, Pavel: Václav Vavřinec Reiner: Dílo, život a doba malíře českého baroka. Praha 2013, 133-165
  • STEHLÍKOVÁ, Dana (ed.): 800 let kláštera v Oseku (1196–1996). Katalog výstavy Opatství cisterciáků v Oseku, 25. května 1996 - 20. října 1996. Unicornis Praha 1996
  • TYLOVÁ, Kateřina: Kulturně historické dědictví kláštera cisterciáků v Oseku, bakalářská práce, PedF UK, Praha 2013
  • WOLF, Jiří: Mor na Teplicku v roce 1680 ve zprávách oseckých cisterciáků, Praha 2003
  • CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142-1420. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2013. 482 s. ISBN 978-80-246-2200-2.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Osecký_klášter&oldid=15385514
Stránka byla naposledy upravena 3. 10. 2017 v 21:33. Editovat celý článek Klášter Osek.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy