Kněz

Kněz (z praslovanského *kъnędzь < staroněmeckého kuning kníže) je obecně označení osoby, většinou muže, která je (religionisticky viděno) prostředníkem mezi věřícími a Bohem (což ovšem neznamená, že kontakt s Bohem nemohou věřící navázat přímo, prostřednictvím modlitby, stejně jako Bůh je může oslovit jinak než prostřednictvím kněze). V katolické církvi se knězem může stát pouze pokřtěný muž prostřednictvím kněžského svěcení.

[editovat] Jiná označení

V evangelických církvích se termínu kněz obvykle neužívá, správcové farností jsou označováni jako faráři (ženy jako farářky). V anglosaských zemích se používá termínu pastor (z lat. pastor - pastýř (svěřeného stádce)) nebo reverend (z lat. reverendus – hodný úcty)^[1], což vlastně významově odpovídá staršímu českému oslovení katolického kněze důstojný pán.^[2][3]

Ačkoli se pojem duchovní často chápe jako synonymní k výrazu kněz (tak např. SSČ^[4]), duchovní je výraz širší. V katolictví a pravoslaví se duchovním kandidát stává už přijetím nižších svěcení, kdy ještě není knězem^[5]. Výraz duchovní (jakožto hyperonymum k výrazu kněz) je vhodnější použít také tam, kde by bylo užití termínu kněz neobvyklé (např. je přijatelnější věta Rabín je židovský duchovní než Rabín je židovský kněz, ač v judaismu funkce kněze existovala (jak o tom svědčí mj. Starý i Nový zákon) a existuje dodnes).

Páter (dř. psáno pater, užíváno dosud ve formě zkratky P. před jménem) - Protože je kněz ve společenství, v němž působí, též výraznou otcovskou postavou (i z archetypálního hlediska), je v pravoslaví a katolictví zvykem oslovovat jej též „otče“ či o něm mluvit jako o „paterovi“ (latinsky pater - otec). Dnes by se označení páter správně mělo používat jen pro kněze v řeholích. Reverendus Dominus je titul, používaný pro kněze diecézní, tedy pro ty, kteří nepatří k žádné řeholi. ^[zdroj?]

Někdy se o knězi obecně mluví (nesprávně) jako o farářovi. Toto slovo však není označením každého kněze, ale jen jedné z možných druhů služby (jedné z funkcí), jíž může být kněz aktuálně pověřen.

Farář (přes stněm. pharrer z střlat. parochus od parochia - farnost) je kněz, který je správcem farnosti (každý kněz tedy není farář). Některé další možné funkce kněží jsou (z hlediska územní správy) kaplan a děkan (používá se na Moravě, v Čechách se ve stejném významu používá termínu vikář); dále např. čestné funkce kanovník, prelát a probošt.

[editovat] Křesťanské pojetí kněze - teologický výklad

Pro chápání pojmu kněze v křesťanství je zapotřebí rozlišení řeckých slov, která se vyskytují v Novém zákoně.

Prvním z nich je slovo ἱερεύς (hiereus kněz), které stejně jako latinské sacerdos označuje kněze, který přináší oběti v chrámu; kněze pohanského nebo židovského. Jediným knězem (ἱερεύς) v křesťanství, tj. prostředníkem mezi Bohem a lidmi, je Ježíš Kristus (1 Tim 2,5; List Židům). Na tomto Kristově kněžství pak mají účast všichni věřící jako celek (srov. 1 Pt 2,9-10). Tomuto kněžství věřících se říká též kněžství královské.

Druhým pojmem, který označuje kněze podle chápání katolických, anglikánských a pravoslavných církví, je πρεσβύτερος (presbyteros starší). Tito kněží pak přinášejí jedinou oběť, kterou přinesl kněz Ježíš Kristus, když slaví eucharistii. Již ve 2. století však nalezneme svědectví o tom, že řecky mluvící křesťané používají o novozákonních „starších“ pojmu ἰερεύς. Stejně tak latinsky mluvící část církve označuje již na přelomu 2. a 3. století (Tertullianus) své služebníky (biskupy a „kněze“) pojmem sacerdos.

Ve zmíněných církvích se toto kněžství nazývá též služebné kněžství či svátostné. Kněz je, stejně jako ostatní tzv. hierarchické služby, ustanoven vkládáním rukou biskupa a takto je spojen s první generací Ježíšových učedníků a prvními dvanácti apoštoly, viz Apoštolská posloupnost). Svátost kněžství je potom nezrušitelná – dle nauky i suspendovaný kněz bude mít navždy otisk ve své duši, že je knězem.

Posláním kněze je především předsedat eucharistii, sloužit Božímu lidu hlásáním Božího slova, slavit uprostřed něho svátosti. Knězem může být jedině pokřtěná a biřmovaná osoba, v katolických a pravoslavných církvích výhradně muž.

[editovat] Doba přípravy

Před vysvěcením musí uplynout zkušební doba, kdy sám uchazeč o kněžskou službu zjišťuje, zda jeho odhodlání je trvalé a neměnné. Jiní (rektor semináře, biskupové vedoucí diecéze) zas rozlišují povolání – zda je uchazeč o kněžství skutečně povolán, jako tomu bylo u apoštolů. Ten pak nastupuje do semináře, kde je vyučován v teologii a musí se podřizovat vnitřnímu řádu. V římskokatolické církvi ke kněžství patří také závazek celibátu, proto také někteří odcházejí před vysvěcením i po něm. První mše nově vysvěceného kněze se nazývá primice.

[editovat] V literatuře

Kněží v literatuře a filmu bývají obvykle světštější než ve skutečné křesťanské církvi. V hororech porážejí upíry a démony, vymítají ďábla a bojují i proti Antikristovi. Jejich nejdůležitější zbraní bývá víra v Boha, kříž a svěcená voda.

Ve fantasy se kromě křesťanských kněží vyskytují i kněží pohanští, služebníci některého z místních bohů, který jim za jejich službu (a oběti, alespoň v případě temných bohů) dává magické schopnosti a zaklínadla. Někdy není úplně jasné, jestli je postava knězem nebo čarodějem.

[editovat] Související články

• Duchovní
• Svátost
• pop (kněz)

[editovat] Externí odkazy

• Záznam kněžského svěcení v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích, 23. 6. 2007
• Primice římskokatolického kněze, P. Marka Dundy, záznam z r. 1994

[editovat] Reference

1. ↑ J. Holub, S. Lyer: Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím, SPN 1992
2. ↑ heslo Důstojnost http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/243386-dustojnost online na Seznam Encyklopedii
3. ↑ heslo důstojný v Slovníku spisovného jazyka českého (přes databázi DEBDict 1.7.10)
4. ↑ Slovník spisovné češtiny, Academia 2006
5. ↑ http://www.iencyklopedie.cz/klerus/