Kniha

Malý encyklopedický slovník A-Ž

Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem.

Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha.

Knihovní a informační věda definuje knihu jako monografii pro její rozlišení od periodických publikací jako jsou časopisy nebo noviny.

Osoba se zaujetím pro knihy je označována jako bibliofil nebo knihomil.

[editovat] Historie

Ústní podání (řeč, tradice, doslech) je nejstarší způsob rozšiřování zpráv a příběhů. Po objevu písma v starověkých civilizacích byly informace zapisovány na hliněné destičky nebo pergamenové svitky. V té době se objevují první knihovny pro jejich skladování (např. v Alexandrijská knihovna).

Pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století nahrazen lacinějším papírem.

Před objevem a zavedením tiskařského lisu byly všechny knihy psány ručně. To je činilo drahými a vzácnými. V raném středověku si knihy mohla dovolit jen církev, univerzity a bohatí a často bývaly připevněny řetězy k polici nebo ke stolu proti odcizení.

V polovině 15. století začaly být knihy v západní Evropě vyráběny blokovým tiskem (technika byla na východě známá už staletí předtím). Při blokovém tisku byl obrysový obraz celé stránky vyřezán ze dřeva. Matrice mohla být mnohokrát natřena inkoustem a použita na reprodukci kopií dané stránky. Výroba celé knihy byl ale stále náročný proces, vyžadující ručně řezanou desku pro každou stránku. Dřevěné desky také nebyly velmi trvanlivé a snadno se opotřebovaly nebo poškodily.

Nejstarší datovaný exemplář kopie pořízené blokovým tiskem uchovává Britská knihovna. Desku nalezl v roce 1907 archeolog Marc Aurel Stein v ohrazené jeskyni u Dunhuangu v severozápadní Číně. Tiráž na konci obsahuje: Uctivě vyrobil pro obecnou volnou distribuci Wang Jie ve prospěch svých dvou rodičů třináctého dne čtvrtého měsíce devátého roku Xiantongu (tedy 11. května 868).

Čínský vynálezce Pi Sheng kolem roku 1045 vyrobil pohyblivé litery z kameniny (žádné příklady jeho tisku se ale nezachovaly). Znaky a zarovnávací výplně vkládal do mělké přihrádky a zaléval je horkým voskem. Po ztuhnutí vosku šla přihrádka s písmeny používat na tisk celých stránek.

Když Johann Gutenberg v 15. století zavedl tiskařský lis s kovovými pohyblivými literami, knihy začaly být levnější a široce dostupné. Odhaduje se, že před objevem tiskařského lisu bylo v Evropě vytvořeno ročně jen asi 1000 různých knih.

Další staletí znamenaly zlepšení tiskařského lisu i současně i podmínek pro svobodu tisku postupným uvolňováním přísných zákonů cenzury. V polovině 20. století knižní produkce v Evropě byla přes 200 000 titulů ročně.

[editovat] Popis knihy

Van Gogh: Zátiší s knihou

Kniha má přesně stanovenou podobu a každá její součást má svůj název. I když se v současné době mnoho nakladatelství z ekonomických důvodů nedrží této podoby knih při vydávání, lze podle této úpravy knihy poznat kvalitu nakladatelské a knihařské práce.

• knižní blok - označuje svázané a oříznuté listy knihy bez desek. Tento blok je až na konci výroby přilepen ("zavěšen")do desek obálky pomocí předsádky.
• signet - značka nakladatelství nebo edice umístěná v knize na první liché stránce.
• patitul - je list, který předchází hlavní titul a na kterém je uveden autor knihy a titul knihy. Oproti hlavnímu titulu je vysázen menším písmem. Důvod tohoto zdvojování titulního listu je v minulosti, kdy byly knihy ještě těžké a při častém používání se vytrhávaly z desek. S deskami knihy se tak často ztratil i titulní list a později nebylo možné zjistit název knihy. Signet a patitul mohou být uvedeny na jedné stránce.
• frontispis - (též protititul) je označení pro sudou stránku naproti titulnímu listu. Často je na něm ilustrace.
• hlavní titul - je vždy umístěn na liché stránce knihy. Musí obsahovat titul a podtitul, jméno autora. Může také obsahovat rok vydání a název nakladatelství.
• impresum - (též autorská tiráž, copyrightová stránka, nakladatelský záznam) je na druhé straně titulního listu a musí obsahovat copyright textu (ilustrací) a ISBN. Může se zde umístit laudatio sponzorům knihy.
• tiráž - je vždy umístěna na posledním listu knihy. Obsahuje technické a nakladatelské údaje o knize, více v samostatném hesle tiráž
• předsádka - je dvojlist (pevnějšího papíru), který spojuje knižní blok s deskami knihy. V knize je předsádka přední a zadní. Je prázdná, může však být potištěna ilustrací.
• desky - jsou obalem knihy v případě tzv. pevné vazby (hardback). Musí obsahovat titul a jméno autora. Desky knihy se dnes vyrábějí z lepenky a jsou potahovány papírem, textilem, koženkou nebo kůží.
• ořízka - jsou tři (oříznuté) strany knižního bloku. Čtvrtá strana je vlepena do hřbetu knihy. Ořízka může být obarvená nebo zlacená. To se dělá z dekorativních důvodů, ale také jako ochrana proti prachu.
• obálka - je stejně jako desky knihy jejím obalem, je však z lehčího papíru a proto se nazývá měkká vazba (paperback).
• přebal - je papírová ochrana desek knihy. Má funkci hlavně reklamní. Pozor, neplést s obálkou!
• potah - je papír nebo textil používaný k zakrytí lepenky knižních desek a k jejich spojení
• záložka - může být vložená papírová nebo může jít o textilní proužek, který je na jednou konci vlepen do hřbetu knihy. Kniha (zvláště odborná) může mít i více textilních záložek. Správně provedená textilní záložka se pozná podle toho, že při uchopení jejího konce s ní pohodlně projedete celý knižní blok, aniž byste ji museli pustit.
• kapitálek - je proužek textilie, který má pouze dekorativní charakter. Je vlepen do hřbetu knihy, aby zakrýval mezeru mezi blokem a deskami.
• vakát - je prázdná stránka (záměrná nebo nezamýšlená) kdekoliv v knize.
• paginace - číslování stránek. Tradičně v pravém dolním rohu stran nebo uprostřed nebo v záhlaví stránky. Nikdy ne uprostřed knihy.
• kapitola - je oddíl textu v knize, který má samostatné postavení. Každá kapitola musí začínat na liché stránce knihy. Je označena názvem nebo alespoň číslicí.
• obsah - je seznam všech kapitol a podkapitol, který usnadňuje práci s knihou. Obzvláště důležitý je u odborných knih. Umísťuje se na konci knihy, avšak u odborných publikací může být umístěn i na začátku za impresem.
• rejstřík - může být místní, věcný nebo personální. Může také být nerozlišený. Věci nebo osoby, které autor považuje za důležité mohou být uvedeny v rejstříku. Tam je u nich zároveň uvedena každá strana jejich výskytu v textu. Slouží pro lepší vyhledávání v textu knihy. Rejstřík patří do odborné nebo populárně naučné knihy.
• bibliografie - je soupis jiných knih, na které se odkazuje v textu.
• ex libris - je ozdobné označení vlastníka knihy

[editovat] Typy knih podle vazby

Základní dělení podle druhu vazby:

• s tvrdou (pevnou) vazbou (též vázané)
• s polotuhou vazbou (leporela, dětské skládačky) - používá se lepenka do 600gr/m²
• s měkkou vazbou (též brožury, paperbacky) - na obálku se používá těžší papír než na blok, ne však lepenka

Měkké vazby:

• V1 - měkké desky, sešité drátěnou sponkou
• V2 - měkké desky, lepená, oříznutá na třech stranách (i s obálkou)
• V2a- lepená brožura s přesahem obálky
• V2b- lepená brožura, předsádka je přilepena k obálce
• V3 - lepená brožura sešitá drátem ze strany, tzv. blokovaná brožura
• V4 - šitá brožura(vázaný blok přilepený k měkké obálce)

Polotuhé vazby:

• V5 - dnes se již nepoužívá
• V6 - leporela

Tuhé vazby:

• V7 - poloplátěná vazba (šitý blok, plátěný hřbet, papírový potah desek)
• V8 - pevné desky, šitý blok, plátěný potah, papírový přebal
• V8a- pevné desky, šitý blok, papírový (laminovaný) potah, bez přebalu
• V8b- pevné desky, šitý blok, papírový potah, papírový přebal
• V9 - plastové desky, šitý blok

Zdobení vazby

Potah obálek (knižních desek) je kvůli ochraně papíru často laminován. Povrch papíru je potažen slabou fólií - lesklou nebo matnou. Používá se také lakování papíru. Laik rozdíl téměř nepozná. Pro větší efektivitu se může nalakovat pouze část papíru (obálky, přebalu), to pak nazýváme parciálním lakem. Dále se obálka zdobí slepotiskem, což je vytlačení nápisu nebo obrazce do obálky (přebalu). Ražba je vyražení nápisu nebo obrazce do obálky knihy přes slabou folii, ze které se na obálku přenese barva (např. zlatá).

[editovat] Související články

Wikislovník obsahuje slovníkovou definici slova kniha.

• ISBN
• ISSN

[editovat] Literatura

Pistorius, Vladimír: Jak se dělá kniha. Paseka. Praha, Litomyšl 2003

[editovat] Externí odkazy

• Muzeum knihy ve Žďáře nad Sázavou