Kniha Ester

Kniha Ester (hebrejsky: מגילת אסתר, m^egíllat Estér „svitek Ester“) je jednou ze starozákonních knih. Židé ji řadí mezi Spisy, konkrétně mezi megillót, sváteční svitky. Křesťané naopak ji zařazují mezi dějepisné knihy. Vypráví o tom, jak židovka jménem Ester, která se stala královnou v Perské říši, zachránila svůj lid od pogromu. Kniha zdůvodňuje vznik židovského svátku Purim.

[editovat] Textové verze a datace

Kniha Ester existuje v několika textových verzích, z nichž jsou nejvýznamnější tři:

• Hebrejský text, nejkratší ze všech a většinou považovaný za původní, nejstarší verzi.
• Řecký text A, obohacený o několik dodatků a doplňků. Možná se jedná i o překlad jiné předlohy, než je nám dochovaný hebrejský text.
• Řecký text B, celkem přesný překlad původního hebrejského textu. Nachází se v Septuagintě.

Hebrejský text je přijímán židovským a protestantským kánonem. Když svatý Jeroným překládal Bibli do latiny (tzv. Vulgáta), přeložil kromě řeckého textu i ty úryvky, které se nacházely v řeckém textu „A“ a připojil je jako dodatky na konec knihy. Jako součást Vulgáty se pak tyto texty staly i součástí katolického kánonu.

Přijetí knihy Ester do kánonu však nebylo snadné. Jelikož hebrejská verze neobsahuje žádné zmínky o Bohu, nebyla mnohými považována za součást písem. Nakonec se tšak do hebrejského kánonu dostala. Avšak např. mezi kumránskými svitky se nenachází ani jeden zlomek jejího textu.

Jádro knihy (hebrejského textu) se datuje obvykkle do 5. století př. Kr. Řecké verze jsou o něco mladší, řecké dodatky v textu A pocházejí z 2. století př. Kr., jak vyplývá z datace na konci knihy.

[editovat] Obsah knihy

[editovat] Achašverošova hostina

Perský král Achašveroš (v kralickém překladu Ahasvér) (někdy ztotožňovaný s Xerxem) pořádal velikou oslavu k výročí své vlády, kam sezval spoustu významných lidí té doby. Hodně se hodovalo a pilo a král, značně opilý, poslal pro svou ženu, královnu Vašti, aby za ním přišla nahá, aby všichni viděli, jakou mají krásnou královnu. To ovšem královna odmítla, a tak byla na králův rozkaz popravena. Po několika dnech králi scházela žena po jeho boku. Vyslal proto posly po celé své říši, aby mu přivedli novou královnu. Poslové sebrali krásné ženy z celého království, mezi jinými i krásnou židovku Ester, neteř Mordechaje. Král z ní byl unesen a Ester se stala královnou. Na radu Mordechajovu však králi neprozradila svůj původ ani vztah k Mordechajovi.

[editovat] Hamanův plán na záhubu Židů

Jednou Mordechaj náhodou vyslechl rozhovor dvou mužů, kteří chtěli krále zabít. Vzkázal to proto Ester, která krále varovala. Posléze mu prozradila, že jí to řekl Mordechaj. Po čase se stal královým prvním ministrem Hamán, který pocházel z rodu Amálekova, starého nepřítele Izraele. Nenáviděl Mordechaje, který se mu odmítal klanět a vzývat ho jako boha, jak činili ostatní. Hamán tedy začal Židy u krále hanit a po čase ho přemluvil k tomu, že tuto nepoddajnou skupinu zlikviduje. Ten k tomu nakonec dal souhlas (nevěděl, že jeho žena je židovka). Aby Haman zjistil nejvhodnější datum pro vyvraždění židů, metal los - pur - prostřednictvím kterého mu měl být zjeven správný den pro provedení jeho plánu. Mordechaj se to dozvěděl a vydal se varovat Ester, že Židům hrozí záhuba. Mordechaj se oděl do žíněného roucha, na hlavu si vysypal popel a vydal se do královského zámku. Přes Esteřina sluhu jí vyložil, co se dozvěděl. Ester vzkázala Mordechajovi, aby svolal všechny židy žijící v Šúšanu a aby se za ní tři dny postili. Ona sama se také se svými služebnými postila. Po třetím dnu se v královském rouchu vydala za králem. Podle midraše se tehdy stal zázrak, neboť král Ester přijal, ačkoli předtím vydal rozkaz, že pod hrozbou trestu smrti nechce být rušen. Achašveroš se jí však zeptal, co by ráda. Ta odvětila, že hostinu, kde by byla ona, král a Hamán.

[editovat] Esteřina hostina

Na večeři se hodovalo a král se jí opět zeptal co by ráda. Na to odpověděla, že ještě jednu takovou večeři ve stejném složení. Haman stále nemohl zapomenout na Mordechajovu troufalost a jeho žena Zereš mu pak navrhla, ať postaví kůl, na kterém by Mordochaje pověsili. Toho večera král nemohl spát. Četl si proto v Knize letopisů památných událostí a pozastavil se u dvou dvořanů, kteří se pokusili vztáhnout ruku na krále. Služebných se posléze optal, jak se odvděčili Mordechajovi a oni odpověděli, že nijak. V tom přišel Hamán, který původně chtěl po králi, aby nechal Mordochaje zabít. Král se ho namísto toho zeptal, co by udělal člověku, kterého si král nanejvíš váží a ctí ho. Hamán, domnívaje se, že král mluví o něm, odvětil, že takového člověka by oblékl do královského roucha, posadil na královského, roucho a kůň budou odevzdány do rukou velmožů, kteří onoho muže obléknou a provedou po městském prostranství. Po tomto král oznámil Hamánovi, aby toto tedy prokázal Mordechajovi, následkem čehož Haman zača Mordechaje nenávidět ještě více.

Při druhé hostině se Ester přimluvila za svůj lid. Požádala krále, aby byl věnován život jí a jejímu lidu, který má být vyvražděn a vyhuben. Král se otázal, kdo je ten ničema, který chtěl něco takévého provést. Na to Ester odpověděla, že to je Hamán. Král rozhořčen vyšel do zahrad u paláce. Haman se pokusil královnu odprosit a padl při tom na pohovku, kde seděla královna. Když to král uviděl, nechal Hamana pověsit na kůl, který měl Haman připraven pro Mordechaje.

[editovat] Záchrana Židů a ustanovení svátku Purim

Toho dne dal král židům možnost obrany proti pogromu. Mordechaj napsal královým jménem dopis všem místodržícím a správcům krajin. Tímto dopisem dal král právo všem židům, aby se shromáždili a postavili se na obranu svých životů. Opis tohoto dopisu byl vydán jako zákon všude ve všech krajinách a byl zveřejněn všem národům, aby byli přichystáni vykonat pomstu nad nepřáteli. Dvanáctého dne měsíce Adaru se židé zmocnili těch, kdo je nenáviděli. Židé se shromáždili ve svých městech a všech krajinách krále Achašveroše a pobili všechny, kteří je chtěl vyhubit.

Mordochaj pak tyto události sepsal a poslal dopisy všem židům ve všech krajinách krále Achašveroše. Uložil jim, aby každým rokem slavili čtrnáctého a patnáctého dne měsíce adaru památku na dny, v nichž si židé odpočinuli od svých nepřátel, a na měsíc, který jim přinesl zvrat, místo starosti radost, aby slavili jako dny radostného hodování a aby posílal jeden druhému dárky a chudým dary.

[editovat] Poselství

Kniha reaguje na situaci Židů v diaspoře, mimo jejich vlast, a snaží se vyřešit otázku loajality a chování Židů vůči vrchnosti. Zdůrazňuje povinnost Židů se angažovat a být loajální, až do té míry, dokud jim to umožňuje jejich víra. V případě nebezpečí je vyzdvihnut příklad Ester a Mordokaje, kteří svou poctivostí i nasazením a moudrostí dokázali zvrátit osud celého národa.

Je možné, že kniha byla přímo s úmyslem ospravedlnit a zdůvodnit svátek purím, jehož původ je třeba hledat v Babylonii, ale spíše je spojení tohoto svátku a vyprávění pozdější a druhotné.

[editovat] Řecké dodatky

Řecké dodatky, přijímané jen v katolickém kánonu, a tedy řadící se mezi deuterokanonické knihy, které se nacházejí v řeckém textu „A“, je celkem 6 vsuvek na různých místech, označovaných obvykle písmeny A – F. Snaží se doplnit to, co v knize podle redaktora chybí, a to spojení s Bohem. Vsuvky jsou tedy především modlitby Ester a Mordokaje (C) a Mordokajův apokalyptický sen na začátku (A) a jeho výklad na konci (F). Ostatní texty doplňují vyprávění v různých aspektech.

Řecké dodatky onechávají děj beze změny, ale zcela a zásadně mění poselství a povahu textu. Zaprvé přenášejí veškerou aktivitu a zodpovědnost z Ester a Mordokaje na Boha. Eter a Mordokaj jsou „jen“ zbožní Židé, kteří veškerou svou důvěru vkládají v něj (viz jejich modlitby, dodatek C), a on pro jejich zbožnost jedná za ně. Je to mimo jiné právě Bůh, kdo např. obměkčí srdce Achašveróše (Artaxerxa), takže Ester přijme, i když se prezentuje mimo předvolání (dodatek D).

Druhým významným rysem je apokalyptika. Situace je popsána černobíle jako boj mezi silami dobra a zla, takže jednotlivé jemné odstíny povah v původním textu se ztrácejí. Tento boj se odehrává téměř na kosmické úrovni mezi Božím lidem a jeho nepřítelem, kteří jsou v historické skutečnosti zastoupeni Hámanem a Mordokajem. Tento kosmický univerzální nádech dodává textu úvodní Mordokajův se a jeho výklad na konci knihy. Tyto dva dodatky (A a F) tak tvoří rámec, který otevírá a uzzavírá (a tím i interpretuje) celou knihu. Ve svém snu Mordokaj vidí dva draky, jak spolu zápasí (tj. on a Háman), neboť šlo odus všech spravedlivých (tj. Židů). Z jejich volání k Bohu vzešel pramínek a z něj pak řeka (tj. Ester), která celou situaci zachránila, takže po temnotě a bouři opět nastal slunečný den.

Tyto apokalyptické dodatky tak v podstatě popírají možnost loajálnosti Židů s vládní mocí, naopak nahlížejí na svět značně černobíle, rozlišujíce jasně mezi spravedlivými a jejich nepřáteli a chápajíce jejich boj jako nesmiřitelný zápas mezi silami dobra a zla.