Kniha Soudců

Kniha Soudců je jednou z knih Starého zákona. V hebrejštině se nazývá analogicky שופטים šóf^etím „soudci“. Jako valná část Starého zákona je psána hebrejsky. Židé ji řadí mezi prorocké knihy (tzv. neviím), neboť ji podle tradice napsala Rút. Křesťanská tradice ji kvůli jejímu obsahu řadí naopak mezi knihy historické.

[editovat] Obsah knihy

Kniha Soudců popisuje tu část dějin Izraele, kdy Izrael se již usídlil v zaslíbené zemi Kenaánu, ale ještě neměl krále. V této době podle Bible se řídil každý rod sám, jen v případě nouze, kdy na některý z izraelských kmenů dolehl těžce nepřítel, se objevili tzv. „soudci“, tj. lidé, kteří se stali vůdci jednoho či více kmenů a vedli je do boje proti nepříteli. Mezi soudce se však řadí i ti, kdo lid spravovali v době míru, mimo jiné i ženy. Izrael, jak je zde popsán, je kmenovou společností rozdělenou dále na rody a rodiny, bez centrální vlády. Tato doba spadá do konce 2. tisíciletí př. Kr.

[editovat] Příběhy soudců

Kniha hovoří o soudcích v jednotlivých, na sebe nenavazujících příbězích. Může se jednat o vojenské vůdce, soudce, proroky apod. Většinou se soudcové dělí na „malé“ a „velké“, i když toto kritérium je značně subjektivní a záleží na délce zprávy o daném soudci. O „velkých“ soudcích se kniha zmiňuje podrobněji. Patří sem většinou: Ehúd, Šamgar, Bárak, Debora, Gedeón, Jiftách a Samson. Naopak o „menších“ soudcích se zmiňuje kniha jen letmo a většinou je charakterizuje jednou větou, avšak velmi zvláštními prvky. Patří sem obvykle: Otníel, Tóla, Jaír, Ibsán, Elón a Abdón. Jejich funkce je sporná, někteří badatelé se domnívají, že jejich jména sloužila především k datování (podle jména soudce se určoval rok).

Kromě vyprávění o těchto soudcích, často plných anekdotických a folkloristických prvků, se v Knize Soudců nachází i další vyprávění, kladená do doby, kdy Izrael ještě nebyl monarchií. Jedná se především o boj mezi Abímelekem a Jótamem, o stěhování Danovců na sever země a o boj s kmenem Benjamín.

[editovat] Nejznámější příběhy

Mezi velmi známé a často ikonograficky zpracovávané příběhy patří především cyklus vyprávění o Samsonovi, silákovi a hrdinovi, jehož síla spočívala v jeho vlasech, které si nesměl stříhat (Samson patřil mezi tzv. „nazirejce“, staré židovské charismatické hnutí spojené původně se svatou válkou). Nakonec však své tajemství vyzradil své družce Delíle, která jej zradila. Tak Samson upadl do rukou Pelištejců. Když jej však chtěli zabít, Samson si naposledy vyprosil od Boha sílu a podlomil sloupy v budově, kde se nacházel on i velké množství Pelištejců, kteří zahynuli spolu s ním. Samsonovo jednání je dnes někdy rozebíráno v souvislosti se sebevražednými atentáty. Samson před tím, než sezamiloval do zrádné družky, pobil tisíc mužů oslí čelistí a kam tu čelist odhodil, nazval to Rámat-lechí (Vyvýšenina oslí čelisti). Jednou dal třiceti mužům hádanku Ze zvířete vyšel pokrm, ze siláka vyšla sladkost. Oni správně odpověděli Co je sladší než med, co je silnější než lev. Jelikož odpověď zjistili od jeho ženy. On jim řekl Kdyby jste neorali mou jalovicí, moji hádanku byste neuhodli a dal jim výhru, okterou se vsadil. (třicet pracovních oblečení a třicet svátečních košil) Samson soudil Izrele po dobu dvaceti let.

Dalším známým příběhem je vyprávění o Jiftáchovi a jeho dceři. Jiftách, když táhl do boje proti Amónu, slíbil Bohu, že když vyhraje bitvu, obětuje mu jako zápalnou oběť prvního, která mu vyjde vstříc, když se bude vracet domů. Touto osobou je však jeho vlastní dcera, která mu vyjde vstříc, aby jej přivátala. Jiftách svůj slib dodrží. U tohoto příběhu se diskutuje nad otázkou lidských obětí v Izraeli.

V Izraeli zadne lidske obeti neexistovali, naopak to bylo neco odporneho, neco, co existovalo v okolnich narodech, ktere vsak nemeli smluvni vztah s Bohem a Izraelite se od nich meli odvracet. Soudce Jefta skutecne ucinil slavnostni slib Bohu, ze pokud Amona porazi, da neboli zasveti Bohu prvniho, kdo mu vyjde vstric, coz nakonec byla skutecne jeho dcera, Jefta tento slib dodrzel tim, ze se jeho dcera nikdy nesmela vdat za muze a tedy do sve smrti zustala pannou.

Známá je také hrdinka Jáel, která stanovýkm kolíkem zabila vojevůdce Síseru, či příběh o Gedeonově rouše, pomocí kterého Gedeon zkoumal Boží vůli.

[editovat] Teologie knihy

Kniha spadá do celku, který se nazývá deuteronomistické dějiny. V rámci tohoto komplexu knih neustále opakuje tutéž myšlenku, že totiž proti Boží věrnosti stojí zatvrzelost a hříšnost Izraele, který neustále upadá do modloslužebnictví.

Schéma většiny příběhů je stejné a je ve své „obecné“ formě zachyceno v 2,11-23. Říká se tu přibližně následující: Bůh dal lidu zem a vyžaduje za to jeho věrnost. Ale lid od Boha odpadl a začal sloužit jiným bohům. Proto jej Bůh vydal do moci okolních národů. Když tyto národy začaly lid utiskovat, ten volal k Bohu o pomoc. Bůh mu tedy poslal soudce, který lid vysvobodil a po dobu života soudce byl lid opět Bohu věrný. Avšak po smrti soudce se lid opět vrací ke svému hříchu a vše začíná nanovo. Autor chce zdůraznit proklad Božího a lidského jednání, tkerý nakonec povede k tomu, že Bůh svůj lid definitivně potrestá a vydá jej do moci Babylonie (závěr deuteronomistického díla, 2. kniha Královská).

[editovat] Datace a historicita knihy

Autor knihy Soudců patří do deuteronomistické školy a píše patrně někdy během babylonského zajetí, tj. v 2. polovině 6. století př. Kr. Zpracovává mnoho starších materiálů. Velká část z nich již v té době má za sebou tak dlouhou tradici, že se z nich staly lidové příběhy a dnes je nemožné z nich „vypreparovat“ nějakou historickou pravdu. Proto hodnocení jejich stáří a historické povahy zůstává otevřené a nevyjasněné. Některé materiály jsou však velmi staré - podle jazyka i teologických názorů - a najdeme zde dokonce i pravděpodobně vůbec nejstarší texty celé Bible. Tím je tzv. „Debořina píseň“ nacházející se v 5. kapitole. Debora zde velmi archaickým jazykem a způsobem opěvuje vítězství Izraele a jeho Boha nad chasorským králem.

Není-li možné soudit historicitu jednotlivých událostí, kniha naopak velmi pěkně odráží sociální situaci a kmenové uspořádání vznikajícího Izraele před monarchickou dobou.

[editovat] Externí odkazy

Projekt Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem:

Kralický překlad Bible: kniha Soudců

• Český ekumenický překlad
• Řecká verze Knihy soudců (Septuaginta) - Codex Alexandrinus a Codex Sinaiticus