Kořen

Primární a sekundární kořeny

Řez kořenovou špičkou

Kořen (radix) je podzemní vegetativní orgán rostliny.

Kořenem čerpá rostlina z půdy vodu s rozpuštěnými minerálními živinami a upevňuje se v půdě. Druhotně se kořen uplatňuje i jako zásobní orgán, orgán vegetativního rozmnožování a při symbióze s jinými rostlinami. Na rozdíl od stonku není článkovaný, nemá listy ani zákonitě postavené pupeny, chlorofyl a průduchy. Kořen roste pozitivně geotropicky a negativně fototropicky.

Dorůstá vzrostným vrcholem, krytým čepičkou. Hned za nimi se u většiny rostlin nacházejí vlastní orgány, sloužící k sání vody a získávání živin. Jedná se o tzv. kořenové vlásky. Jejich životnost je poměrně krátká a jsou nahrazovány novými, nacházejícími se dále vpředu a to v důsledku pokračujícího růstu kořenů.

[editovat] Korálovité kořeny

Korálovité kořeny u cykasu circinalis jsou velmi křehké. Vyrůstají na povrch kolem rostliny

Na kořenech některých rostlin (motýlokvěté, olše, cykasy, rakytník řešetlákový, voskovník obecný, aj.) najdeme hlízovité a korálovité výrůstky, pravidelně vytvářené bakteriemi. Tzv. kořenové hlízky, které slouží příjmu dusíku ze vzduchu, pak při rozpadu obohacují půdu vázaným dusíkem. U stromů jsou téměř všechny kořeny opředeny houbovou pletí, která přispívá k jejich výživě (podhoubí nebo-li mykorrhiza).

Křehké korálovité kořeny u cykasů jsou stálým útvarem vytvářeným v symbióze se sinicemi rodu Nostoc nebo Trichormus. Tyto kořeny poté v místech s chudou půdou, kde cykasy obvykle rostou, dodávají rostlinám dusík. Současně produkují neurotoxin BMAA, který se usazuje především uvnitř semen.

[editovat] Typy kořene

• kořen hlavní (primární),
  • z něho vyrůstají kořeny postranní (sekundární), které se mohou dále větvit
  • a kořeny přídatné (adventivní), vyrůstající kdekoliv na rostlině (u stromů z kmene, větví atd.).

• kořen kůlový – kolmo dolů rostoucí kořen trvale předčí kořeny postranní co do síly (např. borovice)
• kořeny srdčité – jestliže některé silné, šikmo dolů rostoucí kořeny, přebírají vedlejší úlohu ve vývoji zaostávajícího kořene hlavního (např. buk lesní)
• kořeny ploché – rozvíjejí se a talířovitě rozprostírají ve vrchních vrstvách půdy (např. smrk)

[editovat] Přeměny kořene

Mezi nejčastější metamorfózy kořene patří útvary:

• hlízy, bulvy – je zesílená zásobní funkce
• vzdušné kořeny – hlavně v tropických oblastech – vážou vzdušnou vlhkost (např. Monstera)
• příčepivé kořeny – slouží k lepšímu přichycení k podkladu (např. břečťan)
• haustoria – odnímá hostiteli vodu a minerální látky (např. jmelí)
• zdužnatělé kořeny (např. mrkev)
• bulog - přeměna kořene a části stonku

[editovat] Funkce kořene

• nasává živiny a slouží jako zásobárna živin
• rostlinu zásobuje (vodí látky do rostliny)
• upevňuje rostlinu v půdě
• někdy může sloužit i k vegetativnímu rozmnožování (dělení trsů)
• někdy zásobní funkce (ukládají se zásobní látky - změna tvaru)

[editovat] Literatura

• Reisenauer R. et al.: CO JE CO? (1) Příručka pro každý den. Pressfoto - vydavatelství ČTK, Praha, 1982
• Encyklopedie CoJeCo: kořen
• Prof. Dr. Gottfried Amann: Stromy a keře lesa, nakladatelství J. Steinbrener Vimperk, 1997

[editovat] Související články

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Kořen

• Rhizosféra

Tento botanický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.