Komunistická strana Čech a Moravy

Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) je česká krajně levicová politická strana, polistopadová nereformovaná pokračovatelka totalitní Komunistické strany Československa (KSČ). Přes svůj název působí na celém území Česka.

[editovat] Historie

Do roku 1989 existovala v rámci KSČ jako její dílčí územní organizace pouze Komunistická strana Slovenska, zatímco v českých zemích takový protějšek nebyl, ač bylo jeho vytvoření v souvislosti se federalizací státu v roce 1968 zamýšleno. Rozhodnutí mimořádného sjezdu KSČ 20. prosince 1989 tuto situaci napravilo a 31. března 1990 vznikla na ustavujícím sjezdu KSČM, která byla spolu s KSS v rámci stále existujícího Československa zastřešována federální Komunistickou stranou Československa (KSČS). Odlišný politický vývoj v obou částech státu vedl k přejmenování KSS na Stranu demokratickej ľavice a jejímu vystoupení z KSČS 7. dubna 1992.

Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

[editovat] Současnost

1. máj KSČM v roce 2006

Na konci roku 2007 měla KSČM zhruba 77 000 členů.^[1] Jejich počet klesá ročně o 6–7 %, tedy o zhruba 16 členů denně.^[1] Členskou základnu si strana přináší z doby před rokem 1989, průměrný věk členů je vyšší než 70 let.^[1] Ve volbách do sněmovny v červnu 2002 získala KSČM 18,5 % hlasů a byla se 41 poslanci třetí nejsilnější stranou ve sněmovně, jíž zůstává i po oslabení ve volbách 2006. Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 byla druhá se ziskem 20,3 % a 6 z 24 poslaneckých křesel (za vítěznou ODS).

Podle své sebeprezentace se KSČM nejdůsledněji zastává zájmů sociálně slabých a v duchu tradičních levicových principů se snaží o co největší míru přerozdělování. Kritici však upozorňují, že životní úroveň se od roku 1989 výrazně zvýšila a že program KSČM je silně populistický. To může být jednou z příčin faktu, se její volební podpora od počátku devadesátých let několikanásobně narostla i přes to, že se strana stále nezbavila stigmatizujícího spojení s totalitním režimem. Hlavní příčinou obliby KSČM je však podle politologů skutečnost, že KSČM zůstala mimo většinu mocenských struktur a vyhnula se jí tak řada afér, jež postihly ostatní strany, a strana tak získává tzv. protestní hlasy. Prvek separace byl ale v letech 2005-6 poněkud oslaben vzájemným sbližováním KSČM a vládní ČSSD na parlamentní úrovni. Tato spolupráce způsobila rozpory i ve vlastní straně [1] a podle některých komentátorů přispěla i k volebnímu propadu ve sněmovních volbách v roce 2006, když značná část voličů KSČM přešla k ČSSD.

Oficiální mládežnickou organizací KSČM je Komise Mládeže ÚV KSČM, jíž vede poslankyně za KSČM Bc. Kateřina Konečná. Neoficiální mládežnickou organizací byl také Komunistický Svaz Mládeže, který však kvůli rozporu jeho stanov s Ústavou ČR byl pravomocně Ministerstem vnitra v roce 2008 rozpuštěn.

[editovat] Ideologická orientace strany

[editovat] Volební program

Hlavním ideologickým východiskem KSČM je komunismus a marxismus.

Dlouhodobým programem strany je „Naděje pro ČR“^[2]. Podle něho "za základní příčinu stupňujících se problémů světa a společnosti považuje KSČM kapitalismus". Ten chce vystřídat "novou, pokrokovější společensko-ekonomickou formací" ^[2]

Podle materiálů strany je programovým cílem KSČM socialismus, kterou definuje sama jako "demokratickou společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí". V ekonomice prosazuje "klíčovou úlohu společenského vlastnictví." ^[3]

[editovat] Neokomunismus a Eurokomunismus

Takzvané „liberální křídlo“ KSČM (názorově bližší k sociální demokracii) reprezentuje Miloslav Ransdorf či Jiří Dolejš. Ideologií této frakce je neokomunismu, idea navrácení k původnímu komunismu, doplněného ideami eurokomunismu. Neokomunisté se zasazovali o vstup ČR do Evropské unie a následně o přijetí KSČM do Strany evropské levice.

[editovat] Neostalinismus

Takzvaní „Tradicionalisté“ jej podporují. Extremistické křídlo KSČM, dříve pod ochranou předsedy Grebeníčka, zastávající raný model socialismu z let normalizace. Oficiálně KSČM odsoudila stalinismus (odvolává se na rok 1956 a odsouzení stalisnismu Nikitou Chruščovem), úplně se ho ale nevzdala. Radikálové si udrželi silné pozice například v Praze, ale i v někdejším vedení strany. KSČM zatím odmítla z řady důvodů být členem Strany evropské levice [2], která stalinismus odmítla.

[editovat] Kritika a protesty

Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu 198/1993 Sb. deklaroval, že KSČ byla „zločinná a zavrženíhodná organizace“; komunistický režim a ideologii odsuzují i další zákony. KSČM je ovšem brána jako legální strana působící v rámci ústavního řádu; ostatní strany a političtí činitelé ji verbálně odsuzují, zároveň s ní ale často na různých úrovních jednají a spolupracují.

Odpůrci KSČM na jejím srazu 1. května 2006

Tento protiklad je zdrojem časté kritiky zejména z pravicových antikomunistických pozic, ale často i zleva. Po listopadové revoluci nebylo proti komunistické straně použito žádné opatření tvrdší než zabavení majetku. Zůstává tak v postkomunistických zemích jediná, která se netransformovala ve standardní levicovou stranu a zachovala si komunismus v názvu. To je jejími kritiky často označováno za pars pro toto jejího nedostatečného zavržení totalitní praxe KSČ; podobně zásadní symbolický význam však názvu přisuzuje i členská základna.

V posledních letech vznikají projekty (např. akce „Trikem proti komunismu“, která pracuje i s motivem "nenech vládnout rudé svine" a "Zabij komunistu, posílíš mír", na Dekomunizace.cz), které se snaží upozornit na nebezpečnost komunistické ideologie a na krvavou minulost KSČ. Konají se i antikomunistické demonstrace, např. na 1. máje, často proti akcím KSČM (Jan Šinágl). Iniciativa Zrušme komunisty žádá o „zákaz propagace nacismu, komunismu a fašismu v názvech a programech politických stran“; byla vyhlášena řadou známých osobností v únoru 2005 a na internetu získala více než 70 000 podpisů.

Na internetu se také objevil útok na komunistickou stranu pomocí tzv. Google bomby zločinci a vrazi.

[editovat] Volební výsledky

Mítink KSČM na Václavském náměstí před parlamentními volbami, 1. června 2006

[editovat] Parlamentní volby

• 1992 Česká národní rada 14,05 % v koalici Levý blok (Sněmovna lidu 14,27 %; Sněmovna národů 14,48 %)
• 1996: 10,33 %
• 1998: 11,03 %
• 2002: 18,51 %
• 2006: 12,81 %

[editovat] Senátní volby

• 1996: 2 mandáty - Ladislav Drlý, volební obvod Chomutov (22,0 a 56,0 % hlasů; na 4 roky) a Antonín Petráš, Karviná (druhý obvod č. 75 - vlastní město s okolím; 28,2 a 52,3 % hlasů; na 6 let)
• 1998: 2 mandáty - Rostislav Harazin, Bruntál (26,9 a 60,5 %) a Jaroslav Doubrava, Ústí nad Labem (27,6 a 52,4 %)
• 2000: 0 mandátů; Drlý ve 2. kole těsně poražen kandidátem ODS
• 2002: 1 mandát - Eduard Matykiewicz, Karviná (obvod č. 75; 28,8 a 51,8 %)
• 2004: 1 mandát - Vlastimil Balín, Most (27,1 a 52,4 %); Harazin i Doubrava v obou kolech těsně poraženi kandidáty ODS
• 2006: 0 mandátů
• 2007: 1 mandát

KSČM tak má aktuálně 3 senátory: RSDr. Vlastimil Balín, Eduard Matykiewicz, Václav Homolka

[editovat] Komunální volby

• 1994: 14,7 %
• 1998: 13,58 %
• 2002: 14,49 %

[editovat] Krajské volby

• 2000: 21,16 %
• 2004: 19,68 %

[editovat] Volby do Evropského parlamentu

Volby do Evropského parlamentu 2004: 20,26 % - 6 poslanců z 24 (2. místo po ODS): RSDr. Ing. Věra Flasarová , Ing. Jaromír Kohlíček, CSc., MUDr. Jiří Maštálka, PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc., Ing. Vladimír Remek a Daniel Strož.

[editovat] Literatura

• Balík, Stanislav. KSČM a její vztah k minulosti. Středoevropské politické studie, Brno : Mezinárodní politologický ústav MU Brno, VI, 2-3, od s. 1-13, 13 s. ISSN 1212-7817. 2004. URL.
• Drda, Adam, Petr Dudek: Kdo ve stínu čeká na moc. Čeští komunisté po listopadu 1989 Paseka 2006, ISBN 80-7185-802-1. Stránka na webu nakladatele s recenzemi, kritika Štěpána Kotrby (Britské listy)
• Fiala, Petr - Holzer, Jan - Mareš, Miroslav - Pšeja, Pavel. Komunismus v České republice. Vývojové, systémové a ideové aspekty působení KSČM a dalších komunistických organizací v české politice. 1. vyd. Brno : MPÚ MU, 1999. 315 s. monografie. ISBN 80-210-2249-3.

[editovat] Reference

1. ↑ ^{a b c} ČTK, ban. Denně přicházíme o šestnáct komunistů, zjistil ústřední výbor. iDnes.cz [online]. 2008-05-07 [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.
2. ↑ ^{a b} [http://www.kscm.cz/index.asp?thema=2679&category= KSČM: Program "Naděje pro ČR"
3. ↑ KSČM: kdo jsme

[editovat] Související články

Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

Komunistická strana Čech a Moravy

• Komunistická strana Československa
• Komunistická strana Československa (1995)
• Komunistická strana Československa - Československá strana práce
• Komunistická strana Slovenska

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Komunistická strana Čech a Moravy

• http://www.kscm.cz – oficiální stránky
• http://volby.kscm.cz
• Jak vlastně vypadá dnešní KSČM?
• Komunistická idea a její reflexe v politice i teorii

České politické strany zastoupené v Parlamentu ČR a Evropském parlamentu
Poslanecká sněmovna (2006)	Občanská demokratická strana (81) • Česká strana sociálně demokratická (74) • Komunistická strana Čech a Moravy (26) • Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová (13) • Strana zelených (6)
Senát (2006)	ODS (41) • ČSSD (13) • KDU-ČSL (v klubu 11, z toho 1 zvolený jako nezávislý) • Klub otevřené demokracie (7 – po 1 US-DEU*, SOS*, CZ*, ODA, SZ*, LiRA*, SD SN*) • Senátorský klub SNK (6 – SNK ED 3, NEZÁVISLÍ 1*, HNHRM 1, NSK 1*) • nezařazení KSČM (3)
Evropský parlament (2004)	ODS (9) • KSČM (6) • SNK ED (3) • ČSSD (2) • KDU-ČSL (2) • NEZÁVISLÍ (2, rozpad na Politika 21 a Nezávislí demokraté (Předseda V. Železný) po 1)
(poslední volby)	Zdroj: ČSÚ, Senát (křesla; * pro senátory malých volebních stran, kteří nejsou jejich členy)