Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Konkláve (z lat. con clave – uzamčen na klíč) je shromáždění kardinálů volící papeže, popřípadě místo konání tohoto shromáždění, které se schází 15–20 dnů po smrti nebo odstoupení předchozího papeže a tvoří je kardinálové, kteří v den smrti nebo odstoupení papeže nepřekročili věk 80 let.
Obsah |
Zúčastnit se konkláve je povinností všech kardinálů, kteří v den smrti nebo odstoupení papeže nepřekročili věk osmdesáti let (hranici stanovil papež Pavel VI. v roce 1970). Sejít se musí 15–20 dnů po papežově smrti či odstoupení.
Hlasování při volbě papeže se děje v Sixtinské kapli čtyřikrát za den. Po každém hlasování (hlasuje se tajně) se hlasovací lístky spálí – je-li volba neúspěšná, kouř se přísadami (papír a vlhké piliny) obarví na černo (černý dým stoupající nad kaplí znamená, že hlasování bylo neúspěšné), pokud je volba úspěšná, zabarví se na bílo. Barva kouře je způsobena chemikáliemi, kterými jsou hlasovací lístky napuštěny, ovšem spolehlivost barvení je pochybná, takže poutníci a novináři často tonou v napětí. Při posledním konkláve v roce 2005 se proto spolu se stoupajícím bílým kouřem rozezněly zvony, oznamující lidu, že nový papež byl zvolen.
K úspěšné volbě papeže je zapotřebí, aby libovolný kandidát získal 2/3 hlasů přítomných kardinálů. Pokud se tak nestane ani po 3 sériích skrutínií (33-34 kol volby), hlasuje se nadále pouze o dvou nejúspěšnějších kardinálech posledního kola třetí série skrutínií.
Kardinálové nesmějí konkláve opustit, dokud není nový papež zvolen (výjimkou jsou závažné zdravotní důvody) a po tuto dobu se ani nesmějí stýkat s veřejností. Nesmějí mít telefonické spojení se světem, nesmějí číst noviny, poslouchat rádio nebo se dívat na televizi. Taktéž nesmějí hovořit s personálem a kleriky, kteří pomáhají konkláve organizovat. Tím má být zajištěno, že kardinálové dodrží Solum Deum prae oculis…, tedy že budou mít před očima pouze Boha.
Všichni účastnící konkláve (jakož i personál, který ho zabezpečuje) jsou pod trestem exkomunikace vázáni mlčenlivostí o průběhu volby, pokud je jí papež výslovně nezbaví.
V roce 1059 vyhradil papež Mikuláš II. bulou In nomine Domini (Ve jménu páně) volbu papeže kardinálům a biskupům. Alexandr III. konstitucí Licet de vitanda z roku 1179 považoval za vhodné, aby papeže volil pouze sbor kardinálů, a stanovil dvě třetiny zúčastněných jako nutné quorum. Řehoř X. pak na lyonském koncilu 1274 ustanovil (dekretem Ubi periculum), že volba se musí provádět v konkláve, čili na uzavřeném místě s omezeným pohodlím, aby vyloučil příliš dlouhé uprázdnění Apoštolského stolce.
Nejdelší volba papeže trvala 31 měsíců: od února 1269 do září 1271. Z klání mezi nejrůznějšími mocenskými vlivy nakonec vyšel vítězně Řehoř X.
Jan Pavel II. rozhodl v roce 1996, že pokud jsou tři série (33-34 hlasování) skrutínií bezvýsledné, pak postačí pro zvolení prostá většina hlasů. K uplatnění tohoto pravidla nikdy nedošlo, v červnu 2007 je nástupce Jana Pavla II. Benedikt XVI. zrušil - podle nového pravidla se v dalších hlasováních automaticky hlasuje o 2 nejúspěšnějších kardinálech posledního skrutinia třetí série a je třeba získat 2/3 hlasů.[1]
Poslední konkláve se konala 15. dubna 2005 po smrti Jana Pavla II. a na jeho konci byl papežem zvolen německý kardinál Joseph Ratzinger, který přijal jméno Benedikt XVI.