Koprolálie

Pojem koprolálie pochází z řečtiny (κοπρολαλία), kde κόπρος (kópros) znamená výkal a λαλώ (laló) znamená já mluvím, já říkám. Analogicky pak pojem koprolal jako označení takového chování.

Jako koprolálie se označuje opakované nutkání resp. sklon k používání výrazů, označovaných též jako fekální řeč resp. fekální výroky^[1], obdobně renomovaný lékařský slovník LaRoche^[2] klasifikuje koprolálii jako fekální řeč, sklon k užití výrazů z oblasti trávicí činnosti. Známý slovník Pschyrembel^[3] pak pojem zužuje jako nucené použití takových výrazů.

Podle Fialy a Růžičky se tedy jedná o „vykřikování neslušných slov“^[4].

Mimo to je pak koprolálie známa také jako neurologicko-psychiatrický symptom např. u Tourettova syndromu, kde však je typický pouze pro malou část takto postižených; podle odhadů je kaprolálie typická pro 30 procent nebo až jen 14 procent^[4] pacientů s Tourettovým syndromem.

[editovat] Poznámky

1. ↑ Takto např. Peters, U. H. (1984 ff). Wörterbuch der Psychiatrie und medizinischen Psychologie. München [u. a.]: Urban & Schwarzenberg
2. ↑ Roche Lexikon Medizin, hrsg. von Hoffmann-La Roche AG a Urban & Fischer, Urban & Fischer, Mnichov, Stuttgart, Jena, Lübeck, Ulm, 1998
3. ↑ Pschyrembel Klinisches Wörterbuch. Begründet von Willibald Pschyrembel. Bearbeitet von der Wörterbuchredaktion des Verlags. 260. Auflage. De Gruyter, Berlin 2004, ISBN 3-11-017621-1 bzw. ISBN 3-11-018171-1
4. ↑ ^{a b} Ondřej FIALA, Prof. MUDr. Evžen RŮŽIČKA DrSc., Touretteův syndrom: Zlobivé, nebo nemocné děti?, online viz sanquis.cz

Tento článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte nebo alespoň nahradíte tuto šablonu nějakou konkrétnější.

---