Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače
Mobily
Kosmas (asi 1045 – 21. října 1125) byl prvním známým českým kronikářem, autorem Kroniky české (Chronica Boemorum) a v letech 1120 až 1125 děkanem pražské kapituly při sv. Vítu. Takřka všechny informace, které jsou dnes o Kosmovi známé, pocházejí z jeho kroniky, kde se několikrát zmínil o sobě a svých příbuzných.
Obsah |
O Kosmově původu se mnoho neví, prakticky veškeré informace, které o něm jsou známy pochází z jeho kroniky a jsou zmíněny mimochodem v textu. Na rozdíl od řady autorů středověkých kronik je jeho jméno pravé. Tímto jménem jsou podepsány předmluvy a je uvedeno k připsání jeho smrti v jím psané kronice. Je pravděpodobné, že pocházel z rodiny duchovního a navázal na otcovu kariéru. Někdy se uvažovalo dokonce i o jeho velmožském původu, ale tato varianta dnes není přijímána, protože pro ni neexistuje dost dokladů (většinou byla vyslovována na základě domnělého příbuzenství s Jindřichem Zdíkem). Každopádně Kosmas musel pocházet z rodiny dostatečně zámožné, aby mu zaplatila studia v zahraničí. Je známo, že po absolvování pražské katedrální školy (v 70. letech 11. století) studoval ve škole při katedrále sv. Lamberta v Lutychu, s kterou české prostředí pěstovalo styky už od dob sv. Vojtěcha a která patřila k nejlepším v Evropě. Zde ho vyučoval mistr Frank, který v Lutychu působil v letech 1047–1083. Je možné, že i poté Kosmas pobýval i na jiných evropských školách.
Do Čech se vrátil někdy na počátku 90. let 11. století a ukončil svá studia tedy až jako muž středního věku, což nebylo v té době zvlášť neobvyklé. Po návratu se stal členem pražské kapituly, je možné, že v letech 1091/92 odjel s pražským biskupem Kosmou a olomouckým biskupem Ondřejem za císařem Jindřichem III. do Mantovy. V roce 1094 se účastnil jejich vysvěcení mohučským arcibiskupem v Mohuči. Po svém návratu se Kosmas zařadil do skupiny kněžské inteligence, která v českém prostředí už od 11. století tvořila svébytnou skupinu s vlastní kulturou a do určité míry tvořila protipól konkurenční skupině kněží cizího, především německého původu. Částečně byla tato skupina propojena nejen přátelskými, ale také příbuzenskými vazbami.
V roce 1099 získal Kosmas v Ostřihomi spolu s budoucím pražským biskupem Heřmanem kněžské svěcení (do té doby pravděpodobně jen jáhnem). Je možné, ale ne jisté, že už v roce 1110 mohl působit jako děkan pražské kapituly, protože za ni vyjednával o navrácení výnosů z vesnice Sekyřkostele. Jistě byl děkanem v roce 1120.
Z kroniky je známo jméno Kosmovy ženy a syna. O Božetěše se Kosmas zmiňuje v souvislosti s jejím úmrtím 23. ledna 1117. Syn Jindřich je v kronice uveden k roku 1123, kdy Jindřich Zdík podnikl cestu do Jeruzaléma. Tato ne příliš jasná pasáž může být vykládána dvojím způsobem, někteří historici dříve spekulovali, že Kosmovým synem byl přímo Jindřich Zdík, což se zdála potvrzovat i přítomnost Kosmova a Božetěšina jména v Horologiu olomouckém, které objednal právě Jindřich Zdík. Dnes se obvykle bere za pravděpodobnější varianta, že se jedná o Jindřichy dva. O Kosmově synovi se předpokládá, že jak bylo v tehdejších Čechách zvykem, navázal na otcovu církevní kariéru, stal se kanovníkem a někdy po roce 1148 i pražským proboštem. S Jindřichem Zdíkem se Kosmův syn dobře znal, v roce 1147 s ním táhl nakřížovou výpravu proti Prusům.