Kosmické záření

Kosmické záření je proud energetických částic pocházejících z kosmu, pohybujících se vysokou rychlostí a dopadajících do zemské atmosféry. Jedná se především o protony (85 až 90 procent) a jádra hélia (9 až 14 procent). Zbytek tvoří elektrony, jádra jiných atomů a další elementární částice.

[editovat] Historie

V roce 1912 objevil rakouský fyzik Victor Franz Hess záření, jehož intenzita roste s nadmořskou výškou. Usoudil proto, že záření je kosmického původu. V roce 1938 objevil francouzský astronom Pierre Auger spršky atmosférického kosmického záření, které vzniká jako sekundární záření vyvolané dopadem primárních částic z vesmíru a jejich interakcí s atomy vysoko v atmosféře. Energie těchto částic může dosáhnout až 10²⁰ elektronvoltů.

Původ kosmického záření není dosud zcela objasněn. Proto byla v roce 2004 v Argentině uvedena do provozu Observatoř Pierre Augera, která má za cíl vystavět největší detektor kosmického záření na světě. Na projektu se podílejí také vědci z Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky.

Část kosmického záření pochází ze Slunce; částice s nejvyšší energií však vyletují z mezihvězdného a mezigalaktického prostoru. Podle nepotvrzené hypotézy italského fyzika Enrico Fermiho vzniká záření při explozi supernov.

[editovat] Externí odkazy

• Observatoř Pierre Augera (anglicky)