Kozáci

Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi
Ilja Repin (1880-1891)

Kozáci byli skupinou lidí, o jejímž původu byly vytvořeny dvě teorie; podle jedné to byli původně uprchlí ruští a ukrajinští nevolníci a dezertovaní Tataři, podle druhé vznikli především z Polovců (Kumánů), Pečeněgů, Baškirů, Oghuzů a dalších kočovných kmenů. Od 15. století zakládali v jihoruské a ukrajinské stepi vlastní osady a komunity, jež se musely bránit proti častým přepadům asijských nomádů. Do 18. století byli zčásti nezávislí na ruském carovi. Později byli začleněni do ruské armády jako nepravidelná jízda.

Hlavní oblasti kozáckého osídlení bylo pohoří Ural, povodí Donu a Dněpru.

Tradičně byli kozáci hierarchicky podřízeni atamanům, nižší důstojníci byli esaulové. Odznakem atamana byla bulava, zvláštní rituální žezlo nebo palcát. U ukrajinských kozáků byl místo označení ataman používán výraz hetman.

Uralští a orenburští kozáci se rozhodující mírou podíleli na kolonizaci Sibiře, zejména pod vedením atamana Timofeje Jermaka. Název kozák se odvozuje od tatarského slova kazak, což znamená „svobodný válečník“ nebo „bandita“.

Původní osídlení kozáků bylo v povodí Donu, kde sídlilo Donské vojsko a také v povodí Dněpru,na území dnešní Ukrajiny tzv. Záporožská Síč, kde sídlili Záporožští kozáci, odlišní od ostatních skupin oděvem, účesem i výzbrojí. Odtud se kozáci dále šířili směrem na východ. Kozáci připojili k Rusku Sibiř a dále pak Aljašku a vytvořili pak 17 dalších kozáckých vojsk. Nejznámější jsou Těrské, Zabajkalské, Semirečenské, Ussuriské, Astrachanské, Azovské atd. Kubánští kozáci pocházejí z Ukrajiny, kde se usídlili na dněperském ostrově Chortycja u Záporoží (Záporožská Síč). Odsud byli carevnou Kateřinou Velikou přesídleni na Kubáň, čímž mělo být zamezeno jejich povstání proti carskému samoděržaví. V 17. a 18. století se kozáci značnou měrou podíleli na povstáních proti carskému režimu, zejména pod vedením atamanů Stěnky Razina a Jemeljana Pugačeva. Později se kozáci stali de facto páteří carské armády a označení kozák se v době carského režimu stalo takřka synonymem pro vojáka .Po bolševickém převratu došlo na Donu k několika kozáckým protikomunistickým povstáním, která později přerostla do občanské války. Proto komunistický režim podnikl vůči kozákům genocidu a převážná většina kozáků byla zastřelena, internována nebo alespoň přesídlena do vyhnanství.Zároveň již po bolševickém převratu přešla část kozáků vedená atamanem Budonným(později maršál Sovětského svazu) k bolševikům, pod příslibem,že bolševici předají jejich kmenu půdu a statky,kdysi patřící velkostatkářům. Když Hitler zaútočil na Sovětský svaz, většina kozáků i přes antikomunismus a částečné sympatie k carskému režimu vstoupila do Rudé armády.

Tento článek o historii je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.