Krajní nouze

Krajní nouze znamená v právu takový stav, který představuje přímé ohrožení zákonem chráněného zájmu. Odvrácení krajní nouze není trestným činem ani přestupkem, přestože toto jednání jejich zákonné znaky jinak naplňuje. V civilním právu jednání v krajní nouzi vylučuje odpovědnost za způsobenou škodu (podmínkou je, že osoba jednající v krajní nouzi sama nevyvolala nebezpečí, které svým jednáním odvrací).

Dalšími zákonnými podmínkami je nemožnost odvrátit nebezpečí jinak a přiměřenost použitých prostředků, tzn. následek, který byl odvrácením krajní nouze způsoben, nesmí být stejně závažný nebo ještě závažnější než nebezpečí, které původně hrozilo. Dané nebezpečí musí hrozit bezprostředně. Je tedy legitimní zastřelit volně pobíhajícího psa, který jeví známky vztekliny a mohl by nakazit další zvířata nebo osoby, nikoli ale sousedova psa, který je uvázán u boudy a vyje na měsíc.

Institut krajní nouze je nutné odlišit od nutné obrany. Zatímco jednání v nutné obraně směřuje proti osobě, která dané nebezpečí přímo působí (útočníkovi), jednání v krajní nouzi směřuje proti třetí osobě. Rozdíl je zřejmý na následujícím příkladu: Na pracovnici banky míří útočník střelnou zbraní a požaduje veškeré dostupné peníze. Pokud pracovnice útočníkovi peníze vydá, způsobí tak škodu bance, ale jelikož jednala v úmyslu odvrátit bezprostřední nebezpečí spočívající v ohrožení života jednala v krajní nouzi. V tomto případě nesmí být následek jejího jednání stejně závažný, nebo závažnější, než ten co hrozil. Pokud by ovšem tato úřednice ve stejné chvíli vlastní zbraní útočníka usmrtila, jednalo by se o nutnou obranu, neboť by její jednání směřovalo proti útočníkovi, nikoliv proti bance, jak tomu bylo v prvním případě. V případě nutné obrany může být bezprostředně hrozící nebezpečí odvráceno jednáním, které má stejné, nebo i horší následky. Zde se vychází ze zásady, že účinný protiútok musí být silnější, než útok sám.

[editovat] Související články

• nutná obrana

Portál:Právo