Kritika a obhajoba esperanta

Téma Esperanto
Tento článek je součástí seriálu Esperanto
Jazyk
Akademie esperanta | Gramatika | Slovníky | Esperantologie | Abeceda | Číslovky | Fundamento | lernu!
Organizace
UEA | TEJO | E@I | BEMI | SAT | Český esperantský svaz | Česká esperantská mládež | OSIEK | Katoličtí esperantisté
Dějiny
L. L. Zamenhof | Časová osa | Buloňská deklarace | Ido-schizma | Krize ata/ita | Neutrální Moresnet | Interhelpo | Pražský manifest | Bona Espero | Esperantské město
Esperantská kultura
Esperantská setkání | Ĝangalo | Rozhlas | Internacia Televido | Finvenkismus | Homaranismus | Hudba | Kabei | Pasporta Servo | Politika | La Espero | Stelo | Symboly | Esperantista | UK | IJK | Rodilí mluvčí | Zamenhofův den
Esperantská literatura
PIV | Autoři | Esperantský komiks | Esperantské časopisy | Encyklopedie
Body pohledu
Srovnání s Idem | Srovnání s interlinguou | Reformy | Odpor
Wikimedia
Portál | Vikipedio | Vikivortaro | Vikicitaro | Vikifonto | Vikilibroj | Vikikomunejo | Vikispecioj

Esperanto bývá kritizováno z rozmanitých důvodů. Tato kritika většinou není směřována vůči jazyku jako takovému, nýbrž vůči snahám mnohých esperantistů prosadit esperanto jako světový jazyk, hlavní jazyk mezinárodní komunikace.

Esperantu bývá často vytýkáno:

• Protože žádný mezinárodní jazyk nemá šanci prosadit se (dominance angličtiny), jedná se o zbytečný projekt.^[1] To bývá opětováno podotknutím, že změny v politických mocenských konstrukcích by mohly šance esperanta velmi snadno opět zesílit.^[2]
• Esperanto se proviňuje proti svým vlastním kritériím neutrality (např. používáním latinské abecedy, příliš evropským slovníkem).^[3] Neutralita v tomto smyslu se ovšem nepočítá k principům jazykového plánování. Esperanto bylo naopak výslovně plánováno jako „románsko-germánský systém“^[4], protože nejpoužívanější jazyky mezinárodního styku jsou právě jazyky tohoto typu (tedy princip mezinárodnosti). Jako „neutrální“ je esperanto označováno proto, že není spojeno s žádným národem, tj. nejedná se o národní jazyk, nýbrž jazyk mezinárodní.
• I sama snaha o jednoduchost byla pohřbena zavedením zbytečných gramatických složitostí (např. shoda mezi podstatným a přídavným jménem v pádu a čísle, devět časových stupňů v trpném rodě, slovesný vid).^[3] Na tuto výtku bývá odpovídáno tím, že princip jednoduchosti musí být vyvážen s jinými, konkurujícími principy, jako jsou například princip jasnosti, přesnosti či pružnosti,^[5] podle nichž tyto „gramatické složitosti“ nejsou přebytečné, nýbrž účelné.^[6]
• Kromě mezinárodně známých slovních tvarů (např. redaktoro – redaktor, redakcio – redakce) se používají další formy, odvozené podle pravidelného systému tvoření esperantských slov (redaktisto, redaktejo). Velká část těchto přímo převzatých tvarů je však v jazyce považována za neologismy a nedosáhly takového rozšíření jako tvary odvozené.
• Důkazem nedostatků údajně je také velký počet esperantistů, kteří jazyk ovládají jen velmi nedokonale.^[7]
• Kdyby se namísto angličtiny zavedlo po celém světě esperanto, nebylo by to vůči jiným jazykům také nijak „přátelštější“.^[8]

[editovat] Související články

• Esperanto

[editovat] Literatura a zdroje

1. ↑ Andreas Künzli: Taǔga bazo por la Esperanto-lobiado [online]. [Cit. 2007-09-01]. Dostupné online.
2. ↑ Werner Bormann: Verschiebungen im Machtgefüge [online]. [Cit. 2007-09-01]. Dostupné online.
3. ↑ ^{a b} Geoff Eddy: Why Esperanto is not my favourite Artificial Language [online]. [Cit. 2007-09-01]. Dostupné online.
4. ↑ Zamenhof, L.: Lingvaj Re­spondoj. Konsiloj kaj opi­nioj pri Espe­ranto. 6-a eldono. Marmande 1962: Espe­rantaj Francaj Eldonoj. LR 51. Dostupný z WWW: <[1]>
5. ↑ L. L. Zamenhof: Internationale Sprache. Vorrede und vollständiges Lehr­buch [por German'oj]. Warschau: Gebethner & Wolff 1887.
6. ↑ Helmut Welger: Plansprachliche Qualitätskriterien
7. ↑ Rick Harrison: Is Esperanto's vocabulary too large?
8. ↑ Ziko Marcus Sikosek: Esperanto sen mitoj. Antverpeno 2003². Pg. 247